Nenávist

Naneštěstí pro mě jsem nejprve viděla americký remake, který se mi, musím říct, líbil o kousek více. Taky si troufám říct, že jsem se u americké verze víc bála a myslím, že byl vynikající záměr, aby natočil oba filmy stejný režisér. Tento mě ale nevtáhl do děje natolik, abych byla potřebně napnutá a už jsem zhruba věděla, kde co čekat. Občas se ale vyskytl i nepříjemný moment, kdy mi poskočilo srdce. To ovšem probíhalo spíše u pasáží s malým Japončíkem. Kayako mi v japonské verzi paradoxně vůbec děsivá nepřišla. Jsem ráda, že jsem si splétačku v časových liniích už nemusela tolik uvědomovat, protože bych byla jisto jistě ztracená. Je to docela nešikovně řešené a nemít s Nenávistí žádné předešlé zkušenosti, asi bych musela tuto projekci opakovat. Za mě lepší průměr. (18.08.2013)

DVD/// Obsazení 4/10 Děj 5/10 Hudba 8/10 Efekty 6/10/// +atmosféra, zvuky -postavy, děj/// Tahle verze si u mě stojí určitě lépe než ta americká, i když! Kromě toho, že přináší lepší atmosféru a o něco menší nudu, tak děj je podle mě mnohem zamotanější a nedává mi ani hlavu ani patu. Horory mám rád, ale tohle je další film po němž si říkám, že mě nějak neberou duchařiny. Nějak jsem se tady u toho filmu nebál (když neberu pár scén) a i proto hodnotím tak nízko./// Celkem 56%/// (22.05.2007)

Japonci vedia vytvoriť naozaj hustú duchársku atmosféru. Bohužiaľ na to ostatné sa zabudlo. Herecké výkony slabé, dej miestami nezrozumiteľný a dakedy také logické kixy či nelogické a vysoko neprevdepodobnékonanie niektorých postáv vyvolával až záchvaty smiechu. Nebyť toho, odkedy som použil slovíčko bohužiaľ, tak by to mohol byť naozaj 5* horor. Takto si len ledva ledva vystačil na 3*. (22.10.2009)

Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka! (25.12.2006)

Pamatuju se, jak mi kámoš, když poprvý viděl americkej remake Nenávisti, říkal, jak se u hororu zase jednou bál, jak je to nařachaný (pochopte, to bylo před deseti lety, tedy před všema těma Insidiousama a Sinisterama a Conjuringama, prostě v době, kdy se o kvalitní mainstreamový horor moc nezakopávalo). Na začátku tohoto japonskýho originálu jsem si říkal, jak by se u tohohle zesral strachy :-) Ale jak stopáž plynula, tak jsem musel svůj názor poupravit- ne, nezesral by se z toho, on ten rímejk je totiž po všech stranách lepší- lepší herecký výkony, lépe načasovaný scény atd. atp. Což ovšem neznamená, že by byl tenhle originál špatným hororem, to rozhodně ne, ale tak jako v případě Ringu mi je ta emerická verze prostě bližší. (14.04.2015)