Insomnie

Nemůžu se ubránit srovnání s americkou předělávkou. Tu jsem viděl jako první a velmi se mi líbila. Takže z originálu jsem měl trochu obavy. Ale nakonec se ukázalo, že je stejně kvalitní, a zároveň stejně kvalitní, jako americký remake. Nestává se často, aby k takové situaci došlo. Současně je to skoro jiný film, ale není. Prvky jsou známé a jiné. (02.09.2017)

Detektivky jsou tolik oblíbený žánr a tolik se jich napíše a prodá, že je zatracený kumšt vymyslet něco nového! Originalitu tohoto díla navíc posiluje i jeho filmové zpracování, takové syrové, s úspornou produkcí. Dovedu si představit prostor, který se Nolanovi nabízel pro jeho remake. Ale shánět se po něm nebudu, co mám z originálu vpasovaného do standardní hollywoodské metráže? (17.09.2011)

Thriller nepříjemný jako mráz zalézající pod nehty a svůj nebývale věrný americký remake válcující skutečností, že si na „severskou syrovost“ nemusí jenom hrát. Stellan Skarsgård není tak charismatický herec jako Al Pacino, prochází především vnějškovou proměnou – každá další probdělá noc se mu vpisuje do tváře -, ale taky hraje méně sympatického poldu. Týká se to hlavně sexuálního podtextu, v americkém remaku pochopitelně utlumeného. Jonas nedokáže odolávat volání přírody a jednu svolnou dívku osahává, zatímco druhou málem znásilní. Méně „čitelná“ je také postava vraha-vyděrače, který je zde prost psychopatických poloh Robina Williamse a můžeme jej směle stavět na úroveň bloudícího policisty. Poslední změna spočívá v odlišném závěru, který svou neschopností najít kloudné řešení skvěle zapadá do celkového pojetí snímku. Norský originál se nadto vyznačuje specifickým humorem, natolik cynickým, že jsem si až říkal „co to tam žije za lidi?“. Skjoldbjærg natočil přesně takový film, jaký mám z Norska pocit. Promiň, norský národe. Apendix: Nolanova Insomnie nedosahuje atmosféry stejně čiré bezradnosti hlavně kvůli snaze napasovat postavy do určitých hollywoodských šablon. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, July (07.10.2008)

Až do nebes jsem tady vychválila Insomnii (2002). K její předloze jsem se dostala až za delší čas a můžu jenom říct, že pocitově jsou to dva naprosto odlišné filmy. Zatímco Insomnie (2002) je hlavně o soucítění s hlavní postavou "chudák malej", u téhle norské si říkáte pořád dokola "ten parchant jeden", ale zase za mě "krásnej parchant". Je plná erotického dusna, ze Stellana je to cítit na hony daleko a až jsem kvůli tomu nemohla usnout. Ráda si na některé scény opět vzpomenu. Drsný, rázný, surový film, ufff! (08.10.2016)

Popravdě mě nějak zvlášť neokouzlil ani americko-kanadský remake, který jsem před lety viděl jako první. Už tehdy jsem s tím příběhem měl problémy a tady tomu bohužel nebylo jinak. Normálně mám skandinávskou tvorbu velmi rád, některé jejich krimi thrillery nebo i horory patří mezi nadprůměrné záležitosti, ovšem tato hodně průměrná kriminálka mezi ně nepatří a nikdy patřit nebude. Tempo příběhu bylo místy dost uspávající – doslova mě pálili oči stejně jako hlavního hrdinu a bojoval jsem se spánkem. Našlo se tu několik povedených scén (pasáží), které měly slušnou atmosféru a herecké výkony taky nebyli špatné, pár nahých děvčat ani to ovšem film jako celek nezachránilo od zcela průměrného ohodnocení. Viděl jsem mnohem -mnohem lepší skandinávské krimi dramata/thrillery než je Insomnie. (23.02.2022)