Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Komedie o vztazích a ostatních obyčejných věcech. Třeba o tom, když ráno běžíte do práce a nestíháte si vyčistit zuby, když se omylem napijete zkyslého mléka, když na záchodě dojde toaletní papír nebo když si koupíte nádherné boty, které vás tlačí. Komedie o lidech, kteří nevědí co chtějí, protože toho chtějí příliš mnoho a když toho nakonec dosáhnou, zjistí jak málo jim stačí. Komedie o lásce, o cestě od vášně k hysterii a zpátky, o opovrhování nevěrou, kromě té, které se sami dopouštíme a o maličkostech jako je kariéra nebo říct někomu, že ho milujete. A k tomu všemu je to ještě komedie o prázdninovém výletu na lodích. Maya a Renata se neviděly deset let. Maya žije s Tomislavem, Renata s Davidem. Dva rozdílné páry, dva rozdílné vztahy. Když se pak Maya s Renatou náhodou potkají a rozhodnou se společně vyrazit na výlet do místa, kde vyrostly, Tomislavovi s Davidem se nápad vůbec nelíbí. Když pak čtveřice skutečně vyrazí, čeká je trochu hysterický výlet. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (68)

Attta 

všechny recenze uživatele

Herci hrajou přesvědčivé výkony, ale film na mě neudělal dojem žádný! Taková to komedie pobaví bohužel jen dobrýma hláškama, ale jinak se v podstatě nic neděje a pochmurná atmosféra mě už vůbec nebere! Opravdu mi film připadal až depresivní, ale to už jsou jen mé osobní dojmy! Jedno vím určitě na tento film se vživotě nepodívám znovu a ne jenom proto, že se mi nelíbil, ale proto že je o ničem, žádný pořádný děj, ponita, vyvrcholení- zcela nic! ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Osobní dilema. Po dvaceti minutách sledování anonymního shluku postav, který jsem ani po několika pokusech nerozpletl, jsem chtěl odejít z kina a neřešit film, kde spolu mají vztah Egypťanka a Chorvat a divák netuší, jak se tihle dva dali dohromady a proč spolu proboha vůbec zůstávají, když na sebe nedokážou neštěkat déle než půl hodiny. Herci navíc režisérovi moc nepomáhají, většina scén působí téměř jako by se místo správných políček pásku dostaly do finálního sestřihu ty nepovedené. Když se některá z postav zasekne uprostřed věty a koktavě pak pokračuje, má asi divák chápat dění tak, že charaktery mají být přirozené. Ne, nefunguje to, Gunnarsson opravdu není Alice Nellis. Zachráncem filmu se tak v mých očích stal Davídek. Už to, že nehezký, protivný a despotický sobec je zdaleka nejlepší postavou, za něco mluví. Jeho hlášky při záchvatech vzteku zachraňují místy nesnesitelně statický příběh a pomáhají tak přežít nelogicky se chovající sbírku podivínů kolem. Když si ale v tuhle chvíli na Silný kafe vzpomenu, pocítím docela pohodovou atmosféru se solidním soundtrackem a k vlastnímu údivu soudím, že kdybych náhodou narazil na film v televizi, asi bych se repríze nebránil. Nicméně lepší hodnocení to nebude, protože si zároveň vzpomenu na scénu "improvizace na lodích", kde krásná Coufalová pronese nezapomenutelné "Jeďte nebo vás...to...napíchnem". Mohl to být úžasný film, takhle chci vidět jen další film s postavou Davídka a nějaký povedenější snímek s Coufalovou, ve kterém ani nemusí moc mluvit. P.S.: S odstupem několika let rád uznávám, že ačkoli je forma opravdu mizerná, obsah mi zůstává v hlavě pořád. Některé dialogy jsou odkoukané ze života a syrově neupravené, takže s klidným svědomím zvedám na tři. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Sympatický malý nízkorozpočtový film, který žel doplácí na dýchavičnost, neujasněnost toho, co chce říct - a v neposlední řadě na mizernou technickou kvalitu zpracování. Má to atmosféru, některé velmi dobré herecké výkony, ale tak nějak film neví, čím chce být, a co chce říct. ----- Když si nezdvořile vypůjčím logo z jiného slavného českého generačního filmu, a pokusím se vytvořit skoro podobnou, i když levnější kopii této slavné předlohy, ještě pořád to neznamená, že budu mít také úspěch.   Silný kafe vytáhlo se silným sloganem a už vůbec z celé prezentace díla máte pocit, že tvůrcům poněkud chybí pokora. Nebo alespoň režisérovi islandského původu Börkuru Gunnarssonovi, který však např. ctnostně tají, že sice studoval FAMU, ale studia nikdy nedokončil, a nikoliv ze své vůle...   Ale to všechno se může ukázat být hnidopišskými výhradami, když před sebou zříme velké, silné a geniální dílo. Pak by podobné odsudky musely ustoupit stranou. No jo, ale po zhlédnutí Silnýho kafe máte pocit, že jste sice viděli příjemnou komedii, ale že z ní lautr nic nemáte. Vůbec se neorientujete v jednání a myšlenkách postav. Jedna situace za všechny – zjistíte, že vaše holka chodila kdysi s vaším nynějším šéfem, a když se potkají, div si nedají pusu stylem krční mandle na krční mandle. Samozřejmě to ve vás vzbudí žárlivost a oprávněnou zlost. Ale divný jste vy! Protože se neumíte bavit.   V příběhu sledujeme osudy několika postav – jako tomu je např., hm, řekněme u Samotářů. David pracuje jako režisér, kterému jeho šéf neustále háže klacky pod nohy v podobě neschopných milenek, chodí a žije s Renatou, a má správně cynický pohled na svět. On je tou hlavní zápornou postavou. Renata trochu připomíná hlavní hrdinku filmu Paralelní světy – také neví, co chce, co má čekat od života, hraje na divadle, ale nevíme, s jakým úspěchem, a když konečně najdu samu sebe, zjistí, že je pravděpodobně promiskuitní, případně že má ráda básničky v kombinaci s divokou pijatikou. Vyloženě kladná postava.   Druhou dvojici tvoří přistěhovalí cizinci, žijící a působící v Praze – Tomislav a Maya. On je neschopný ožrala, neschopný si sám najít práci, bohém, kterému nakonec práci sežene Renata na divadle. Maya trpí věčnými hysterickými záchvaty a výčitkami, aby si Tomislav konečně našel práci, a když je mu tedy práce nalezena, Maya se uklidní. Sice poněkud neurotický, ale jinak veskrze kladný pár.   A zbývá nám posledních pár účastníků do party –  Davidův namyšlený, ale schopný šéf Honza, který si dokáže půjčit na večírek celý dům výměnou za projížďku autem. A jeho málomluvný soused Láďa, který tráví veškerý čas četbou knih nebo tlacháním s Honzovou matkou (s otcem to nejde, neb ten jen stále kouká na televizní estrády).   Všichni se – někteří pravda proti své vůli – sejdou v chatě v lesích a u řeky. Mezitím s ejedni hádají, druzí sem tam také, výlet na lodích vypadá, že spřátelí muže a ženy zvlášť, výlet do rodného městečka dívek však opět vykope na světlo různé povahové rozdíly,a vše se nakonec tak divně zamotá, že někteří prohlédnou a zjistí, co vlastně od života chtějí, zatímco ti žárliví sobci sedí doma a užírají se (ne, ožírají, užírají. Ožírají se ti ostatní.).   A aby snímek byl alespoň trochu atraktivní, tak vedle méně známých a spíše divadelních herců, byli obsazeni do role Honzových rodičů Jiří Lábus a Hana Maciuchová, kteří se na plátně objeví všehovšudy dvakrát... A onen zmiňovaný nabitý soundtrack? Celkem za celý film asi dvě tři písničky, navíc ne celé... Kamera? Nu, kdyby se kameraman naučil ustálit obraz hned po přiblížení na detail a nešvenkoval s ním hledaje správnou pozici, možná bychom se o kameře mohli pobavit víc. Zvuk? Hádejte, jak asi zní, když něco točíte kontaktem a něco postsynchronem a teď to pouštíte vedle sebe?   Zase na druhou stranu – nějaký děj, příběh, film má. Pár vtipných a suchých hlášek také zazní, i když samy o sobě film neudrží (o tom se už mohli přesvědčit tvůrci „jedné ruky netleskající“). Ale celkově, když budete prchat před závěrečnými titulky ze země pohnojené cornflaky, už nebudete vědět, nač jste se dívali, proč jste se na to dívali, a proč proboha jsou dobří jenom ti, co pařej a podváděj? () (méně) (více)

