Frances

Naprosto bravurní a bezchybná Jessica Lange ve strhujícím biografickém dramatu o herečce Frances Farmer. Dramatu, které jsem musela dát asi natřikrát, než jsem ho dokoukala do konce. Byla trochu bláznivá, ale v dnešní době by se to hravě ztratilo. Ona však vyrůstala v té špatné době, kdy se pěstovaly konvenční řeči, lži a kdy herečky byly pouze na okrasu a ne aby měly svůj vlastní názor. Měla smůlu na chlapy, což vedlo k alkoholu a (díky matce) blázinci. Scény z tehdejších léčebných postupů mě docela mrazily, léky, elektroléčba, lobotomie (= vyřazuje nervy, které dávají myšlenkách emocionální zabarvení, kdybyste náhodou nevěděli).. A co zbylo? Loutka v rukách společnosti. Jejím životem nás provází fiktivní postava, její přítel Harry York. Škoda že fiktivní, takový princ na bílém koni by se hodil. (17.06.2014)

Jessica mě baví vždy, ale tady to rozjela ve velkém stylu, nominace na Oscara byla oprávněná. Frances Farmerovou neznám a nic o ní nevím, čili nejsem schopná posoudit, nakolik se film liší od skutečnosti, ale myslím, že ty nejzásadnější momenty jejího života byly divákovi předloženy věrně a jsou šílené. Holka to byla asi docela hubatá, chytrá, nebojácná, nekonvenční a do své doby se nehodila. Problémy by s ní byly asi vždycky, akorát dneska by si se svým temperamentem nevykoledovala lobotomii, nýbrž výsostné postavení. Co napsat víc? Někdy je zkrátka lepší matku odříznout... (27.04.2019)

Velmi dobře udělané. Životopisný film o hvězdě raného Hollywoodu, která si střihla role s Bingem Crosbym a Cary Grantem. Langeová je jí neskutečně podobná a roli zvládla výborně. Není to apriori film o Farmerové ale o celém naprosto posraném systému americké demokracie naoko, kde je vymáhání práva zhruba tak stejně obtížné jako v moderní české společnosti. Také ukázka úrovně psychiatrických léčeben USA, kde by byla čtyřka v Jihlavě ukázkovým blázincem na jedničku. Rozhodně si ke sledování kupte oblíbený alkohol v dostatečném množství, dobrý pocit to ve vás nezanechá. Zvlášť proto, že tato pidizemě Evropy po volbách někam spěje a z někoho si bere příklad...a jednou se tam, kde byla Frances ocitnete i vy! I já! (27.06.2010)

Dílo, které vyráží dech. Poznání, že i nejkomerčnější herci hollywooodské továrny na sny jsou až na na nečetné výjimky mistry svého oboru je pro převládající komerční ráz tvorby směřující do kasaštyků pro laika krajně nesnadné. Mrazení vzbuzující výkon Langeové plyne nesporně z úrovně, kterou se reprezentuje další velká osobnost filmu, kterou je zcela neznámý režisér Graeme Clifford. Obvyklá unylá limonáda kalifornského původu, která je obvykle při takových příležitostech servírována, se prostě nekoná. Rozporuplný osud jistě nesnadné velké herecké osobnosti, na níž byl spáchán nesporný zločin, likvidující velkou tvůrčí osobnost, osudově poznamenanou svou deprivantskou matkou a vůlí být sama sebou, otřese divákem i dnes. Regulace za každou cenu, účelová záměna skutečné asociálnosti za tvůrčí krizi (rutinu a průměrnost nelze soudit ani odstranit, je možné ji jen eliminovat) by měly být varovné i pro náš dnešek. Mechanismy se změnily a zplošťování nejenže nepomíjí, ale naopak sílí. Třicet let starý film si stále uchovává své ponuře burcující poselství. (29.04.2013)

Pokud si odmyslíme všechnu tu hrůzu lunatických ústavů (která je zřejmě přehnaná) a transorbitální lobotomie (ke které zřejmě nedošlo), pak zásadním problémem zůstává patologická fixace na dominantní matku. Tím odpadá relace k "Přeletu nad kukaččím hnízdem", která při sledování napadla asi mnohé, která je zde jen nepříliš šťastným pokusem o nápodobu. Zmíněná fixace až fetišizace matky, ambivaletní vztah lásky a vzdoru a neschopnost se z něj vymanit, je už ovšem dostatečně silným motivem pro film, silnějším než je jeho zpracování. Pozn.: Právě prvky tušené z Formanova "Přeletu" a odkaz na konkrétní osobu tu působí jakýmsi "zpomalovacím" efektem. (26.04.2019)