Othello

Od Wellese a jeho filmů si dávám pauzu na neurčito. Tomu jeho prapodivnému režisérskému stylu a herectví nemohu přijít na chuť. I v této filmové adaptaci slavné hry dokáže vystylizovat opravdu famózní záběry, ale ihned tam vpálí šílený střih, který to absolutně zabíjí. Tohoto jevu jsem si všiml i u ostatních Wellesových filmů a zdá se, že je to jakýsi jeho rukopis, který mi však sledování velmi znepříjemňuje. Plusy jsou krásná Suzanne Cloutier a představitel slizkého Jaga, ale zbytek je jen Wellesova neherecká exhibice a zmatečné střihové harakiri. (03.11.2021)

Temný začiatok podfarbený temnou hudbou pozýva k sledovaniu drámy, ktorá je po Hamletovi najlepšou tragédiou starého dobrého Willyho Shakespearea. Welles tento kúsok odel do čiernobielej, čo bol výborný nápad. Sám zvládol hlavnú rolu iba slušne. Viem si predstaviť aj lepšieho Othella. Známemu príbehu chýbali poriadne opraty a osudovosť, osudovosť hlavne. Slušné 3* sú na mieste. (25.03.2015)

Tolik nádherných záběrů v jednom filmu se hned tak nevidí. Klenot světové kinematografie ! (30.03.2015)

Dojem v zásadě stejný jako před lety u Kurzelova Macbetha. Tedy, já sice chápu, že Shakespeare je klasik, ale to doslovné využívání jeho textů ve filmové podobě mi zkrátka a dobře furt nesedí. Dialogy se tu v zásadě nevedou, nýbrž recitují. To je pak celkem jedno, že se jedná o film a ne o záznam divadelního představení. Nicméně po filmařské (zejména vizuální) stránce je to vypiplané a nadčasové jako máloco, o tom žádná. V tomhle ohledu se může 99 % (nejen) současné produkce potupně krčit v rohu. (30.05.2020)

Výborné po filmařské stránce, no jen průměrné po herecké. Ještě, že ta filmařská převyšuje tu hereckou. V rámci žánru za 4. (06.11.2017)

Druhá Wellesova adaptace slavného Shakespearovo divadelního dramatu je od té první znatelně celistvější a komplexnější. Tříleté problematické natáčení z důvodu finančních problémů, které Welles řešil neustálým dotováním vlastních financí z jiných filmových produkcí a hereckých účastí, se takřka neprojevuje na finálním výsledku, a o to víc je úctyhodné, že po takhle dlouhou dobu dokázal udržet základní strukturu a jádro celého filmu. Začátek melodramatický, až moc divadelní a herecky přehrávaný, ale s příchodem závěrečného příběhového rozuzlení, začínající scénou vraždy v tureckých lázních, film získává na efektivitě, dynamičnosti a skvělé temné atmosféře, která naplno využívá efekt podezřívavosti a žárlivosti, a která svým drsným přístupem získává jistou svobodu nad původním příběhem, ale genialitou rozhodně nedokáže nikdy zapůsobit, což je u takhle velkého jména, jako je Welles, skutečně zarážející. (15.11.2020)

Welles, jak se dalo čekat, s pomocí štábu zahrnujícího pět kameramanů a čtyři střihače proměnil jevištní konverzačku a rukověť úkladů v mistrovské dílo filmového manýrismu : kompozice a střih odkazují k ruskému předvoji, mizanscéně vládne zdobná geometrie, oku diváka se vnucují nepřirozené polohy, se světly a stíny se zachází jako s šachovými figurkami... Pro titulního představitele režisér nešel daleko a udělal dobře. Slovy jistého kritika : Shakespeare zpracovaný nikoli s úctou, zato s láskou a vášní. (30.10.2016)

Temné, ale jinak převědčivé zobrazení shakesperovského dramatu. OW se zžejmě potřeboval sebeztvárnit. (20.11.2022)