O Ritual dos Sádicos
The Awakening of the Beast
Awakening of the Beast
Obsahy(1)
Katolickou duchovní píseň vystřídá frenetický řev, rapidmontáž záběrů satanské tváře Zé Do Caixão se promění v divoké titulky, na pozadí vystupují komiksová políčka. Ty se střídají s detailními záběry narkomanky naturalisticky zabodávající jehlu do kotníku. Kamera nás přenese do těsného bytu plného zfetovaných studentů. Na drogové párty provozují lechtivé hrátky. Chlípní vousáči nespustí oči z kroutící se blondýny, posléze pro ní vybalují bizarní dárek - nočník. Z povzdálí přichází postava proroka (asi Ježíš), který zfetovanou oběť znásilní posvátnou holí. "Můj svět je zvláštní!" hřímá z plátna drzý vousáč v cylindru a direktivně gestikuluje. Zcela nečekaně tento ďábelsky groteskní předvoj uzavírá sugestivní píseň o válce a smutku.
Tak málo stačí pro pouhý začátek bizarního psychedelického koktejlu, v jehož centru stojí doktor Sergio. Jeho experiment s LSD dospěl tak daleko, že získal prostor v rámci seriózního televizního pořadu. Při jeho natáčení, kdy se dovídáme o tom, jak droga mění chování pacientů, asistuje osobně také režisér Mojica Marins. V rámci bizarních stavů způsobených LSD se zamýšlí nad fenoménem uvolněné obraznosti a používá jako příklad postavu, kterou vytvořil - v Brazílii tehdy již velmi populárního hrobníka Zé s obdivuhodným kultovním ohlasem. Halucinogenní vize jsou díky odpoutané kameře silně stylizované, zpočátku sice jen představují neškodné, frivolní obrazy plné sexuálních tužeb, postupně však nabírají alegorický význam, aby se nakonec vyhrotily v drastické násilí plné myzoginistických prvků. Vrcholem celého experimentu je závěrečná asi dvacetiminutová apokalyptická jízda barevně nasnímaným peklem. Použity jsou tu i záběry z předchozích Mojicových hororů, které vystřihli cenzoři. Právě v nich s cynickým smíchem a autoritativním fanatismem vévodí Zé. Marins vysvětluje vznik filmu jako reakci na konkrétní situaci, jíž byl svědkem. Policista mlátil těhotnou prostitutku, na které bylo vidět, že je v drogovém rauši. Událost Mojicu natolik zasáhla, že se ženu pokusil na druhý den vyhledat, ta ale mezitím zmizela. "Nikdy jsme o ní už neslyšeli," vzpomíná.
Koncem 60. let realizovaný snímek byl natolik provokativní, že jej brazilský diktátorský režim okamžitě zakázal. Druhou šanci Mojicův opus dostal až na začátku 90. let. Velký ohlas zaznamenal například na festivalu nezávislých filmů Sundance. - Martin Jiroušek (Letní filmová škola)
(více)Recenze (10)
Tentokrát se Marinsův film točí okolo drog a jeho alterego Zé Do Caixão je zde pouze vedlejší postavou, proto musím naprosto soouhlasit s Bluntmanem, že považovat tenhle kus za jakýsi třetí díl o hrobníkovi Zé Do Caixão je hodně zcestné... O ději už je tady napsáno dost, tak jen zmíním závěrečnou, narozdíl od zbytku filmu, barevnou 20-ti minutovku, kde sledujeme halucinace čtyř vybráných narkomanů, odehrávajících se v Zéově světě... Docela mi to připomnělo jiný Marinsův film, a to "Esta Noite Encarnarei no Teu Cadáver", kde je taky barevná pouze část odehrávající se v pekle a to ji dává neskutečnou sílu, které se tady Marinsovi nepodařilo dosáhnout... ()
Neoficiální třetí díl trilogie s hrobníkem Zé Do Caixã, který se na rozdíl od druhého dílu This Night I Will Possess Your Corpse nesnaží lacině šokovat sexuálními a násilnými výjevy, je skutečné umělecké dílo primitiva, který dokazuje, že nihilizmus sahající za všechny možné myslitelné a nemyslitelné hranice může být dostatečně tvůrčí a k užitku. Od "dvojky" se líší i tím, že zatímco u ní se člověk může bavit její nepovedeností ve stylu Eda Wooda a být tak pasivní divák, zde je nutné se aktivně zapojit a opravdu přemýšlet na plné obrátky, protože vyprávěcí struktura je zde velice komplikovaná a důmyslná (v podstatě se jedná o film o natáčení filmu, který ještě nevzniknul). (http://us.imdb.com/title/tt0062690/dvd - v US je brán Sadistický rituál jako třetí díl Coffin Joe Trilogy a já osobně ho beru jako součást jednoho universa stvořeného Mojicem, obdobně jako to má Kevin Smith se svou NJ sérií, takže mi srovnání nepřijde nevhodné a blábolivé.)