Jmenuji se Oliver Tate

Vcelku osvěžující pohled na dospívání chlapce, který hned ze začátku nadchne komickým představování událostí „po smrti“ a slušné tempo si drží po celou dobu. Sice postupně zvážňuje, ale stále mu nechybí scény na odlehčení, což se potvrdilo i na konci, který díky tomu nebyl tak hloupě klišoidní, jak by jistě mohl být, proto hodnotím slabšími 4*. „Teď, když jsme se líbali ne kvůli vydírání, jsem myslel, že Jordanu gentlemantsky doprovodím domů. Když jsme dorazili, zeptal jsem se jí, jestli je teď mojí holkou. A ona řekla: Budu o tom přemýšlet.“ (27.06.2013)

Oliver Tate je tak ryze welšská Amélie z Montmartru, v chlapeckém těle a v zimomřivě nehostinné krajině, proplouvající snímkem, který překvapivě nemá rozměr sociální, jak by se dalo u britské tragikomedie čekat, ale spíše existenciální. Celovečerní debut Richarda Ayoade (alias Mosse z kultovního anglického sitcomu IT Crowd) si tak ponechává něco z estetiky britské školy sociálních dramat, přidává ale svůj osobitý pohled na svět a tak překvapivý autorský rastr, že z jeho autorského filmu vznikl výsostný originál. Ono hledání komických aspektů v tragédii života, které charakterizuje všechny scény vyjma jediné - rozhovoru Olivera a Jordany na autobusové zastávce po návštěvě její rodiny, v níž komický aspekt náhle absentuje a scéna tím kontrastem nabývá patřičnou hloubku; soustředění se na pocit jinakosti, jež charakterizuje dospívání, pochroumanou sebereflexi, nejistotu, hledání sama sebe a objevování pravidel světa kolem, to vše tvoří rámec syžetu o tak složitém přerodu z adolescenta na dospělého. Nečetl jsem bohužel knižní předlohu, ale jelikož se jedná o adaptaci literárního díla, můžeme si všimnout řady literárních propriet - Oliver Tate se vymezuje jako ironický glosátor, který v mistrné zkratce naprosto přesně pojmenovává absurditu života dospělých (charakteristika Oliverovy matky a otce). Zůstává i ryze literární kompozice, tedy členění do kapitol včetně prologu a epilogu. Charakterizující je i příznačná retro nálada celého snímku a použití klasických výrazových prostředků (zatmívačky, tady ovšem barevně kolorované, 8mm kamera atd.). Suma sumárum, milý Olivere, je mi právě 38, a koukám na všechno přesně jako Ty tenkrát... (21.07.2011)

Richard Ayoade na ploše hodiny a půl servíruje příběh dospívajícího mladíka, do jehož celkem nudného a nevýrazného života zasáhne vztah s nevyzpytatelnou spolužačkou Jordanou a rozpadající manželství jeho rodičů. Drama Jmenuji se Oliver Tate je do značné míry originální ale také divnou sondou do mysli mladého muže v krajní fázi jeho dospívání, která jen dokazuje, že i stokrát viděné může stále připadat jako nové. (07.08.2011)

Alternativní britský humor zasazený do příběhu kluka, jehož odpoutanost od reality pomalu připomíná nějakou lehkou mentální poruchu. Jinými slovy něco jako kdybyste spojili Donnieho Darka a IT Crowd. Neobyčejné vizuální zpracování, zajímavá režie, sympatická hudba a výborné herecké výkony. Jenže k čemu to, když styl Richarda Ayoada rozhodně není "my cup of tea" a já se u toho zvláštního slepence nejrůznějších scének protkaného obrovskými nápisy nudím podobně jako u onoho ajťáckého seriálu, kde si střihl jednu z hlavních rolí. Objektivně za čtyři hvězdy, subjektivně bohužel nad jednu jít nemůžu. (24.03.2011)

Já za sebe můžu napsat, že jsem si celý bezvadně zrežírovaný film plně vychutnala. Retro-komediální drama s Jordanou s pěknou ofinkou v červeném kabátku a Oliverem s patkou v čele nemělo chybu. Když k tomu přihodím Grahama s jeho "hovadinama", mamku s taťkou, noc s hořícíma prskavkama, scénku kde hypnotizoval dveře při čekání na svou lásku a Jordanu jak mu říká, že je seriový vrah a mohla bych pokračovat, tak tleskám. Užívala jsem si s nimi nejen ty sladce roztomilé chvilky, ale i ty hořké, které jim ten jejich mladý život ztrpčoval a kdy hlavně Oliver neustále hledal různé cesty a cestičky, jak to všechno co nejlíp vyřešit, Navíc chválím skvělou formu zpracování a v neposlední řadě dík i za pár pěkných písniček. A jo, já jdu na pět a tentokrát mi nevadil ani ten konec, který už byl zřejmě stejně daný knižní předlohou. (10.10.2012)