Magnolia

Magnolia je moje třetí setkání s režisérem Paulem Thomasem Andersonem a opět moc nevim, jak tohle ohodnotit. V tom filmu prostě "něco" je, herci jsou super, ale je to takový zmatený, divný a taky trochu zbytečně zdlouhavý. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli to stojí za vidění, tak mu asi nedokážu odpovědět. Nakonec dávám opět neutrální 3 hvězdy. Stejně jsem hodnotil i Hříšné noci a Opilí láskou. (25.01.2022)

10 / 10 Magnólia je ďalší z filmov, o ktorých sa veľmi ťažko niečo píše bez toho, aby ste ho neurazili - herecké výkony, hudba, réžia, scenár... to všetko ťahá za správny koniec a z plných síl a nám nezostáva nič iné len spokojne pokyvkávať hlavou. Ďalšie slová by už boli zbytočné - neváhajte ani sekundu, pozrite si to a urobte si svoj vlastný názor. (07.05.2005)

Poutavější byla pro mě paradoxně část, na jejímž konci se hlasy spojily v unisono. K té patří dokonale hypnotické využití hudby, která se jako nit osudu zdánlivě bez souvislosti vine nad celou tou mozaikou. Když Anderson začne dávat rozhřešení, film získává sice jasnější poselství, linearitu, ale ztrácí svou magii. Jestli je Anderson dobrý kněz, nebo jen tahá králíky z klobouku, ať posoudí každý sám, mě zůstává hlavně to uhrančivé Bolero. PS: Úplně jiný Andersson, a sice Roy, natočil o rok později film, ve kterém se v jednom momentu rovněž život zastaví a hlasy se spojí do jedné melodie. Co myslíte, je to jen náhoda? (04.11.2006)

Pokud je film dlouhej jak tejden, tak k němu nemám naprosto žádnou důvěru, ale zde zafungovalo jméno Paul Thomas Anderson skutečně na výbornou a risknul jsem to. Po zkouknutí je délka filmu to poslední co bych hodnotil záporně, byla opravdu potřeba k většímu souznění s postavama a jejich osudem. Těžko říci proč nejsem tak nadšen jako uživatelé z mé TOP. Možná jsem čekal až moc, možná jsem čekal větší zapadnutí všech těch příběhů do sebe, no ať tak nebo tak určitě jsem nečekal padající žáby, ale s nima je to vlastně stejný jako s celým filmem, to se prostě někdy stává, jenže já na to asi nebyl připraven, že se to stane právě teď. To sice nebyla jediná věc na kterou jsem nebyl připraven, ale ta druhá věc, fantastické herecké výkony všech herců mě nenutí ani chvíli přemýšlet jestli by mohli zahrát jinak a lépe, nemohli. Hrozně mě mrzí, že stejný a jednoznačný názor nemám i na samotný film. Nicméně jasno budou mít určitě feministky na adresu postavy Toma Cruise a jeho hlášky už mají jisto jistě vytesané na zdi svých "válečných pracoven". Já jsem se zase sem pokusil vytesat svou rozpolcenost z tohoto příběhu. Na jedné straně krásný pocit v mém srdci, na straně druhé, pocit příběhové nedotaženosti v mé hlavě. (04.11.2007)

Zajímalo Vás někdy téma náhody či kauzality? Máte někdy pocit, že minulost je za Vámi, ale stále Vás ovlivňuje? Myslíte si, že člověk se může dostat z „bludného kruhu“ životních problémů? Přesně tyto a mnohé další otázky si ve snímku MAGNOLIA klade Paul Thomas Anderson. A odpovědi, které P. T. Anderson divákům předkládá jsou jedním slovem geniální. Ona geniálnost nespočívá pouze v tom, co P. T. Anderson předkládá, ale (a to hlavně) jak to předkládá. Andersonův způsob prezentace myšlenky není nepodobný skládání puzzle. Zprvu má divák pocit, že ta hromada zdánlivě nesouvisejících záběrů a dějových úseků nedává dohromady žádný smysl. Při bližším zkoumání a postupem času však divák zjišťuje, že vše do sebe přesně zapadá. Závěrečné minuty filmu pak P. T. Anderson poskládá všechny tyto fragmenty, střípky a úryvky dohromady a vzniká z toho vynikající dílo – vynikající díky myšlence samotné, předložené formě, postupné a neúprosné gradaci děje, hereckým výkonům, hudební stránce atd. Na závěr snad ještě jedna „perlička“: až budete při sledování přemýšlet, jestli existuje souvislost mezi třemi úvodními příběhy a závěrečnou „katarzí“, pak vězte, že ano (rozřešení hledejte v číslech 8 a 2). Vše přesně dle slov z filmu: „Existují příběhy o shodě okolností a náhodě, o křížení cest a podivných úkazech A vypravěč se skromně domnívá, že divné věci se stávají pořád.“ Shrnuto a podtrženo: Paul Thomas Anderson předkládá divákům strhující, vynikající a nadčasové dílo, a to nejen co do obsahu, ale také co do předložené formy. (02.09.2003)