Jméno růže

„Neľutujem svoje rozhodnutie a predsa, ako tak píšem tieto riadky, starý a šedivý, je spomedzi všetkých tých tvárí, ktoré sa mi objavujú mihotavo pred očami, tou najjasnejšou tvár dievčaťa, o ktorom som za celé roky neprestal snívať. A hoci pre mňa toľko znamená, nikdy som sa nedozvedel ani len jej meno.“ 1327, opátstvo v horách, ktoré Boh dávno opustil (ak tu niekedy vôbec bol). Dokonalá atmosféra. Proste absolútne a bez jedinej debaty DOKONALÁ. Temný Stredovek ešte nikdy nebol taký temný. Beštiálna temnota sála snáď z každej minúty a keď nie z každej minúty, tak aspoň z každej tretej. V tomto filme (hoci prioritne nejde o horor resp. VÔBEC nejde o horor) je strašidelné, nechutné, odporné, depresívne a brutál-temné všetko. Vrátane jednej z najautentickejších erotických scén desaťročia, ktorá asi mala byť vzrušujúca a teoreticky aj je, ale prakticky je to tiež jeden veľký (a ponurý, neviem, či som to už spomínal) horor. Nemilosrdná taliansko-nemecko-francúzska koprodukcia je na filme jednoznačne poznať (celé je to výrazným spôsobom sexuálne, homosexuálne, s nábehom na pedofíliu). Perfektný mentor Connery, jeho perfektný učeň Slater, perfektný Ron Perlman ako jemne povedané svojrázny požierač cintorínových krýs (!) a vo vedľajších úlohách toľko „ksichtov“, že z nich budete mať nočné mory. Odporné, nezabudnuteľné vraždy a absolútne fenomenálna výprava v hmle utopeného megakláštora v nehostinných horách, ktoré sú bezpečné asi ako ústav pre sexuálnych deviantov, ktorí dva roky neboli pod psychiatrickým dozorom. Z Mena ruža som mal zlé sny už ako malý chlapec a ešte aj dnes, hoci som už dávno dospelý muž, si ho s obrovskou chuťou po sto prvý raz pozriem v telke, keď ho dávajú (ideálne s vynikajúcim slovenským dabingom). A oni ho, našťastie, dávajú pomerne často. Knihu som čítal, ale nebavila ma (celé strany som doslova preskakoval, taká to bola nuda). Spolu s Milencom môj najobľúbenejší Annaud. Potešia kvalitné dialógy („Hrozne dlho som o tebe nepočul.“ – „Chcel som, aby na mňa ľudia zabudli.“) a hlášky („Pripúšťam, tento muž samovraždu nespáchal.“). (05.11.2006)

S čistým svědomím můžu říct, že "Jméno růže" je jeden z nejlepších filmů co jsem kdy viděl. Knižní předlohu jsem četl a proto mohu tvrdit, že filmová adaptace jí nezůstala v ničem dlužná. Nepamatuji si kdy naposledy jsem nějaký film takhle hltal. Jean-Jacques Annaud neudělal snad jedinou chybičku, moje napětí a filmová pozornost ani na chvilku neochabla tak mě to vtáhlo. Dále by měl Annaud líbat nohy i ruce šéfovi castingu, protože takovéhle herecké obsazení se jen tak nevidí. Teď nemluvím o hvězdách typu Seana Conneryho atd. ale o menších rolích mnichů, protože takový držky a nechutný, odpuzující a podivný týpky jste ještě neviděli vše završuje Ron Perlman před kterým by strachy utekl i Quasimodo. Ovšem všichni to skvěle zahráli. Seana Conneryho snad není ani potřeba chválit, ten je naprosto skvělý všude, taktéž zde odporně zlý F. Murray Abraham. O kom se naopak musím zmínit více je zde mladičký Christian Slater, ano je to zatím jeho nejlepší výkon co jsem měl možnost vidět. "Jméno růže" je prostě mistrovské dílo! (19.11.2005)

Legendární francouzský snímek z pera jedinečného Umberta Eca, Jméno růže, se podařilo do filmové podoby zadaptovat znamenitě. Čekejte spoustu napětí, neopakovatelnou atmosféru, středověkou detektivní zápletku a skvělého Seana Conneryho. Třešničku všemu nasazuje Ron Perlman v jedné ze svých nejúsměvnějších rolí. (07.01.2014)

Geniální předloha coby zřídlo výborné (rád bych také řekl geniální, ale nemohu) adaptace. ____ Tak jako se u Umučení Krista zcela vytratila pointa Kristovy oběti a lásky k bližnímu (Ježíš zemřel na kříži pro to, aby očistil člověka od hříchu) a film probouzel víceméně nenávist a jakousi pochybnou katarzi, dopadlo stejně i Jméno růže. Základní myšlenka, filmem takřka minutá, tkví v Aristotelově Knize bláznů, což není nic jiného než tematizace midcultu a kýče (oblíbených pojmů Eca), tedy rizika, že by se „nižší“ lidé mohli vysmívat „vyšší“ pravdě, že by přestali věřit v zakonzervované hodnoty a (nejen náboženské) instituce. Když si do toho člověk uvědomí problematičnost postmoderny (vyšší umění není rozpoznatelné, může být vytlačeno nižším a nikdo to nepozná) a anarchie (snaha přetvořit americkou mocenskou strukturu v 60. letech nakonec úspěšná nebyla a ani nemohla být) a zamyslí se nad tím, zjistí, že britský a americký konzervatismus, jak o něm zapáleně hovoří politolog Roman Joch, má svůj smysl, a že i Jorge má ve své podstatě pravdu. ____ Film charakterizuje dokonalá atmosféra odlehlého genia loci, místa opatství pod záštitou Boha, kde se přesto může stát, a také děje, cokoliv. (26.08.2008)

Otevřeně se přiznám, že filmové Jméno růže čtyřhvězdičkovým hodnocením poškozuji, protože tenhle kousek si zaslouží hvězdiček pět. Jenže románovou předlohu jsem četl a zanechala ve mně nesmazatelný dojem - patří k mým pěti nejlepším literárním zážitkům a o filmové adaptaci mám vlastní představu, byť si uvědomuji, že nikdy nebude naplněna. Eco napsal mnohavrstevný román, kde detektivní linie vyšetřování série vražd je fakticky vedlejší. Jméno růže je ve skutečnosti popisem středověkého myšlení, hodnotového žebříčku a rozvrstvení společnosti. Je to taková učebnice dějepisu v lákavém obalu. Natočit Jméno růže tak, jak to Eco napsal, by znamenalo filmové studio přivést k bankrotu, protože by to bylo nesmírně nákladné a široké divácké obci málo přístupné dílo. Nehledě na to, že by muselo svou délkou konkurovat takovému seriálovému Útěku z vězení. Annaud je režisér, který má vytříbené výtvarné cítění a na plátně je to zkrátka znát. Jeho středověk není kašírovaný, ale hodně naturalisticky podaný - plný bláta, špíny a syrovosti. Dokázal film zaplnit plnokrevnými divácky vděčnými postavami, které ztvárnili špičkoví herci. Sean Connery i Christian Slater jsou herecky dobří a typově přesní. Ve filmu nejde ani tak o děj a výslednou pointu jako spíš právě o zachycení středověké atmosféry - a to se prostě povedlo. Celkový dojem: 85 %. (07.12.2007)