Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hans Castorp přijíždí do plicního sanatoria v Davosu za svým nemocným bratrancem Joachimem. Během krátké návštěvy je vtáhnut do dění uzavřené společnosti a po zjištění, že jej "léčba" nepřijde o nic dráž, než život v nížině, nechá se "diagnostikovat" a zůstává sedm let jako rovnoprávný pacient sanatoria. V modelovém prostoru léčebny se profiluje mnoho jevů a názorů zdánlivě poklidné epochy těsně před první světovou válkou - jmenujme především pokrokový humanismus v konfliktu s náboženským fanatismem, ba dekadencí, která předznamenává zárodky nacismu, ale i další jevy, jako okultismus, bonvivanství, politickou emigraci a mnohé další, které se staly ve dvacátém století běžnou součástí života statisíců lidí. První světová válka se mohla v době tvorby románu jevit jako očistný rozvrat semeniště zmatku, které sanatorium pro mladého hrdinu znamenalo. (garmon)

(více)

Recenze (2)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nikdy nebyla Evropa dosud (ani potom) tak nemocná jako v období před 1. Světovou válkou. Síly nemoci, jak dokládá Thomas Mann, přestože byl těmito silami určitou dobu také ovládán, zachvátily a prostoupily všechny lidské činnosti. Nebylo možné rozeznat, zda si člověk strká do pusy cigaretu nebo teploměr. Nebylo možno rozlišit Totentanz od tance živých. Domnívám se, že se filmu - ani za zhruba za 5,5 hodin nepodařilo docílit a obsáhnout Mannovu románovou "předlohu", nepodařilo by se to ani za 55 hodin. Nůžky mezi filmem a románem zůstávají otevřeny po celou dobu. Proto jen pár poznámek: Hanse Castorpa jsem si představoval rozhodně menšího, trochu již obtloustlého, s ne příliš výrazným obličejem, jeho dikci uvážlivější, skromnější, méně sebejistou. Kromě Claudie Chauchat (a snad Marusje)  jsem zapoměl na všechny ženské postavy, především na Frau Stöhr a Frl. Engelhart, film jim opět přiřadil jejich nezaměnitelné místo. Film má v jednotlivých dílech progesivní gradaci, vrcholící vystoupením a pádem Mynheera Peperkorna, Staré Evropy. ()

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Vynikající zpracování náročného románového díla Thomase Manna. Sáhodlouhé filosofující literární pasáže a rozvláčný způsob vyprávění, na které již často ani zaujatý čtenář nemá dneska dostatek trpělivosti, jsou úspěšně převedeny do filmových obrazů a několika koncentrovaných, vysoce výstižných dialogů a monologů. Přesná kresba charakterů, práce s výmluvnými detaily, dějový spád stavěný na ostře gradovaných epizodách, skvělá výprava a dokonalé vystižení dobové atmosféry - to vše dělá z tohoto snímku majstrštyk, který ani po třiceti letech neztratil nic ze své umělecké ceny. Film ještě zřetelněji nežli román staví na ostrých protikladech nemoci a smrti na straně jedné a na straně druhé až hystericky radostného "užívání" si života ve skleníkových podmínkách luxusního plicního sanatoria ve Švýcarsku v letech před první světovou válkou. Závěrečný dějinný zlom pak rázem rozmetává dosavadní cíle a hodnoty pacientů z Kouzelného vrchu a tváří v tvář nastupující apokalypse znicotňuje jejich osobní zápas s hrozivou chorobou. ()

Reklama

Galerie (22)

Reklama

Reklama