Sbohem Kryštůfku Robine

Slavné děti to často v životě nemají snadné. Malý Billy Moon, aka Kryštůfek Robin, to měl těžké ještě před tím, než se stal slavným. Podivně odtažité city a projevy rodičů, neurotický otec a matka zklamaná tím, že narozené dítě je jen chlapec a šokovaná zjištěním, že porod bolí, nebyly dobrý start do života. Chlapec se upnul na jedinou osobu, která se k němu chovala láskyplně a postupně našel i cestu k otci. Tato cesta byla, bohužel zejména pro Kryštůfka, začátkem cesty do pekel. Smutné je, že kromě mě a mé sestry další dítě, které nesnášelo Medvídka Pú, byl zrovna Kryštůfek Robin. (14.01.2018)

Tak, vážení přátelé, to bychom tedy měli: Konečně vím, proč jsem nikdy neměla ráda Medvídka Pú ... ani ostatní hrdiny stejnojmenné dětské knížky. A to jsem se seznámila jen s úryvky ... v rámci povinné školní docházky. Obzvláště Prasátko mě iritovalo už pouhým svým vzezřením. Ta zvířátka prostě NEŠLA K SOBĚ, každé vypadalo ÚPLNĚ JINAK. Krom toho se projevovala vesměs divně ... HODNĚ divně - a Kryštůfek Robin jakoby tam byl navíc ... jakoby ani nepatřil do jejich zvířátkového světa. Jak jinak, když ve skutečnosti to byli SAMÍ PLYŠÁCI ! Nicméně ... film sám o sobě je velice vypovídající - a taky velice skličující. Je smutné, pokud si dítě vytvoří daleko užší vztah ke své chůvě nežli ke svým rodičům, kteří evidentně nerozumějí jeho potřebám. Povrchní matka, která si přála holčičku ... a traumatizovaný otec, kterého pronásleduje první světová. Dva intelektuálové z vyšších kruhů, z nichž každý preferuje naprosto odlišný způsob života - a kteří jsou ve své podstatě nezpůsobilí k výchově svého dítěte. A dětská knížka, která sice v první fázi napomůže vztahu otce a syna, ale ve všech dalších fázích ho nelítostně rozbíjí ... vlastně svým způsobem vezme těžké břemeno a přemístí ho z dospělého rodiče na malé dítě. Jak říkám ... nikdy jsem neměla ráda Medvídka Pú - myslím, že měl zůstat Eduardem ... v privátním vlastnictví malého Christophera Robina ... 4,5* (22.06.2020)

S blížící se premiérou nového snímku o Kryštůfku Robinovi (s Ewanem McGregorem v titulní roli) jsem si chtěla rozšířit obzory a pustila jsem se tedy do prozkoumání "zákulisí" vzniku jedné z nejznámějších dětských knížek. Z první třetiny filmu jsem byla spíše rozmrzelá, protože mě nebavilo sledovat život poměrně nesympatického manželského páru, ale pak se Alanovi a Daphne naštěstí narodil synek. Synek, jehož dětské hry daly vzniknout Medvídkovi Pú a jeho přátelům ze Stokorcového lesa. Reálný předobraz Kryštůfka Robina ovšem neměl nijak idylické dětství - rodiče ho nejdříve dost zanedbávali (matka extrémně) a po vydání knihy ho využívali jako PR prostředek. Jedinou oporu měl roztomilý klučík pouze v empatické chůvě a v plyšových hračkách. Snímek tak svým vyzněním citlivějšího diváka rozesmutní, ale zároveň dokáže navnadit buď na přečtení knížky, nebo alespoň na zhlédnutí dalšího z mnoha animovaných příběhů o Púovi. Volím druhou variantu. (23.07.2018)

„PO VÁLCE BYLO VŠUDE TOLIK SMUTKU, ŽE SI SKORO NIKDO NEMOHL VZPOMENOUT, JAK VLASTNĚ VYPADÁ ŠTĚSTÍ. PAK SE OBJEVIL MEDVÍDEK PÚ...“ /// Nejslavnější medvěd na světě mě (stejně jako spousta věcí) nějak minul. Tada myslím knižním podobu. Film je o panu a paní Milneových, o válečnejch fobiích, chůvě, malým Billym a tak vůbec vo tom, jak vznikl Kryštůfek Robin. Vypráví trochu o úspěchu, ale hlavně je to drama o vztazích v rodině. A o tom, že štěstí z knížky nemusí mít s reálným životem nic společnýho. Zajímavý… jednak se dozvím něco o vzniku knihy a taky o důsledcích slávy (v týhle rodině). Jinak je to vlastně vo obyčejnejch věcech. A možná i nudnejch. Ale tady to celkem zmákli a vznikl takovej milej, malej, dramatickej film. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Medvěd, Prasátko, Tygr, Králík. Kdo je víc? 3.) Myslím, že nejslavnějšího medvěda má Berousek. 4.) Thx za titule „czmimi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (06.04.2018)

Začátek byl děsivě nudný a utahaný. Pomalé nimrání se v traumatu hlavního představitele Milnea, ještě pomalejší rozvíjení vztahu mezi ním a jeho synem, zkrátka nezáživná podívaná, kterou jsem hodlal dokoukat už jen z povinnosti. V půlce, kdy se film láme a zaměřuje se na rostoucí slávu a na to, jak může nedobrovolné vtržení do světa populárních autorů zničit dětství, jsem najednou sledoval výtečný životopisný snímek, kde emoce fungovaly na 200 % a u jehož finále jsem pocítil velký knedlík v krku a nepopsatelnou, upřímnou radost z toho, jak to celé dopadlo. Nikdy jsem se o problematiku Medvídka Pú nezajímal, maximálně si přečetl v dětství Příběh Tygra (a natolik mě zaujal, že si jej dodnes pamatuju), takže celý životní příběh pro mě byl něčím novým a neotřelým. Nebýt té první slabší hodiny, hodnotil bych mnohem líp. (06.06.2020)