Mám ráda netopýry

- "já jsem upírka." --"a já psychiatr. vstupte." MÁM RÁDA NETOPÝRY aneb KRÁSKA A ZVÍŘE na polské psychiatrii. uživatel strougy mě svým šťavnatým komentářem navnadil na pořádný bizár, vcelku to má ale jen pár béčkových momentů. koneckonců jde o zapadlý gotický klenot o nevyléčitelné upírské nymfomance, do které se zamiluje její terapeut. anebo, chcete-li, jemně erotický snímek s geniálním plakátem a šílenými výbuchy. nezestárl úplně dobře, ale je to dobrý atmosferický komunistický pošušňáníčko. (04.12.2021)

I když ten film obsahově nemá žádný větší smysl a spousta scén o ničem hlubším nevypovídá, Warcholovi se povedl na tehdejší poměry poměrně zdařilý žánrový mix - od klasické gothic atmosféry, přes psychologickou upířinu až po romantické drama. Mnohé scény jsou natočeny velmi dobře, i když jak říkám, jde spíše o formu než o obsah, ale celková dějová linie, i když není nijak originální (a řekl bych že i na svou dobu), je zajímavá a hlavně, poměrně obstojně odehraná. Pobaví polské dobové, přehnaně teatrální erotické scény, zaujmou minimálně rentgenové scény s hlavní hrdinkou a vlastně samotná hlavní hrdinka je přesně tím, čím by měla být, je přesně taková, jaká by měla být - vzhledově, povahově, herecky, charakterově. v tomto směru sklízí Katarzyna Walter můj neskonalý obdiv. Asi takhle, není to žádná žánrová superpecka, současní milci upadajícího upírského žánru to asi nedocení, ale mě rozhodně to potěšilo a bavilo více než většina vyprázdněných pozlátkových moderních upířin (nebo spíše "upířin"?). Vzhledem k tomu, že existuje česká verze plakátu, bych řekl, že to ve své době prošlo československou distribucí, na velkém plátně to mohlo vypadat ještě mnohem lépe. Palec rozhodně nahoru. 3,5* (22.10.2011)

Velmi zdařilý film, za který by se nemusela stydět ani nějaká menší hollywoodská produkce. Jemné spojení upírské tématiky s romantickým dramatem působí natolik uvěřitelně, že kdyby na začátku bylo napsáno "podle pravdivé události" snad bych tomu i věřil. Požitek z filmu podtrhuje i příjemný pohled na sympatickou Katarzynu Walter, hrající Izabelu. Vytknout mohu jen trochu kostrbatou a málo propracovanou dějovou linii a snad absenci výraznější hudby, i když jednoduchý hlavní "pískaný" motiv je docela příjemný a závěrečné scéně si ho možná už budete pískat také. (27.03.2010)

Bolestivá cesta krásné upírky za poznáním sebe sama a ztrátou panenství. Podle mytologie Oaxacanů netopýři pykají za svou pýchu a závist, stejně tak můžeme upírské vlastnosti Izy symbolicky vykládat jako její trest za potlačování své role ženy, kdy vysává psychicky slabé muže, kteří selhávají tváří v tvář archetypu emancipované ženy. Ta však jen svým obrazem nedostupné a chladné osobnosti skrývá svou vnitřní křehkou stránku nevinné dívky, která hledá sama sebe. Domnívám se, že za tím leží 2 traumata z dětství a to zaprvé trauma ze vztahu s despotickým otcem, vyjádřené jeho rozbitým portrétem a zadruhé trauma z absence matky, kterou tak musí nahradit poněkud úzkostlivá a občas levitující teta. Neschopnost snění pak je jasným vyjářením potlačení vlastního nevědomí, jehož přijmutí je ale jedinou cestou k sebeuvědomění. Teprve Dr. Jung jako první silný muž, nalomí svým obdivem k zástupnému symbolu netopýřího čajového servisu prokletí, kdy jako první bytost v Izyně životě naznačí, že jí přijímá takovou jaká je. Dokonalá metafora izolačního tábora upírů na břehu moře, které značí brzký přechod na druhý břeh a kde Iza přijíma sama sebe a následně je Dr. Jungem osvobozena, je transpozicí klasického antického téma (kde smích nemá své místo a proto musí v scéně předtím zemřít) o boje jedince se svým osudem. Opět se tak v kruhu vracíme na začátek, kdy prolomení prokletí je symbolicky ztvárněno smrtí netopýra, následované ztrátou Izyny nevinnosti a její přijetí role ženy po boku pravých rodinných hodnot si právě uvědomivšího muže. P.S.: Už se nemůžu dočkat příští týden na remake Carrie. (25.10.2013)

Komunistické guilty pleasure. Čajový servis s netopýřími motivy, socialistický bordel, levitující teta, převrácené hodnotící znaménko u panenství a upíří gulag. Zejména poslední zmíněná část si zaslouží absolutorium, jelikož něco tak úchvatně bizarního se vidí málokdy. Krásně pokleslá zábava, jejíž zmizení na smetišti dějin mi v souvislosti s oblibou "filmů" například od Asylumu nedává moc smysl. (24.10.2013)