Ezis

Zjevně natočené pro Američany, co se chtějí podívat do "historické Evropy". Ale na rozdíl od některých filmů je tohle natočené přece jen s nějakou znalostí a láskou k Florencii. Zvláštní směsice napínavého sportovního a romantického filmu. Ono to úplně nefunguje, ale je to svým způsobem originální a řekla bych, že už jenom proto to stojí za to vidět. Doporučuju, jestli chcete vidět Florencii i s méně naleštěnými místy a její bláznivý renesanční sport - něco jako rugby. Člověka při sledování napadne, že tohle je vlastně současná verze toho, co se tam dělo před 500 lety. Oblečení, jídlo, práce, hudba - to všechno bylo jiné. Ale chlapi hráli úplně stejně, trénovali úplně stejně, taky si vybírali kariéry, taky si přebírali ženské, taky řešili, jestli hrajou kvůli holkám nebo kvůli týmu... Ne že by to byl světoborný film, ale dávám víc hvězdiček pro ten dojem, že to pro tvůrce nebyla jen komerční, ale i srdeční záležitost. A pro výborné zobrazení toho, jak to vypadá, když člověka pomalu pohltí nějaké úplně nové prostředí. Méně racionální, než byl zvyklý, ale zato přátelštější.

Naprostá spokojenost! Klasika, klasika a zase klasika, a zároveň pojatá velice originálně. Jednotný styl, skoro nic není přehnané ani nedotažené. Náznak humoru a detektivky, ale ne natolik, aby to ztratilo pohádkovost. Dobrý scénář, zajímavě se vyvíjí. Ocenila jsem vysvětlení určené pro dětské diváky: "Vlaši byli Italové!" Nádherné a neobvyklé exteriéry. Zámek Doudleby vypadá úžasně pohádkově, divila jsem se, že se v něm netočí častěji. Vytkla bych jedině malou dynamiku (ke konci by člověk čekal trochu víc dramatu) a dokola se opakující hudební motivy, asi byl nízký rozpočet. Ale ty hudební motivy byly moc příjemné. Jeden z nich byl česká renesanční píseň. Která úžasně ladila k renesančním exteriérům. Trochu melancholický film, ale milý, k postavám si stihnete vytvořit vztah. Takhle se mají točit české pohádky pro děti!

Proč Prima obsazuje Predraga Bjelace vedle nesympatických blbců? Aby víc vyniklo, jak je sexy? --- Postavy říkají "zmrdat" i tam, kde většina lidí řekne "posrat", aby to bylo jó hodně šokující. A Ernest to říká s takovým gustem, jako by mu bylo čtrnáct a maminka mu právě zakázala mluvit sprostě. Na chlapa, co mu má být kolem pětadvaceti, to působilo nepřirozeně. Bjelacova postava super. Akorát jsem si myslela, že bych se na Predraga Bjelace dokázala dívat úplně ve všem. Tak se ukázalo, že v seriálu s tak protivným parťákem nevydržím koukat ani na Predraga Bjelace. Koncept a grafické vložky super.

Ze Stavovského divadla udělali Albánské kulturní centrum?!?

Nechápu, proč tomuhle seriálu někdo dal "odpad". Nevypočitatelný zločinec, úžasně zamotaná motivace. Tenhle díl už neměl daleko do docela solidního thrilleru.

Někdo unese dítě a policajti řeší, že jeho matka dřív měla deprese. Jasně, deprese automaticky znamenají, že se ženská vykašle na vlastní dítě. Úžasná logika, fakt.

"Odpad" za tu Litevku. Scénárista se ani neobtěžoval si zjistit, že na Litvě se nemluví ukrajinsky a Elena není litevské jméno. V době Googlu by to trvalo asi tak dvě minuty si zjistit, že Litevka se může jmenovat třeba Audra, Jurga, Inga, Laima, Dalia.... Ale nééééé, to by bylo moc námahy. A herečka samozřejmě Litevka není a jako Litevka nevypadá. Nechápu, proč to nemohla být prostě Ukrajinka, když mluví ukrajinsky.

Neskutečný výkon Natálie Holíkové, úplně jsem zapomněla, že to je herečka a ne opravdová vyčerpaná svobodná matka...

Hodnotím nesmyslně vysoko, protože Kavalai Vendam mně udělalo radost v těžkých časech. Děj filmu moc nedrží pohromadě, je to vlastně spíš sled příhod a podivných gagů, některé jsou skvělé, jiné neskutečně pitomé. Navíc je plný tamilských specifik. Ale má velmi poslouchatelnou hudbu, nádherné jihoindické scenérie a podle záběrů z natáčení to vypadá, že si ho všichni neskutečně užívali. Proto asi to nedefinovatelné kouzlo a čtyři hvězdičky... Film s anglickými titulky je ke stažení na jednom nejmenovaném českém stahovacím serveru. Doporučuju pro zlepšení nálady!

Z indického pohledu určitě kvalitní film o emocionálním dospívání. Hodně veselý a trochu dramatický, s překvapivě rozumným a sympatickým koncem. Celou dobu jsem z něj měla pocit, že by se mně měl líbit, tak proč se mně nelíbí....? Když ony ty romantické bollywoodské filmy dobře fungují, jen když mají propracovanější postavy a větší emocionální a myšlenkové nuance. Třeba jako Tři idioti, Kuch Kuch Hota Hai, Dilwale Dulhania Le Jayenge, Rab Ne Bana Di Jodi nebo Jab We Met. Silné emoce a nádherná barevná výprava samy o sobě nestačí. A u režiséra Bhansaliho je to právě hodně o dojmu a efektu. Proto se mi Aishwarya v roli impulzivní umělkyně milované zralým mužem mnohem víc líbila v ne-bollywoodském jihoindickém filmu Kandukondain Kandukondain. Ten moc doporučuju. Je to částečně podobný příběh a navíc má civilnější projev, lepší dialogy a větší hloubku.