Lístek do památníku

Film znám od 10 let. Teprve až jsem zestárl, ho chápu. Je to geniální dílo v mnoha směrech. Naivní představa Karla Hogera, že se lze někam vrátit. Nejde to, taky jsem to zkoušel. Krásná panorama Písku. Drsná hádka v hotelu. Stela byla tak báječná herečka, že jsem věřil, že ji tam jebne. Další krásná role Menšíka...nakonec je vozí. Krásná role Větrovce. A u toho řeka. Jedno z mála míst v naší zemi, co jsem stihnul navštívit. (05.10.2021)

Tato smutná hra na návrat je vlastně především variací na Romea a Julii na konci listopadu – ovšem v nových kulisách, tedy v jinak vychýleném prostředí a s jinak založenými závazky, které její původní smysl obměňují a rozšiřují. Höger je zde opět přesvědčivý; žel Waleská působí stále jen jako kamarádka osudové ženy než jako ta, za níž mělo smysl se vracet, neřku-li: na niž se dalo po všechny noci vzpomínat. Zázvorkové se trestuhodně dostalo jen málo prostoru na to, aby vyjádřila vážnost a tíhu osobního údělu: zatímco oba dávní milenci si uchovali alespoň iluzi svého věčného mládí, ona - bez vlastního přičinění - žádné mládí neměla, a tento nedostatek se jí nadto nyní vytýká jako charakterová vada. (19.03.2017)

Tumuto televiznímu filmu může porozumět pouze starší generace. Generace, která má na své mládí už jenom vzpomínky a má pocit, že na vše krásné co by ještě mohlo přijít, je už příliš pozdě. A o tom tato hra je. Je utkaná ze střípků vzpomínek na nenaplněnou lásku dvou lidi, kteří po letech zjistí, že život každého z nich se ubral už úplně jiným směrem. Pan Karel HÖGER - to je mistr slova. Ten kdyby četl telefonní seznam, tak máte pocit, že promlouvá citově k vám. Paní WALESKÁ s veškerou skromností jí vlastní mu perfektně nahrává. Je to nádherný kus z dílny úžasného Františka FILIPA. (11.10.2007)

Karel Höger ve svých 66 je stále štramák. Hraje sedmdesátníka, ale nenaučil se, co já už v tomto věku dovedu: dovedu poznat, jak staré ženy vypadaly ve svém mládí (Blance Waleské je o rok méně). V rodišti Fráni Šrámka je v této oblasti možné leccos. Třeba jejich láska vypadala takto: Hezký hoch, který se nám líbí, který jde s námi a nebude náš, stává se naší bolestí a proměňuje naši bolest e vztek, vztekáme se a děláme špatné tahy, které urychlují naší porážku; dobýváme lásky neobratnou lopatou, která ji zahrabává (Šrámek: Tělo). Uvěřitelné, nadějné a milostné naráží na nemožné. (16.12.2022)

Nádherný film o lidech, kteří z pohledu společnosti jsou už staří a odepsaní, ale oni pořád chtějí žít plnohodnotný život bez omluv a odříkání. Silný, poetický snímek, kde exceluje Karel Höger a Blanka Waleská, která jako Bětuška Jarošová odvádí výkon, před kterým se tají dech. Tolik citu, skromnosti, ženskosti a neuvěřitelné přitažlivosti, to by jeden pohledal.... (16.05.2010)