Návrat domů

Rok 1968: Z rádií na západní polokouli je slyšet Hey Jude, Just Like A Woman, Out of Time, Born to Be Wild..., na východní polokouli ve Vietnamu probíhá ofenzíva Tet a Američani páchají masakr v My Lai... Kdo se z Vietnamu vrátí domů živý, vrátí se jako jiný člověk; poznamenaný nesmyslnou válkou a oklamaný těmi, kteří jej do ní poslali. Ashbyho Návrat domů je svého druhu politické prohlášení, které sice odkazuje na již skončený konflikt (film vznikl 3 roky po skončení války ve Vietnamu), které je však stále platné a potřebné. Toto neobyčejně silné drama ukazuje, jak nebezpečný je nacionalismus a slepý patriotismus, jak nebezpečné jsou fráze typu "...the Marine Corps builds body, mind and spirit..." Kpt. Bob Hyde zblbnutý podobnou propagandou a nasáklý neurčitým patriotismem odjíždí do Vietnamu bojovat za svou vlast, jeho žena Sally při něm stojí loajálně a přijímá roli dokonalé občanky. Dál by mohl příběh pokračovat v tomto stylu jako hrdinský epos placený Pentagonem, ale to by se Sally nesměla setkat s ochrnutým veteránem Lukem, který jí i nám všem ukáže, jak špatná je patologická podřízenost, slepá víra a loajalita, a to jak ve vztahu muž-vlast, tak i ve vztahu muž-žena. Ukazuje nám, jak potřebná a nutná je emancipace. Jednoduché vize a poučky, kterým podlehl Bob a jiní, se totiž v realitě podstatně komplikují: Z hrdých patriotů se stávají pouhé figurky na šachovnici, které, jakmile jsou ze hry vyřazeny, jsou již k ničemu, uklizené v ústavech pro mrzáky (maximálně s bezcennou frčkou na klopě). Tváří v tvář všem těm zvěrstvům a faktické marnosti toho všeho se rázem problematizuje i samotný obsah pojmu "hrdina". Luke v emotivní řeči před studenty zdůrazňuje zdánlivě samozřejmou věc spojenou s jakoukoli válkou: "Neexistuje dostatečný důvod pro to, aby nám v náručí umíral jiný člověk, či vidět nejlepšího kamaráda roztrhaného na kusy... Musíte si zvolit, teď..." A skutečná volba není možná, pokud nezapojíme vlastní úsudek oproštěný od frází a přístupu "dělat-co-se-sluší". (Možný SPOILER:) Silný emocionální náboj filmu dodává také milostný vztah Sally a Luka, který v mnohém podtrhuje ústřední motiv filmu: Sally se emancipuje, její život je smysluplnější a ona sama zralejší (=symbolický význam prvního orgasmu?). Přestože Luke představuje v jejím životě důležitého muže, stále miluje Boba a nehodlá ho opustit. Už to prostě není jen ta "pravá občanka" na šachovnici života a vlasti, ale člověk s autentickými prožitky, myšlenkami a zkušenostmi; člověk, který se vymanil z bytí v podřízenosti. Nepřítel je válka a bylo by fajn, kdyby toto poznání vycházelo už jen ze sledování těchto filmů a ne z vlastní participace na ní; kdyby si už mladí kluci nemuseli z kolečkového křesla říkat "I'm a lot fucking smarter now than when I went". (26.08.2013)

Famózní. Navdory či právě pro kontroverzi kolem postavy Jane Fondové. Návrat domů je zkrze ní ještě antimilitarističtějším (alespoň v politickém smyslu) filmem než jsou jeho souputníci (Vesta, Četa, Apokalypsa) přičemž od nejpodobnějšího snímku - Lovce jelenů - se liší úplným vynecháním války samotné ("Nedokážu popsat jaká je - vím jenom, že tak jak ji zobrazují v televizi to není" - kapitán Hyde) a jádro problému není trauma z násilí, zabíjení a smrti, ale ze zbytečnosti, podle Fondové dokonce zločinosti, takového jednání. Jak John Voight tak Jane Fonda odehráli vskutku oscarové party, jejich romanci jsem věřil od začátku do konce, včetně oné prazvláštní milostné scény... Poněkud těžší oříšek byl Bruce Dern, který měl příliš málo prostoru na příliš komplikovanou roli... A soundtrack hrající good ol´sixties... 90% (05.11.2007)

Dát filmu s tak závažným tématem, jako je návrat válečných mrzáků do civilního života méně než 4* může vyznít jako svatokrádež, ale přes slušné obsazení a onen námět ve mně film po dlouhou dobu nevyvolával žádné velké emoce. První hodina se nese v nevýrazném duchu a pokud bych měl Ashbyho film srovnat dejme tomu s Narozen 4. července Olivera Stonea, pak ten druhý u mě s převahou vítězí. Od klíčové scény soulože hlavních hrdinů nabírá film sice na vnitřním napětí a stává se o něco zajímavější, jenže konci opět schází nějaká klíčová emotivní scéna, díky níž by si divák film trvale uchoval v paměti. V dlouhé řadě amerických snímků na podobné téma představuje Návrat domů z mého pohledu jen lepší průměr. Celkový dojem: 65 %. (04.07.2010)

Tohle snad ani není protiválečné drama. To je příběh vyprávěný tak prostě, jako když člověk dýchá a přitom je to protiválečnější než všechny ty výbuchy a napalmy a nohy utrhané v přímém přenosu. Jenom kluci, kteří přišli o svůj bývalý život a iluze a nechtějí už umírat a zabíjet. Atmosféra doby je skvěle vytvořena písněmi a Jon Voight mi nikdy předtím ani potom nepřipadal tak sexy jako tady v roli Luka. Jeden z filmů, na který nikdy nezapomenu. (19.01.2010)

VIETNAM - osudové, ožehavé a tolik bolestné téma pro američany, s kterým se nikdy zcela nevyrovnali a nevypořádali. Hal Ashby se tentokráte nezaměřuje na válku samotnou ( ve snímku neuvidíte jedinou válečnou scénu), ale důraz klade na psychologickou stránku dopadu války na jedince poznamenaného touto událostí a zaměřuje se i na životy lidí jim blízkých, kteří zůstali doma. Hlavními hrdiny snímku jsou Sally a ochrnutý válečný veterán Luke. Sally se s Lukem seznámí v nemocnici, kde pracuje jako dobrovolná ošetřovatelka a postupně mezi nimi vznikne silné citové pouto, které následně přeroste v milostný vztah. Sally je ale vdaná, manžel se právě vrací z Vietnamu a tak se musí rozhodnout pro jednoho z nich. Coming home je nesmírně silný psychologický snímek o traumatech z války, o zpětném se začlenění do společnosti, o tehdejší politické situaci v USA, " ochotě " státu se postavit a vypořádat s touto nastalou situací, skvělým scénářem a VYNIKAJÍCÍMI hereckými výkony ústředního dua Jane Fonda - John Voight. Díky jejich přesvědčivým civilním hereckým výkonům je snímek tolik působivý. Za zmínku určitě ještě stojí silná hudební složka, umocńující už tak silný filmový zážitek. 95% s dovětkem, že to jsem před shlédnutím snímku nečekal...... (01.02.2010)