Kafe a cigára

Tak jsem se těšil na plnohodnotný film, který budu moct srovnávat se zajímavými Zlomenými květinami a místo toho mi bylo naservírováno 11 krátkých příběhů a srovnávat není moc co. U několika povídek jsem se zasmál, u jiných jsem se zájmem sledoval, poslouchal a čekal co z toho vyleze, u některých jsem nevěděl tzv. "vo co go" a tajně doufal, že už přijde další. Jen pořád hledám tu genialitu, se kterou se tu někteří uživatelé ohánějí. Možná jsem ještě dostatečně emocionálně a intelektuálně nedozrál, každopádně smysl/genialitu tohoto snímku moc nechápu (ale doporučuji si přečíst článek z odkazu uživatelky Phaedry, třeba budete sdílet stejný názor). Co si z tohoto snímku zapamatuji? Pilo se zde kafe, kouřily cigarety a někteří herci hráli sami sebe. Promiň Bille, musím dát jen průměr. Zajímavý komentář: pshimi (16.07.2008)

Povídkový film, kterým se line vůně kofeinu a tabáku je místy přerušen pachem bylinného čaje. Překvapivá je vyrovnaná kvalita jednotlivých povídek. Zklamáním je pro mě příliš malá role pro Buscemiho. Dlužno však dodat, že všichni ostatní se také značně činí, takže ve výsledku jsem velmi spokojena. Povídky jsou vtipné, dobře zahrané a hýří nejen scenáristickými, ale i režijními nápady. Za všechny bych jmenovala asi ten nejzdařilejší, tedy tanec s mopem na Mahlera. Celkově je tahle druhá scéna velice nápaditá, v šeru si možná leckterý divák ani nevšimne nenápadné postavy. Jarmusch zde předkládá filmovému diváku stejný úkol, který číhá na diváky divadelní, sám si vybrat, na kterou část scény se bude soustředit. Já doporučuji soustředit se na uklízeče. (07.01.2021)

Něco do sebe tento film má. Některé povídky jsou zajímavé více, jiné méně, avšak všechny mají skvělé herce, atmosférou prosycené prostředí, čemuž nahrává i černobílý obraz a hudba. Některé povídky však vzdor poutavosti postrádaly nějakou silnější pointu. Chyba? Možná záměr režiséra, možná nedostatek, ale při záběrech shora na stolky v kavárnách, je dobré si všímat, kolik kávy je v šálcích. Mnohdy, aniž by se herci napili, tak ji ubude nebo naopak přibude. (21.05.2014)

Krátké filmečky o ničem, které spojuje jenom chorobná touha po nikotinu a kofeinu. Skoro to působí jako zakázka tabákové společnosti pro několik studentů FAMU. A ono to jako studentský film doopravdy vypadá. Nechybí zápal pro věc, nemalé množství invence, svěží styl vyprávění, odvaha něco natočit jen tak pro sebe...a tak podobně. A on za tím stál Jim Jarmusch. Milé poklábosení. (21.07.2006)

Jak jsem si teď přečetl pár komentářů, koukám, že tentokrát moc nebudu trčet z davu, když napíšu, že úplně nejvíc se mi ze všech povídek líbili Bratranci, ze všech herců Alfred Molina přímo v této povídce, dále vyzdvihnu výkon Cate Blanchett v dvojroli Sestřenic (ačkoliv jako celek mě tato povídka zase tolik nedostala) a dodám ještě větičku o tom, že mě hodně pobavil i Bill Murray ve společnosti dvou černošských hudebníků. I v tom zbytku se najdou silné klady: dobrá hudba v pozadí nebo jiný zajímavý prvek (listování časopisem), postava (němý kluk) či herec (kromě výše zmíněných mě ještě zaujal Tom Waits) a nevšední poetickou atmosféru všedního rozhovoru v kavárně si Jarmuschův film udržuje po celou dobu. Ta atmosféra filmu se mi asi tak kolem třetí povídky již začla zamlouvat, přestože kávě ani cigaretám vůbec neholduji. Jenže právě proto, že atmosféra všech 11ti povídek je vesměs stejná a některé z povídek tu prošumí bez pointy nebo bez vyvolání silnějšího dojmu, jen ta nezávislá atmosféra s černobílým vizuálem celý film plný repetitivních záběrů na kávu a hosty zhůry vždy neutáhne.     *** S Jimem Jarmuschem a jeho filmy to mám různě, některé mě naprosto pohltily a nadchly, jinými jsem se spíše pronudil, občas (spíše zřídka) se dělo i něco mezi tím a asi takto střídavě jsem to měl s tímto jeho povídkovým snímkem. [65%] (02.01.2023)