Harold a Maude

Neobvyklá a chvílemi poměrně odvážná romance o mladíkovi, který se baví inscenováním vlastních sebevražd a chozením na pohřby a jedné bohémské babče, kteří k sobě i přes značný věkový rozdíl najdou zálíbění, které později přeroste v lásku. Vynikající herecké duo, skvělý výběr písní a několik opravdu vtipných scén určitě potěší všechny, kteří jsou přejedeni nudnými a kýčovitými romancemi. (28.03.2010)

Viděno 2 x. Podruhé jsem film Harold a Maude zhlédla v rámci přehlídky Projekt 100 2010. I tentokrát to pro mě byla velmi osvěžující podívaná. Přesto po objektivní úvaze nakonec srážím původní hodnocení o jeden stupínek níž. Lehce jsem se sklouzla po povrchu na druhý pokus, přiznávám. Na oba hlavní hrdiny jsem nazírala z nadhledu a udržovala si od nich dostatečný odstup. Poprvé tomu tak nebylo. Vzpomínám si, že před lety mě okouzlila především postava podivínského samorosta Harolda, dvacetiletého mladíka, který ze všeho nejraději navštěvuje cizí pohřby a natruc před svou matkou předstírá sebevraždy. Přitahován smrtí. Mrtvý živý. Omezován v životě nesmyslnými pravidly, předsudky, tradicemi a konvencemi, zakonzervován ve svém malém ponurém světě, uzavřen do sebe. Harold sám ví, že ve skutečnosti nežije. Vše se změní ve chvíli, kdy ho osud svede dohromady s extrovertní a živelnou Maude, dámou, která i přes pokročilý věk inklinuje ke všemu živému, barevnému a hlavně zakázanému. Kouzelná milostná tragikomedie s dobře pasujícím hudebním doprovodem, v němž vyčnívají především písně anglického písničkáře Cata Stevense. (20.01.2010)

Takový pohodový filmeček s docela sympatickou ústřední dvojicí, která se našla a provází nás filmem svými bizarními scénkami. Pěkné písně Cata Stevense jsem znal ještě před filmem a už konečně vím odkud pochází. [7/10] (Paramount) (Technicolor /// Produkce: Colin Higgins, Mildred Lewis, Charles Mulvehill /// Scénář: Colin Higgins /// Kamera: John A. Alonzo /// Nepůvodní hudba: Cat Stevens, Johann Strauss, P. I. Čajkovskij) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (08.05.2009)

Hlavní hrdinka Maude mi byla výrazně nesympatická, a svým chováním mi až příliš připomínala tu hloupou domovnici z knížky S elegancí ježka. Totiž že to její užívání si života je maximálně křečovité. Ačkoliv je pravda, že Maude pro své zvyky měla důvod, a to vlastně docela uvěřitelný. Každopádně scény s ní mě mírně otravovaly, což je poměrně špatné, vzhledem k času, který na plátně stráví. Ale Harold byl sympaťák, skvěle napsaná i zahraná postava. A Hal Ashby je dobrý režisér, ačkoliv pro mě je jeho nejlepším filmem Byl jsem při tom (1979). Jako celek se mi film hodně líbil, taková díla už dnes nevznikají (falešná nostalgie:)) (23.08.2010)

Harold tráví čas na pohřbech, u demolic domů a jediná jeho zábava a taky truc matce je inscenování vlastních sebevražd. Jednoho dne se - na pohřbu - seznámí s osmdesátiletou Maude, která je naopak života plná a aniž by ho poučovala a moralizovala, jak to s chutí dělá jeho matka, strýc zelený mozek a psychiatr, nakazí ho silou Eboly životem. Nic pro ni není tabu - pózuje sochaři, tančí, sbírá věci s příběhy, krade (vlastně ne - bere si u chodníku !) auta .... prostě dělá si co chce, protože život je na stání na stopce moc krátký. Nádherná záležitost, která mě jen utvrdila v pocitu, že věk není omezující veličina .... ve štěstí. (24.05.2005)