Les Dimanches de ville d'Avray
Sonntage mit Sybill
Sundays and Cybele
Nedeľa vo Ville d'Avray
Režie:
Serge BourguignonKamera:
Henri DecaëHudba:
Maurice JarreHrají:
Hardy Krüger, Patricia Gozzi, Nicole Courcel, André Oumansky, Daniel Ivernel, Maurice Garrel, Serge Bourguignon, France Anglade, Malka Ribowska (více)Obsahy(2)
Americkou Akademií oceněné drama Za nejlepší zahraniční film v roce 1963 vypráví příběh válečného pilota, který trpí traumatem a amnézií. Přežil sestřelení svého letadla, ale při dopadu zahynulo domorodé děvčátko. Pierre se nedokáže začlenit do normálního života, i když má vedle sebe milující Madeleine. Toulá se bezútěšným městem a jednoho dne si na nádraží všimne srdceryvné scény tatínka s malou holčičikou. Otec ji veze do dětského domova, protože se o ni nemůže starat, ale Francoise se brání. Pierre začne holčičku navštěvovat, a když ji opustí i otec, neděle ve Ville d'Avray patří jen jí. Jejich procházky a přátelství pro něj znamenají jediné pouto se životem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Krásny poetický príbeh havarovaného pilota, ktorý stratil pamať a malého dievčatka, ktoré opustila rodina je plný jemnosti, nehy a snahy o priblíženie sa k ľudskej bytosti ako takej. Či už je to vzťah pilota k dievčatku alebo k mladej sestričke, s ktorou žije, ide ozaj o citlivý pohľad do ich ich vnútra. Krásny film. ()
Snímek má bezesporu depresivní atmosféru a zajímavou kameru, chybělo mně však výraznější hudební podbarvení příběhu. Rovněž vztah Pierra a Francoise nedoznal takové hloubky, jakou bych v námětu očekávala, spíš se pomalu a jistě zvrhával v nenormální posedlost dospělého muže dvanáctiletou dívkou, která v něm zcela přirozeně, kromě náhrady za otce, hledala i svůj dívčí idol a konec filmu mně přišel zmatený a rozpačitý. Naopak za zmínku stojí herecký výkon dětské představitelky, absolutně přirozené chování předčasně dospělého dítěte. ()
Občas narazíte na film, u jehož sledování víte hned od začátku, že happy endem rozhodně skončit nemůže. Snímek Neděle ve Ville d'Avray je jedním z ukázkových příkladů. Pozvolné, pomalé sbližování bývalého válečného letce Pierra a malé Françoise (Cybèle), jíž se otec zřekl, se během filmu přeměňuje v pevné pouto. Oba (anti)hrdinové si připadají jako vyděděnci společnosti, utíkají od reality a vytvářejí si vlastní svět, který se ale zhroutí jako domeček z karet a lusknutím prstu je idylka ta tam... Velice pochmurný a v pravém slova smyslu (umělecký) film, který stojí za zhlédnutí. ()
Poetický a zároveň nesmírně krutý film, který je uchopitelný stejně obtížně jako vztah dvou hlavních postav. Za poetickými záběry hravých procházek po parku se stále silněji ozývají tóny hrozící tragédie a skvělé herecké výkony to jen umocňují. Film, který na mě po celou dobu působil tak intenzivně, že jsem po jeho skončení raději musel jít na čerstvý vzduch se vzpamatovat a opět vrátit do skutečného světa. ()
Nejdřív mě napadá přesmyčka (nebo se tomu říká jinak?): ECUTE - COUTEAU; poslouchej - nůž. Ano tak je to všechno vyhrocené, všude samý hrot. A voda, jako skutečný živel, která svými kruhy váže a svou beztvarostí naplňuje sny. A Cybèle není Kybelé (lat. Cybele) ale "Si Belle" - Kráska, která sdělila a posléze pozbyla své jméno. Pozn.: Málokdy se mi stává, že mě zaujmout samotní herci (jako zde), přestože si jejich občanská jména nezapamatuji, vlastně jsem je jen letmo četl v titulcích. ()
Reklama