_____ Pokud by divák náhodou nepochopil metafory v úvodu se sexuálními orgiemi a Ježíšem s holí, zabořující se do pohlavního ústrojí mladinké dívenky (či darovaný nočník), tak je mu symbolizmus filmu na konci předžvýkán, obrazové metafory s prostřihy při scéně ucházení se o roli jsou také dost návodné. V tomto ohledu si nelze nevzpomenout na Pasoliniho Saló aneb 120 dnů sodomy, což byla taktéž kritika konzumní kapitalistické společnosti (tan nočník!), na jeho Vepřinec, v němž jsou shazovány mocnářské autority (ty prostřihy na zvířata při konkursu o roli), a na Jodorowského díla (Santa Sangre, např.), kdy sex pozbývá svého prapůvodního významu, tedy plození dětí._____ Prostřihy na televizní debatu (kterou lze interpretovat jako soud) s Mojicem, na němž se k Mojicovi vyjadřují různí lidé (včetně známého brazilského tvůrce Glaubera Rochy, který o něm prohlásil výše zmíněnou tezi o "primitivovi, který je ale umělec"), dávají dostatečnou možnost zaujmout vlastní stanovisko k tomuto filmaři. Já bych si dovolil souhlasit s Rochou. :)_____ A mimochodem, ten film není mizogynní, protože závěr s týranými ženštinami se odehrává v semeništi zla, pekle, a akt bičování nahých dívek je natolik nadsazen, že ho nelze brát vážně. ()
Mé třetí setkání s tvorbou brazilského režiséra nedopadlo nejlépe. Z mnou viděné trojice se jedná o nejslabší snímek. První část je sledem krátkých epizod, ve kterých vystupují narkomané. Společným jmenovatelem je pak sex víceméně redukovaný na striptease či zbavení nevinných dívek panenství (většinou si to ale přejí, i když si svůj hřích uvědomují). Druhá část snímku jsou halucinogenní vize čtyř dobrovolníků - narkomanů, co podstoupí experiment s LSD. Ti se noří do snových přeludů pod vlivem soustředění se na postavu Zé do Caixão. Ve své době možná provokativní snímek notně zastaral. I v undergroundové kinematografii 50. a 60.let najdeme daleko zajímavější snímky na dané téma (pro zájemce na http://www.ubu.com/), současně nelze nevzpomenout například surrealistické filmy Luise Buñuela. Osobně jsem čekal větší nápadistost a bizarnost. Pobavily mne snad jen obličeje udělané z nahých lidských pozadí. Jistě, můžu se zde bavit šifrováním rozličných symbolů a metafor, jenže neumělá křečovitost a obrazová bezradnost nakonec nudí....Svět drog přibližuje zajímavěji i český film Pavučina, kdo by pak chtěl vidět slušné halucinogenní peklo, doporučuji vedle celé řady doom a black metalových kapel Jesus Complex- Death's Door - ve videoklipu je použit materiál z mistrových filmů. ()
Až na prvních dvacet minut, kdy ten film byl opravdu totální výmaz a byl sem z něj hodně nadšenej, je to totální sračka.. Od té doby naprosto sestupná tendence čehokoli, vtipu, napětí, nic ten film neměl.. Jen řadu chaoticky poskládáných a debilně sestříhaných scén, které ještě samy o sobě byly úplně o ničem.. Do toho ještě to prostředí, kdy sem si po patnácti minutách připadal jak ve sprše... Nejlepší na tomhle filmu byl overvoice paní překladatelky.. / war... válka.. war... válka... war... válka... quack, quack.. kvák, kvák... / ()
Tento film je někdy uváděn jako neoficiální třetí díl o hrobníkovi Zé Do Caixão. Proto jsem si to nemohl nechat ujít. Přiznám se, že mi chvíli trvalo než jsem si k tomuhle filmu našel cestičku. Když už se stalo a já přistoupil na Martins(ovu)hru, celkem jsem se bavil. Víc to asi komentovat nemá smysl, protože popsat nějak smysluplně tenhle snímek jde jen stěží. Ještě bych chtěl podotknout, že před filmem " At Midnight I'll Take Your Soul " jsem o Martins(ovi) a ni o jeho tvorbě neslyšel. Po zkouknutí třetího filmu od něho musím konstatovat, že Martins(ova) tvorba je sice kontroverzní a mě prostě jeho styl sedí. ()
Zajímavosti (1)
- Podle režiséra José Mojici Marinse pomohli dostat film do produkce kolegové filmaři tím, že mu darovali neexponovaný film. (hladass)
Reklama