Magnolia

Andersonov "to-sa-proste-stáva" masterpiece. Týmto filmom si nastavil latku veľmi veľmi vysoko. Po Interview s upírom sa jedná o najlepšiu úlohu a výkon Toma Cruisa, hviezdou filmu je ale Julianne Moore, ktorej postava začína chápať, že peniaze nie sú v živote všetko a niektoré veci za ne skrátka nekúpite. Celkovo veľmi očisťujúci film, i keď určite nie pre bežného diváka. (27.12.2004)

(1001) "Tiše vás soudím." Právě, může si říkat co chce, ale ve skutečnosti myslet třeba na hotdog. A takový mi přišel celý film. Úvod vcelku dobrý, v průběhu nějaké momenty taky ušly, ale "myšlenka", kterou se mi ani nepodařilo moc identifikovat v záplavě tápajících policistů a ublížených dětí, byla rozmělněna v patosu a sentimentu a bůhvíčem ještě, časté opakování motivů mi také příliš nesedlo. Stačí jeden stařík dohnaný blízkostí exitu k alibistické upřímnosti. Jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Já bych si teda radši dala bramborák, než se prokousávat tímhle znova a snažit se luštit mezi řádky, že lidé jsou ze zásady zlí, ale měli by na sebe být místo toho radši hodní. Připomnělo mi to Donnieho Darka, který se mi ale zdál ve svém chaosu o mnoho plynulejší a přirozenější. (24.07.2009)

Poutavější byla pro mě paradoxně část, na jejímž konci se hlasy spojily v unisono. K té patří dokonale hypnotické využití hudby, která se jako nit osudu zdánlivě bez souvislosti vine nad celou tou mozaikou. Když Anderson začne dávat rozhřešení, film získává sice jasnější poselství, linearitu, ale ztrácí svou magii. Jestli je Anderson dobrý kněz, nebo jen tahá králíky z klobouku, ať posoudí každý sám, mě zůstává hlavně to uhrančivé Bolero. PS: Úplně jiný Andersson, a sice Roy, natočil o rok později film, ve kterém se v jednom momentu rovněž život zastaví a hlasy se spojí do jedné melodie. Co myslíte, je to jen náhoda? (04.11.2006)

Už v prologu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Devět postav, devět osudů, devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svoji melodii. Filmem se prolíná několik zásadních témat. Hlavním a bezesporu nejzajímavějším tématem je chaos a zmatek současného světa, záměna všední skutečnosti s virtuální realitou médií. Příběhy se několikrát převrátí jako na horské dráze přes slibný začátek k mizérii a naopak. Vztah Claudie a Jima může mít pro oba šťastný rozjezd, Frank má v rozhovoru se zvídavou reportérkou navrch, soutěžící děti se blíží rekordu soutěže apod. Ale jakmile do jednání postav promluví strach z pravdy, z citu a z kontaktu, je to náhle podobné tomu, když vám v šachové partii vezmou jezdce – Claudie začíná panikařit, reportérka se na rozhovor skutečně pečlivě připravila, Jimmy zapomíná léta nezměněný text, Stanley se musí pomočit, aby ho ostatní konečně začali brát vážně.. a tak můžeme pokračovat dál a dál, protože těch 188 minut nedává vydechnout!! A lavina Tom Cruise? Výtečný. (19.03.2012)

Pokud je film dlouhej jak tejden, tak k němu nemám naprosto žádnou důvěru, ale zde zafungovalo jméno Paul Thomas Anderson skutečně na výbornou a risknul jsem to. Po zkouknutí je délka filmu to poslední co bych hodnotil záporně, byla opravdu potřeba k většímu souznění s postavama a jejich osudem. Těžko říci proč nejsem tak nadšen jako uživatelé z mé TOP. Možná jsem čekal až moc, možná jsem čekal větší zapadnutí všech těch příběhů do sebe, no ať tak nebo tak určitě jsem nečekal padající žáby, ale s nima je to vlastně stejný jako s celým filmem, to se prostě někdy stává, jenže já na to asi nebyl připraven, že se to stane právě teď. To sice nebyla jediná věc na kterou jsem nebyl připraven, ale ta druhá věc, fantastické herecké výkony všech herců mě nenutí ani chvíli přemýšlet jestli by mohli zahrát jinak a lépe, nemohli. Hrozně mě mrzí, že stejný a jednoznačný názor nemám i na samotný film. Nicméně jasno budou mít určitě feministky na adresu postavy Toma Cruise a jeho hlášky už mají jisto jistě vytesané na zdi svých "válečných pracoven". Já jsem se zase sem pokusil vytesat svou rozpolcenost z tohoto příběhu. Na jedné straně krásný pocit v mém srdci, na straně druhé, pocit příběhové nedotaženosti v mé hlavě. (04.11.2007)