ClimbVibe 

všechny recenze uživatele

Neočekával jsem nic, dostal jsem mnoho. Mrzí mě, že tenhle film zapadl, protože se mi zdá výborný. Špatnou technickou stránku (myslím odpornou digi kameru) bohatě vyvažuje scénář a herecké kreace. Zejména Martin Hoffman je rozjetý jak vlak a zdá se mi daleko vtipnější než kterákoliv postava ze Samotářů (srovnání je na snadě, ikdyž ty filmy od sebe mají daleko). Tohle Silný kafe ze mě prostě ani po skoro 4letech a jednom shlédnutí nevyprchalo, takže dávám plný počet... ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Zajímavý a pravdivý film, který mohl být ovšem ještě lépe provařenější a více silné kafe. Výkony hlavních představitelů jsou výtečné, uvěřitelné a přirozené, jako kdybyste strčili kameru do bytu několika lidí a sledovali jejich každodenní problémy, výlevy a dialogy. Nejvíce se mi zalíbil Martin Hoffmann, myslím, že má opravdu velký talent a škoda, že je pro diváky zcela neznámý. Slabým místem je kamera. Naproti tomu se nám dostane spousty humorných scén, opravdových situací a impulsivních jednání hlavních postav. ()

Galerie (9)

Reklama

Reklama