Les Dimanches de ville d'Avray
Sonntage mit Sybill
Sundays and Cybele
Nedeľa vo Ville d'Avray
Režie:
Serge BourguignonKamera:
Henri DecaëHudba:
Maurice JarreHrají:
Hardy Krüger, Patricia Gozzi, Nicole Courcel, André Oumansky, Daniel Ivernel, Maurice Garrel, Serge Bourguignon, France Anglade, Malka Ribowska (více)Obsahy(2)
Americkou Akademií oceněné drama Za nejlepší zahraniční film v roce 1963 vypráví příběh válečného pilota, který trpí traumatem a amnézií. Přežil sestřelení svého letadla, ale při dopadu zahynulo domorodé děvčátko. Pierre se nedokáže začlenit do normálního života, i když má vedle sebe milující Madeleine. Toulá se bezútěšným městem a jednoho dne si na nádraží všimne srdceryvné scény tatínka s malou holčičikou. Otec ji veze do dětského domova, protože se o ni nemůže starat, ale Francoise se brání. Pierre začne holčičku navštěvovat, a když ji opustí i otec, neděle ve Ville d'Avray patří jen jí. Jejich procházky a přátelství pro něj znamenají jediné pouto se životem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Nádherný film. Křehký a tragický přiběh dvou ztracených a bolavých duší. Skvěle zahrané. Chytalo to za srdce a zároveň byl člověk napjatý, kam až může tohle setkání zajít. Serge Bourguignon naštěstí nesklouzl k nějaké tupé senzacechtivost a skandálnosti. Pokud se držel věrně literární předlohy, pak si ji musím sehnat. ()
Snímek má bezesporu depresivní atmosféru a zajímavou kameru, chybělo mně však výraznější hudební podbarvení příběhu. Rovněž vztah Pierra a Francoise nedoznal takové hloubky, jakou bych v námětu očekávala, spíš se pomalu a jistě zvrhával v nenormální posedlost dospělého muže dvanáctiletou dívkou, která v něm zcela přirozeně, kromě náhrady za otce, hledala i svůj dívčí idol a konec filmu mně přišel zmatený a rozpačitý. Naopak za zmínku stojí herecký výkon dětské představitelky, absolutně přirozené chování předčasně dospělého dítěte. ()
Poetický a zároveň nesmírně krutý film, který je uchopitelný stejně obtížně jako vztah dvou hlavních postav. Za poetickými záběry hravých procházek po parku se stále silněji ozývají tóny hrozící tragédie a skvělé herecké výkony to jen umocňují. Film, který na mě po celou dobu působil tak intenzivně, že jsem po jeho skončení raději musel jít na čerstvý vzduch se vzpamatovat a opět vrátit do skutečného světa. ()
Ó jak podiv(uhod)né mohou být cesty lidské psýchy... Jaké může být pouto dvou osudem traumatizovaných osamělých bytostí - dětinského muže s amnézií a násilnickými sklony a poněkud dospěle přemoudřelé a přecitlivělé holčičky bez rodiny? Uprostřed nechápavého nechápajícího povrchního světa konformní maloměšťácké společnosti? . . . Škoda jen, že v případě tohoto filmu (tak nějak nevyrovnaného - tak jako duše hlavních hrdinů) místy zbytečně převažovala zvláštně poetická (ve fatálním závěru pak až patetická) složka nad ryzí realitou, čímž d.m.s.n. právě tím ovšem ubrala příběhu trošku zbytečně na síle a uvěřitelnosti... Co ale vytknout ryze vizuální stránce tohoto téměř půlstoletí starého snímku? . . . A tak s notnou dávkou tolerance k formě i obsahu nakonec rád dám plné hodnocení. Protože z ryze lidského hlediska - po odmyslení si oné dobové artistnosti - jde o vynikající a příběhem silný film... - - - P.S. Nu ano - a taky mám rád ty staré poválečné černobílé (nejen) francouzské snímky, možná i pro tu trošku dnes už nemístné artistní poetiky... ;-) - - - - - (Poprvé viděno v hluboké pochmurné zimní noci 6.1.2009 na ČT2, komentář zde jako třináctý - 6.1.2008) ()
Krásny poetický príbeh havarovaného pilota, ktorý stratil pamať a malého dievčatka, ktoré opustila rodina je plný jemnosti, nehy a snahy o priblíženie sa k ľudskej bytosti ako takej. Či už je to vzťah pilota k dievčatku alebo k mladej sestričke, s ktorou žije, ide ozaj o citlivý pohľad do ich ich vnútra. Krásny film. ()
Reklama