Kráska v růžovém

John Hughes byl podle mě vizionář, v osmdesátých letech dokázal (spolu)vytvořit díla (ať už jako scénárista, producent nebo režisér) - zejména Sixteen Candles, Snídaňový klub, dále právě Krásku v růžovém a Báječnou chvíli - která byla pro svou dobu natolik signifikantní, že si mnoho lidí toto desetiletí vybaví právě na základě těchto filmů. Hughes vcelku konvenční teenagerovskou romanci obohacuje pro 80s příznačnými prvky, se kterými ale nepracuje standardním způsobem, ale zcela záměrně na ně upozorňuje a přivádí je do extrémů (křiklavé syté barvy, nevkusné oblečení a doplňky, extravagantní účesy nebo totálně profláklé songy), jinými slovy stávají se ozvláštněními. Někde v dáli, pod nánosem toho všeho nevkusu snad ale ještě můžeme nalézt něco, čemu lze říkat styl. Naštěstí tu jsou navždy díla Johna Hughese, díky nimž na osmdesátá léta budou mnozí vzpomínat spíše s nostalgickým úsměvem na rtech. To už bohužel neplatí pro první polovinu let devadesátých, která si z 80s vzala jen to nejhorší, typickým filmovým příznakem u nás je např. Nahota na prodej, v USA Chladný jako led. (27.06.2011)

Klasická citlivá Hughesovská stredoškolská romantika. Väčšina filmu ma už ale nebrala tak ako pred rokmi. Celkom ma sral ten ústredný triedny konflikt vzhľadom na to, že sa jedná o stredoškolákov. Nehovorím, že by sa tak k sebe v skutočnosti nemohli správať, ale na mňa to bolo prehnané až príliš. Jak z nejakej rozprávky. Jamesovi Spaderovi ako ultimatívnemu zloduchovi chýbal už len typický záporácky smiech. Naviac sa to celý čas berie strašne vážne. Tento film je holt viac určený ženám. Chlapi tu sú za otloukánkov. Či už otec hlavnej hrdinky, ktorý sa stále nevie spamätať z toho, že ho opustila žena. Verný kamarát Duckie, ktorý je zamilovaný do Andi, ale bojí sa jej to povedať. A nakoniec tu je princ na bielom fáre, ktorý váha, či si má začať s Popoluškou v ružovom napriek všetkým kamarátom zo svojej vrstvy. Normálny chlap tu proste absentuje. No ale občas zabaví Duckie nejakým hlodom alebo legendárne trápnym tancom, ktorý vo vtipnosti tromfnú len všetky tie kostýmy, čo tam nosia. To je fakt niečo neopísateľné. To treba vidieť. Celý čas to u mňa bolo už len za tri hviezdičky, ale romantické finále ma zase dostalo. Tak dám aj štvrtú, nech nie som za bezcitného cynika. 7/10. (27.05.2011)

Osmdesátá léta byla šílená. V hudbě laciné syntezátory, v módě strašlivé trvalé, bizarní fashion kreace, pastelové barvy a ...růžová... Romantické příběhy byly ovšem stejné jako v jakékoliv jiné dekádě... PS: Pozornost si zaslouží zcela jiný příběh spojený s pod titulky běžící stejnojmennou písní od kdysi kultovních Psychedelic Furs. (07.05.2011)

“Throwback Thursday #77” - Další z řady kultovních Coming of Age filmů z 80’s. A i tentokrát byl pod jeho úspěchem podepsaný John Hughes, a to z pozice scénáristy a výkonného producenta. Molly Ringwald tu zakončila svoji teen trilogii a v podstatě po této roli její kariéra zažila strmý pád, kdy se jí nikdy nepodařilo vymanit z role středoškolské princezny. Režisér Howard Deutch vytvořil příjemný cast - Andrew McCarthy rovněž na vrcholu své herecké kariéry, Jon Cryer teprve před vrcholem, opuštěný otec Harry Dean Stanton v jeho typické pohodářské roli. Zmrdečka si tu střihnul jak jinak, než James Spader, jehož postava Steff je ultimátní douchebag. Jde o další feel good film, kde Deutch s Hughesem nechali mluvit generaci 80’s teenagerů se všemi jejich radostmi a strastmi. A musím říct, že i ten hlavní konflikt - holka z middle class x kluk z country clubu. V ČR jde o neznámý film a v USA o další z řady generačních filmů. My máme Discopříběh nebo Láska z pasáže a Amíci mají Breakfast Club nebo Pretty in Pink. Shlédnuto na SkyShowtime. 4* (22.01.2024)

Fajnová romantická komedie, která ničím neurazí a některé může potěšit úsměvem Molly Ringwaldové nebo výstupy Jona Cryera (dva a půl chlapa). Hlavně na tu Molly se dobře dívá. Naopak její vysněný protějšek je takový nudný kukuč, že vše kolem něj (i to, že má být bohatý a vypadat tak) není vůbec uvěřitelné. (13.06.2018)