Režie:
Pavel HášaScénář:
František PavlíčekKamera:
Juraj ŠajmovičHrají:
Petr Čepek, Zdeněk Žák, Matěj Hádek, Kateřina Daňková, Marie Horáčková-Turková, Jana VychodilováObsahy(1)
Skoro jako ve vyhnanství tráví svůj čas malíř Kubeš. Opravuje staré fresky v ekologicky zdevastovaném kraji. Žije v podnájmu u stále opilého šoféra, jehož primitivní pudy mají za následek milenky a děti, které bije. Najednou přijíždí Hanka, dcera Kubešovy bývalé velké lásky. Její matka je po těžké operaci a zbývá ji pouze pár měsíců života. Hana prosí Kubeše, aby se k matce vrátil, a alespoň ze soucitu předstíral lásku. Hana ze sebe chce sejmout část viny za tehdejší Kubešův odchod. Kubeš však zůstává s pocitem, že láska, která přestala existovat se nedá vrátit. Nechce nic předstírat, nic lhát. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Petr Čepek znovu dokázal, jak výborný herec to byl. Něco podobného řešila nedávno jedna postava v seriálu Panství Downton a proč to zmiňuji. Tam to bylo dovedeno do extrému toho, že předstíraná láska až do smrti představitele pak doháněla dívku k hlubokým výčitkám. Zřejmě se tak Kubeš rozhodl správně. Film vlastně stojí pouze na Petru Čepkovi. Díky méně exteriérovým záběrům a slabším kulisám pak dílo zřejmě proto nemá vyšší hodnocení. ()
Všechno se odehrává prakticky v jednom prostředí, ale vůbec to nevadí, když je o čem hrát. Skvěle napsaný scénář postupného odkrývání vztahů mezi postavami a jejich pozadí režie důsledně ctí, čímž vzniká nepřestajné napětí, prakticky až do samotného finále. Malinko mi vadila divadelnost, ze které se inscenace nedokázala vymanit, ale i tak to byl skvělý zážitek, v jehož centru vězel Petr Čepek. ()
Specialista na TV inscenace opět v plné síle. Bilancování minulosti i přítomnosti v prostředí hnědouhelné pánve, kterou mam shodou okolností skoro celý život na očích, je nádherně zoufalé, a vůbec bych se nedivil, kdyby se touto inscenací nechal inspirovat Bohdan Sláma. Dvě ženy, dva muži a jeden klučina v jedné místnosti. Inverzní mlha, chlast a beznaděj, je jedna cesta. Snímek je o hledání té druhé cesty, která je lemována například milosrdnou lží, či okolní inspirací. Odevzdanost a zároveň i touha pomoct. Předtím i teď. Zdeněk Žák je bohužel můj problém, ale nedá se nic dělat, mně se prostě nelíbí, jinak neznámé slečny, obzvláště Kateřina Daňková, skvěle doplňovali mistra podobně dramatických rolí, který byl dokonalý. ()
Další z komorních dramat, jakoby šitých Čepkovi na tělo. Velmi dobře vybrané prostředí a vystavěná atmosféra. Příběh poněkud pokulhávající, možná až zbytečně zastřený. Dobře zahrané, i Žák, kterého jinak moc nemusím, se v roli jakoby našel a líbil se. Škoda že Horáčková pak už moc nehrála. Taky jí to docela šlo, na to, že prakticky bez zkušeností... ()
Kdyby se tvůrci nesnažili stále ozvláštňovat (ta úvodní scéna mi přišla zcela zbytečná), a soustředili se na to hlavní, na tu esenci, bylo by to skvělé. Čepek, Žák i mně málo známá Marie Horáková totiž hrají skvěle. Ale všechny ty skoky bokem, ta nutnost ostravsko-karvinských dolů, nějak moc ubíralo na síle. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (1)
- Původní Pavlíčkův scénář k filmu natočil pod názvem Sokratova smrt (1969) režisér Jiří Bělka. Inscenace však nikdy nebyla odvysílána. (juvelinokivi)
Reklama