Lví srdce

Tak tenhle film mě mile překvapil. Nudil jsem se a tak jsem vytáhl ze dna šuplíku videokazetu z počátku 90. let a na obrazovce se odehrál příběh, kde pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Příběh plný klišé, vcelku dobrých soubojů, ale s dobrou hudbou a natočený tak, že dokáže vtáhnout do děje. Navíc one man dabing z oné doby ještě zvyšuje zábavnost filmu. Bez něj by to asi bylo trochu horší. Takže budete se smát, budete se pošklebovat, budete kroutit hlavou nad nelogičností chování a černobílostí některých postav, ale nakonec van Dammovi budete fandit. Narozdíl od jiných béčkových opusů za ty roky Lví srdce nezestárlo. (30.01.2006)

Na tyhle vandammovky z doby, kdy byl v kurzu, se musí koukat skrzeva speciální filtřík a kritéria, nedá se to hodnotit jako seriózní věc. V kontextu s dobou a náladou a nostalgií atd. Tenkrát jsem to na té ohrané VHSce baštil a nebyl jsem sám, byl to pro nás západní bouchač, vow, a dnes se na to rád napůl z nostalgie a napůl pro zasmaní mrknu klidně znova, ač tomu příběhu a Van Dammovu "herectví", ehm, se jeden musí řehnit... (22.09.2007)

Když se Léon Gaultier (Jean-Claude Van Damme), bojující v cizinecké legii v Africe, dozvídá o smrti svého bratra v USA, přes všechny zákazy a příkazy opouští legii a vydává se pomoci bratrově ženě a dceři. Kapitán lodi, na které prchá, jej ale obelstí, a místo do L.A. jej doveze do New Yorku. Léon hledá způsob, jak se dostat k penězům, aby se mohl vypravit na druhou stranu Států a přitom narazí na starého Joshuu, který organizuje pouliční bojové zápasy... Ve své době to asi byl docela fajn Van Dammův film, ale dneska od filmu očekávám o trochu víc, než jen pár pouličních b(l)itek roztažených do celovečerního filmu. Scénář není nic extra - trochu jsem čekal, že cizinecká legie trochu zaouřaduje, aby se do filmu dostalo trochu napětí, ale ono nic. Takže za pochvalu stojí opravdu jen Jean-Claude Van Damme a jeho souboje, a zbytek je trochu o ničem... (04.04.2013)

Napsal, zahrál a možná i málem režíroval. JCVD. Blbé dialogy v Žánklódových filmech si se zlomyslnou radostí vychutnávám vždycky, a když k tomu belgický kopálista přidá snahu o charakterní herectví, které se v jeho případě omezí na velmi nezvládnuté ztvárnění bolesti, kterou si jeho postava prochází poté, co ji protivník kousl do levého varlete, tak se za břicho popadám. Jean neumí zahrát ani to, když ho někdo nakopne. Místo toho se tam kroutí jako žížala s grimasou právě masturbujícího opičáka. Bezkontaktní choreografie bitek, ve které má Žán také prsty, je zklamáním, které v rovině nechtěné zábavnosti naštěstí vyvažují LA devadesátky se všemi módními nevkusy, které tak milujeme :-). A jako třešinka na dortu náš oblíbený opičák, Brian Thompson, který se sice s nikým nepere, ale jeho kravaťák s hlavou jako mikrovlnka potěší. 10% (14.11.2019)

Koukám, že je zde málo lidí kteří hodnotí více jak třemi *, ale já to beru tak, že tenhle snímek je prostě jeden z těch snímků na které nezapomenu. Viděl sem jej jako malý kluk a samozřejmě mě to oslovilo, tak jako rambo nebo jakýkoliv jiný film, který v tý době letěl a jehož hrdina byl obrazem dobra a cti. Takže tento snímek hodnotím 4 * a to proto, že je to z mládí srdeční záležitost. Je jasné, že když se na tento snímek člověk podívá v dnešní době tak v něm vidí nekvalitní béčko,ale v době kdy to letělo např. na satelitu a nebo na videokazetách byl ten film k nezaplacení. (21.08.2007)