Jako kníže Rohan

Vynikající zpracování Raisovy novely a taky pěkná psychárna. Netušila jsem, že zemřelou šestinedělku nosily do hrobu výhradně ženy. A vůbec, zbohatlý Menšík, jeho nadutá matka Roubíková, vídeňská šlapka Simona Stašová a spousta dalších lidiček. Tolik emocí v jednom filmu. Jásot, smutek, hořkost, zloba, pohrdání, soucit. A najdou se určitě další. (10.02.2014)

Nedávno jsem po dlouhé době opět zhlídnul tenhle kousek a zase jsem se královsky bavil, no minimálně jako kníže.... Menšík v roli zbohatlíka Špáty, který zdědí 15 tisíc a koupí si ne jeden, ale dva domy, jeden s balkánem a druhej s karabinkama, hodiny s třema závažíma, i když mu nabízeli se dvěma .... je s brilantýnou na hlavě a doutníčkem v ruce prostě skvostnej. A Stašová s Bláhou jakbysmet ... jen nechápu to Drama ... osobně bych doplnil / Komedie ... a to jako že dobrá ... (09.02.2007)

Jak tu jeden kolega napsal - film je černobílý, bohužel filmy podle literární předlohy většinou neskončí jinak, než by si autor přál. Postava pana Špáty je tu celkem propracovaná, no propracovaná, ono je to složitě řešeno, když pan Špáta je velice jednoduchý člověk, řekněme prosťáček, který se nechá oslepit bohatstvím. Z tohoto důvodu je to snímek, který nemůže bohužel potěšit lidské smysly ani omylem, protože vlastně celý film se díváte, jak se hlavní hrdina sám žene do své vlastní záhuby a to pak nezachrání ani ten nejlepší herec. Inu drama je drama, však Vladimír Menšík náš svět humoru obohatil nemalou měrou jinde. (21.03.2012)

Dokonalý obraz absolutního úpadku člověka. Změna charakteru hlavní postavy(ten obrovský rozdíl je od první do poslední scény vidět měrou vrchovatou, a to je ten úpadek postupný), a hlavně její ztvárnění Menšíkem, to už patří ke klenotům. Jako vesnický buran Špáta mě opravdu přesvědčil, že dokáže být i charakterním hercem, který zvládá i tragické role. Výborný je i Pešek jako jeho hospodář a Ludmila Roubíková, která ztvárnila perfektně Špátovu matku(je zároveň i nejzápornější postavou díky svým intrikům). Špáta za svůj celkový úpadek vlastně ani nemůže. Zkazí ho především peníze, které mu přinesly i určitou moc(kterou však cití jen sám, ostaním je jen pro smích) a právě intriky jeho matky. Příběhem je to téměř podobné dědictví..., avšak tento příběh je vyloženě dramatický. Typická pro Špátu je věta co bych koupil jeden dům, koupím rovnou dva domy! Tato věta celý jeho charakter vystihuje. Závěrečná scéna vlastně jen dovršuje jeho úpadek. I když místy je to možná dnes už trochu naivní, je to film k zamyšlení se nad lidským chováním a nad vnímáním materiálních věcí(a jejich vliv na chování člověka) (05.02.2007)

Melodramatický barvotisk. 1) ...nadčasově natočená inscenace (Karlos80), nehorázně černobílé (D.Moore), herecké výkony, nad kterými se tají dech (Argenson), fenomenální zpracování (taky Argenson) - to jsem snad spadl z višně? 2) Polopatickému zpracování klasického až archetypálního (chtělo by se poznamenat) tématu zcela chybí nadhled. Jediný pozoruhodný (protože jediný nešablonovitý) herecký výkon odvedl 54letý Vladimír Menšík (podruh Špáta). Ostatní herci přehrávají buď, pravda, docela mile (64letá Ludmila Roubíková - matka) anebo směšně tragicky (většina ostatních). I hudba se úspěšně zapojila do snahy zprostředkovat umělecký dojem i poslednímu chovanci Jedličkova ústavu. (12.02.2014)