Taijó o nusunda otoko
The Man Who Stole the Sun
Obsahy(1)
Mladý učitel chemie Makoto je po incidentu s únosem školního autobusu veřejně oslavován, v jeho hlavě se však zrodí plán na sestrojení atomové bomby, díky které by pod hrozbou nukleárního terorismu mohl tutéž společnost, která ho má za hrdinu, vydírat. Poté, co bombu úspěšně sestrojí, přichází s řadou rozmařilých požadavků: nepřerušované přenosy baseballových zápasů, uspořádání koncertu Rolling Stones a nakonec chce i peníze. Atomová bomba, vrtkavý zdroj jeho moci, je však i příčina jeho postupné fyzické záhuby. (KlonyIlony)
(více)Recenze (9)
Ač má Hasegawa ke svému jménu připsané pouhé dva filmy, patří mezi ty nejtalentovanější a nejostřílenější japonského filmaře. Působil přímo pod Imamurou, točil pinku pro Nikkatsu a později založil legendární Director's Company. Když scénárista Leonard Schrader [bratr autora Taxi Drivera - tedy filmu ke kterému bývá tento snímek (ne)právem připodobňován] přišel za Hasegawou s námětem tohoto filmu, Hasegawa prý odpověděl “So Stupid, So Good” a pustil se do práce. No a lépe to asi vystihnout ani nejde. Jde z části o černou komedii, super těžké drama i značně akční film. The Man Who Stole the Sun je zejména ale anti-paternalistickou satirou. Je také ukázkovým příkladem bravurní režie. Cameo si střihnul a kreativním inputem přispěl i tehdy sotva čtyřiadvacetiletý Kiyoshi Kurosawa. Film je od začátku do konce doprovázen nezapomenutelným soundtrackem. Ústřední motiv detektiva Yamashity je obzvlášť povedený a byl o 30 let později použit v Evangelionu 2.0. Za zmínku stojí také mimořádně působivá automobilová honička, která by obstála i ve srovnání s čistokrevnými akčními legendami. The Man Who Stole the Sun je definitivně snímkem mnoha tváří a patří k tomu nejpozoruhodnějšímu co japonská kinematografie kdy vyprodukovala. A to je co říct. ()
Osobitý akční velkofilm o středoškolském učiteli chemie, který si doma vyrobil atomovou bombu a stal se tak devátou jadernou mocností světa. Způsob, jakým Kazuhiko Hasegawa promíchává dynamickou akci (od tuctových autohoniček až po nekonvenčně prostříhaný heist) s drsně poetickým zamyšlením o dopadech a kontextech atomové (bez)moci v reáliích země, která má s atomovkou hluboký prožitek - tak to mě absolutně odzbrojilo. Navíc s takovým preosmdesátkovým soundtrackem. Jo! Alternativní čtení: možné negativní dopady podfinancovaného školství na národní bezpečnost. ()
Druhý film Kazuhika Hasegawy představuje na svou dobu unikátní průnik mezi nezávislou a studiovou produkcí i mezi autorským a komerčním filmem. Ústřední postavy ztvárnily velké herecké hvězdy Kendži Sawada a Bunta Sugawara a celostátní distribuci zajišťovalo studio Tóhó. Film však vznikl v nezávislé produkci a na jeho výrobě se podílely některé z hlavních postav japonského nezávislého filmu začátku osmdesátých let. Hlavní hrdina, středoškolský učitel přírodních věd, už má po krk každodenní úmorné cesty nacpaným metrem a ignorantských studentů. Cestou z úmorné každodennosti se pro něho stane sestrojení atomové bomby. Mnohem náročnějším úkolem než bombu sestrojit se však ukáže vymyslet, co vlastně má z pozice nově nabité moci požadovat. Jako v mnoha ohledech podobný novější americký film "Volný pád" je japonský snímek především nelichotivým zrcadlem své doby a smýšlení tehdejší společnosti i nové generace v Japonsku, pro kterou atomová bomba nepředstavuje reálnou zkušenost, ale nadreálný prvek z fantastických příběhů. Zároveň také představuje důmyslně vystavěný obraz mysli svého hrdiny. Jak kolísá jeho nálada, pohybuje se i film mezi jedovatou satirou na nukleární zbrojení a psychedelickou fantazií o nepřemožitelnosti a nadlidské síle vycházející z klišé žánrových filmů. ()
Uznávám, že je to možná mým nedostatkem diváckých zkušeností – co si vzpomínám, tak jsem neviděl japonský film vycházející z aktuálních reálií 70. let a má feeling této doby. Proto byl pro mě The Man Who Stole the Sun naprosto novým zážitkem, fascinujícím kouskem, který se zároveň těžce popisuje. Mísí se v něm tolik různých vlivů a vedlejších linek, zároveň přitom zůstává plně stravitelný a přístupný i současnému divákovi. Téma jaderné bezpečnosti je stále bohužel velmi aktuální a jeho vyobrazení ne za pomoci velkých červených tlačítek, ale malou kapesní “koulí” ve velkém Tokyu, pod rukami podivína, se mi hodně líbilo. Zároveň ale divák dostane do nosu plnohodnotně napínavými scénami hned několikrát (autobus, konstrukce bomby, samotné finále) a režisér Hasegawa chytře pokládá otázky i diváctvu (Co chcete na světě nejvíce? Co je VAŠE přání?). Oba herci v hlavních rolích podávají ucházející výkony a na první pohled nedostatečná motivace obou k jejich konání je zřejmě kalkulem tvůrce, který má celý film silně autorsky pod svou kontrolou. Nadšení nevyprchalo ani při sledování hodně wtf scény s krádeží plutónia, která v ten nejvážnější okamžik má díky hudbě a střihu charakter téměř groteskní. A to je právě ukázkou a zároveň důkazem proč snímek neustále překvapuje, působí svěže a velmi, velmi neobvykle. Zkrátka zážitek. 90 % ()
velmi zaujimavy pribeh o zostrojeni atomovky v domacom labaku. "Ziaci, atomovku si mozete zostrojit aj vy, vsetko najdete v knihach; potrebne je len plutonium." bomba nie je jedina zabijacka vec vo filme, je to aj ukrutne dlha stopaz. prva polka je tak na 3*, druha je lepsia. avsak mat tak o pol hodinu menej z prvej casti, tak by som siel aj na plne hodnotenie. na svoju dobu musel byt film pre domace publikum velmi sokujucim, hlavne ked sa vo filme ukazuje ze sa japonci vedia znukovat aj sami. ()
Galerie (6)
Photo © Toho Company
Reklama