Milenec

Na filmovou adaptaci velmi zvláštní, nicméně vynikající stejnojmenné literární předlohy Marguerite Durasové jsem byl dost zvědavý a musím se přiznat, že jsem měl vzhledem ke specifičnosti oné knihy docela obavy. Ale nenaplnily se. Annaud natočil film, při jehož sledování jsem měl téměř totožné pocity jako při čtení knihy. Pomalu plynoucí obrazy, zachycující erotické dusno mezi oběma hlavními protagonisty, velmi dobře převáděly emocemi nabitou předlohu. Erotické scény jsou natočeny s vkusem, který je ostatně podle mých zkušeností Annaudovi vlastní. Trochu je škoda, že se vytratila ona láska/nenávist zejména k matce, která je v knize jaksi schovaná pod povrchem a s klidem mohu říct, že je až brutální, ale to bych chtěl od filmu asi až příliš. (18.09.2006)

Patnáctiletá Francouzka při cestě z prázdnin při čekání na přívoz potká bohatého mladého Číňana. Ten jí nabídne odvoz do Saigonu, a už během cesty mezi nimi narůstá intimní atmosféra. Nezkušená dívka objevuje první sexuální pocity, a její milenec - ten si užívá své mladé přítelkyně. Ale okolí, včetně jejich nejbližších, vztah bílé dívky a bohatého Číňana moc neakceptuje... Film jsem viděl před lety jako "náctiletý", a tenkrát mne dost uchvátil. Nedávno jsem si na něj znovu vzpomněl, a tak jsem si řekl že je čas na trochu vzpomínání. Sice je mi jasné proč mne tenkrát tak uchvátil (těch sexuálních scén tam bylo docela dost, a v těch dobách byla erotika hodně vzácným zbožím, když ještě "nebyly ty internety"), ale už nechápu proč by mne měl uchvátit nyní. Naopak - mimo ony scény jsem se docela dost nudil, sice se Jean-Jacques Annaud snaží dát příběhu hloubku pomocí rasové rozdílnosti obou milenců, a hlavně jejich okolí, jenže mne nějak nedokázal zaujmout. A tak, až si budu zas jednou chtít pustit film na podobné téma, tak asi spíše sáhnu po Lolitě (a je už jedno jestli Kubrickově původní nebo té novější s Jeremy Ironsem.. (21.12.2012)

Brrrrrr..studený příběh, vedený kamsi do našich srdcí, bohužel velmi okatě. Elegantní atmosféru a ladné, ploužící se scény jsou bohužel zastíněny nudnými dialogy a příběhem. Celou dobu bez větších emocí, jediný konec mě sice dokázal dojmout, ale nelze hodnotit jen podle konce. Navíc poslouchat ukňouraný dabing hlavní herečky mě zrovna moc nebavilo, i když chápu, že to není chyba filmu, ale našich nevkusně vybraných dabérů. (14.12.2006)

Překvapivě snímek zpracovává totéž téma, kterému se mnohem komplikovaněji a mnohem hlouběji věnuje ve svém filmu Nejhorší člověk na světě  také Joachim Trier. Jedinečné, nezaměnitelné a neopakovatelné vzácné pouto, jež vznikne mezi dvěma lidmi, je v danou chvíli rozeznáno, pochopeno a přijato jen jedním z nich, pochopitelně, už kvůli věkovému rozdílu a životní zkušenosti, se vším utrpením, bolestí a odevzdaností, která z toho plyne. A ten druhý si totéž uvědomí o chvíli, anebo mnohem později, každopádně již ale není možné vztah naplnit. Nechci snímky nikterak srovnávat, každý se věnuje úplně jiné rovině takového osudového minutí, je ale rozhodně zajímavé je usouvztažnit. ***** Mrzí mě, že tu někteří film házejí do žánru červené knihovny, je to ukvapené odsouzení Annaudova způsobu vyprávění, umění stejnou měrou jemného a mlčenlivého jako odvážného a výmluvného. *~ (17.10.2022)

Poetické, provokačné, romantické. Napriek tomu, že malo zjavne ísť o umeleckú provokáciu, ma tento film nenadchol ako by to malo byť pre filme s takouto povesťou (konec koncov u mňa rovnako dopadlo aj POSLEDNÉ TANGO V PARÍŽI). Film určite neurazí, ale počúvať počas milostných scén hlas starej ženy bolo na hranici znesiteľnosti... (21.12.2008)