Podivná pohostinnost

"Takže tohle je muzeum starých dobrých časů ??" Tak to ani náhodou !! Jen další (polo)šílený magor na soupisce rolí skvostného démona Walkena - Byť ten si tentokrát s Helen Mirren nemá co vyčítat..;) - ve velmi velmi zvláštním snímku šíleného génia Paula Schradera.. Ve snímku s úplně jiným vyvrcholením, než by jeden od erotického thrilleru čekal..;) Velmi bizarní film s až děsivou atmosférou, z něhož by měl jistě perverzní básník Ian McEwan velkou radost.. (03.06.2016)

Podivná pohostinnost od začátku tak trochu koketovala s o pár let starším Scottovým Hladem. Byla to ale jen moje přebujelá fantazie, v které jsem se zamotala ještě beznadějněji než naše mladá znuděná dvojice v uličkách divukrásných Benátek. Atmosféra slibující něco "zakázaného" vyšla skoro naprázdno, stejně jako Walkenovo charisma. Kromě přiznání dámy ze spřáteleného páru, že se na spící dvojici, která ráno postrádala oblečení, jen dívala, se dohromady nic nestalo. Ani stížnosti na bolení zad nevyústily ve vplétání do kola! Takže 3* - za Benátky a za to, že se filmu dařilo mě 107 minut nestydatě balamutit. (09.08.2007)

Moc dobře si pamatuji, jak jsem se cítila, když jsem četla předlohu k tomuto filmu - jednoduše, strašně. Ian McEwan je můj nejmilejší autor, ale úplně si nelibuji v jeho nejznámějších knihách, kterou je např. Betonová zahrada, spíš se mi líbí "odlehčené" verze jeho tvorby, ne úplné začátky. Tam samozřejmě Cizinci ve městě nepatří, ti jsou také děsiví, nechutní, ponuří a docela mě překvapilo a potěšilo, jak film předloze odpovídal. Správně je použit minulý čas, protože stejně se nakonec našlo pár zcela zásadních odchylek. SPOILER V knize např. čin zůstane nepotrestán a po jeho provedení i cosi pokračuje, což jej činí o trochu děsivějším, byť je to v knize popsáno jako náznak (směsice těl na podlaze) SPOILER. A hlavní věc, ve filmu je děj umístěn do Benátek. Nepamatuji si, že by v knize bylo přímo určené, ve kterém městě pár tráví svou dovolenou. Tím je konstantní ztracenost a malátnost jich obou ještě podtržena. Bloudí ve městě beze jména a bloudí i sami se sebou a v sobě. Musím říct, že filmové zpracování je ale i přes pár nepřesností (pořád nechápu, proč to nemůže být jako přes kopírák s knihou) velice zdařilé a že se opravdu povedlo. (16.09.2022)

Walken a jeho až do omrzení opakovaná vousatá historka ftw! Tihle lidé jsou vždy podezřelí a možná i nebezpeční, jelikož kromě špatné krátkodobé paměti existuje i reálná možnost, že chtějí touto taktikou dosáhnout něčeho nekalého. Everettovi to přes nakynuté trapézy bohužel nedocvaklo. Jinak je to jeden ze slabších benátských filmů, přestože Schraderův cíl vytvořit hustou atmosféru je zde cítit mohutně, navíc neustále zdůrazňován sytě orchestrální Badalamentiho kompozicí. Oceněníhodný je, především v účesech a oblečení, hezky zachycený styl raných devadesátek - kdyby byla Podivná pohostinnost natočena o takové dva tři roky dříve, rozhodně by byla esteticky nepříjemnější. Jednotlivé snahy filmu se bohužel průběžně navzájem vyrušují, některé zajímavé náznaky jsou rozvedeny a jiné ne, takže nakonec opět vznikla klasická schraderovská naondulovaná ani ryba ani gondola. A Zvonice sv. Marka násilně zakomponovaná do každého záběru v okolí Walkenova balkonu byla dost otravná (jako upozornění na Benátky zbytečné, jako falický symbol příliš očividné). (12.12.2020)

Natasha Richardson bez podprsenky. Tím pozitiva zase končí. Podivnost, které nijak nepomáhá nepasující dabing (Vašinka na Walkena, bože, Jagelka...). Atmosféře se nějak nepodařilo vyhrabat, a motivace postav je trochu zastřená. Hodně zastřená. Pokud tvůrci chtěli něco naznačit nebo dokonce říct, měli to udělat. (03.10.2015)