O princezně, která nesměla na slunce

Princezna Sněhová vločka nesmí na slunce a divák si po chvíli přeje, aby umřela na nedostatek vitamínu D, nebo aby si srazila vaz pádem na špatně osvětleném schodišti. Paní Termerová není v téhle pohádce královna, ale podivná huhlavá osoba z rozcestí, navlečená ve škaredých šatech, říkající plytké nesmysly. Princezna je roztomilá, ale její verbální projev mě popuzoval formou i obsahem, za který princezna pohříchu nemohla. Ještě že byla princezna aspoň hezká. Zahradník byl to samé v bledě modrém, kdyby jen nyvě hleděl a mlčel, působil by lépe. Ani si nezkoušejte představit míru trapnosti milostného dialogu těch dvou. Shodně s ostatními komentujícími vyzdvihuji výkon pana Preisse. Co by to bylo za smutný svět, kdyby ani na něj už nebyl spoleh. (20.04.2014)

Krásné kostýmy a celkem dobrý scénář, ale ne až tak dobře natočený - scény náhle končí zrovna v nejromantičtějších chvílích, což se do pohádky nehodí. Horší hudbu jsem v pohádce už dlouho neslyšela a horší princeznu než Martha Issová už dlouho neviděla. Role hubaté Fanynky v pohádce O bílé paní jí sedla, ale křehká princezna Sněhová vločka opravdu ne. Snažila se sice mluvit a chovat jako princezna, ale zapomněla do toho zapojit oči a do její princeznovské něžnosti chvílemi zaznívala přidrzlá pražština. Pohádku jsem dokoukala jen kvůli Viktoru Preissovi, který exceloval v roli ministra a házel skvělé výrazy á la sir Humphrey z "Jistě, pane ministře". A jeho slovní (i fyzické) souboje s Naďou Konvalinkovou byly k nezaplacení. (22.04.2011)

Podobenství o tom, jak jeden hajzl (případně pár hajzlů) dokáže cvičit se slušnými, naivními lidmi, vodit je na nitce, okrádat a balamutit a o tom, že stačí zapochybovat, pozeptat se, zapojit mozek a najednou se svět vrátí do přirozených kolejí, barev a perspektivy. Kolikrát já už jsem si říkala, kéž by už se ten nebo ta nebo ti probrali, probudili, vzpamatovali a vyhnali manipulátory, zloděje a lháře ze zámku. V této pohádce je ten moment prozření a pochopení pravdy strašně odfláknutý, nejasný, nemastný neslaný, tady se podobenství, které by mělo být dramatické a zvučné, mění v poněkud obyčejnější, fádnější a nenápadnější proces, což spíše odpovídá reálnému životu. Málokdy je to velký třesk, záblesk světla a berlínská filharmonie, spíše to bývá pomalé, lopotné, postupné tušení a následně poměrně nepříjemné až trapné poznání pravdy. Pokud by tedy pohádka napomohla alespoň jednomu divákovi pokusit se o interní revizi svých daných (většinou někým jiným) pravd a objevil jejich pofidérnost nebo dokonce nepravost, bylo by to fajn! Co se herců týče, tak Issovou nemám ráda, ale tady, stylizovaná do mechanické porcelánové panenky, mi kupodivu nevadila. Zahradník byl krásný, půvabně toporný a nádherně zamilovaný, což se přesně dá (nebo dříve dalo) od takovýchto jinochů očekávat. Královská dvojice príma, Konvalinka standardně super a Preiss dokonalost sama. (25.11.2019)

Jak může někdo hodnotit pohádku jako odpad, vždyť pan Preiss je skvělý! :-) Poslední scénu princezny se zahradníkem bych překopal, ale ostatně to celý scénář. Zápletka je velmi skoupá, děj nezáživný, bez větší šťávy, na druhou stranu v něčem je jednoduchost někdy lepší. Na mě ta souhra pana Preisse, paní Konvalinkové a pana Mrkvičky, v kombinaci s drobným nádechem tajemna, dobře působí. (06.01.2014)

Jedna z mých posledních nedělních odpoledních pohádek (ne-li vůbec poslední). A také jeden z prvních filmů, na které jsem již koukal s jistými diváckými ambicemi a s jakýmsi povědomím o českých hercích. Nuda k zbláznění a Martha Issová ve své první roli fatálně selhala. Pak jsem ji viděl až v roce 2007 v Tajnostech. O bože, jaký ta holka ušla ohromný kus cesty. (14.07.2010)