Othello

Snad nejšílenější Wellesův projekt všech dob. Welles svého druhého Shakespeara (1948 - Macbeth) točil v Maroku po tři roky. Došly mu peníze - svůj honorář za Třetího muže použil na financování Othella, ale film zůstal nadlouho pouze fragmentem - jako tolik Wellesových počinů. V roce 1991 však Wellesova dcera Beatrice překvapivě nalezla negativy, které umožnily, aby byl film dán do celkem uspokojivého stavu. A za to jsem skutečně vděčný - i za rekonstruovaný soundtrack, který spolu s expresionistickou stínohrou i samotným Wellesovým ztělesněním Othella (proč by si Orson nemohl střihnout mouřenína?) dodává téhle Shakespearově adaptaci nezvykle dynamickou podobu. (23.07.2005)

Na těžký průběh vzniku až neuvěřitelně skvělá adaptace Shakespearova dramatu, v níž občas drhnou nějaké drobnosti (spojené nejspíš právě s problémovým vznikem), ale jako celek se jedná o opravdu výborný film. Welles měl celkově ohromný talent na audiovizuální vyjádření nálady dvou z nejtemnějších Shakespearových dramat (v tomto ohledu předběhl například i Kozinceva s jeho Králem Learem - a to už je co říct). Pro ty, které film nadchnul podobně jako mě, doporučuji shlédnout i ranějšího Macbetha, který je snad ještě lepší. (04.01.2018)

A opět Shakespeare a opět marný boj. Zase jako u všech jeho děl mi přijde, že základní příběh je prostý až primitivní a na něj je pouze nabalena šňůra nekonečných blábolů a keců. Othello má sluhu Jaga, který ho nesnáší a tak začne splétat síť intrik (spočívající v jednom kapesníčku a jednom nepochopeném rozhovoru), které ho mají donutit zavraždit svou milovanou Desdemonu. Jak to dopadne asi ví každý s trochou všeobecného rozhledu. Welles je můj druhý problém. Příšerné přehrávání se sice snaží krotit, občas to celé vypadá i jako film a ne jako divadlo z jeskyně jak v Macbethovi. Ale stejně mám pocit, že se to natáčelo v nějakých troskách za pár korun. A bohužel opět jsou klíčové scény zabité podivnými Wellesovsky expresivnímy záběry. Není to hrůza jako Macbeth, jen dokonalá absolutní nuda. (09.06.2018)

Druhy Wellesov Sejxpir /prvy bol Macbeth 1948/, ktory sa tocil niekolko rokov. ma prijatelnu stopaz 90 minut, Kulisy su na urovni, dialogy prepracovane no a samotny Orson Welles bol nielen rezisersky talent, ale aj vyborny herec - a to nerad pisem oslavne ody na chlapa z pochopitelnych dovodov. Pre mna lahky nadpriemer : 82 % (13.02.2016)

Diela Wiiliama Shakespeara boli dobovo najpopulárnejšie divadelné hry. Preto im dnešným pohľadom odpovedajú filmy ako Avengers, Jurský park, Terminátor či Avatar. Z tohto dôvodu obľubujem filmové adaptácie alžbetínskeho dramatika spôsobom opuletného komerčného filmu. Tomuto trendu sa vo filmovej histórii priblížil asi najlepšie Franco Zefirelli. Wellsov Othello je trochu iná káva. Nie je to cielená komercia, skôr snaha o hóch umenie.* Predlohu režisér spracoval do výsostne filmovej podoby. Úvodná štvorminútová scéna ukazuje temný pohrebný sprievod pri hradbách. Predznamenáva ďalšiu atmosféru známeho príbehu o veľkej láske, zrade, žiarlivosti a smrti. Hra tieňov, svetla, podhľady, opakujúce sa symboly (klietka), či zrkadlových odrazov dotvárajú emočné prejavy hrdinov a vyznenie jednotlivých výjavov. K negatívam patrí istá nepochopiteľnosť niektorých scén vyplývajúca zrejme z tu spomínanej realizačnej ťažkosti s dokončením filmu. *Poznámka: Dnešný divadelno-kritický publicistický mainstream Shakespeara predstavuje potenciálnym divákom ako vážne umenie vyššieho rádu a tí väčšinovo túto hru aj prijímajú. Veď ísť na Hamleta, Macbetha či Othella znamená vysoký umelecký zážitok a intelektuálkne dobrodružstvo. Bude niekedy takto vnímané aj pozeranie filmu Terminátor 2: Deň zúčtovania? (28.06.2020)