Nenávist

Americký remake japonské variace na strašidelný dům a jako bonus to točil ten samej režisér. A nedopadlo to vůbec špatně. Takashi Shimizu buduje film na lekačkách a to mu vychází, protože prostě ví jak na to. Celý film mu to vychází a jen párkrát sklouzne do vyložené trapnosti. Že mu to vycházelo v průběhu filmu jsem přijal s povděkem, ale byl jsem zvědav na povinnou závěrečnou scénu ve všech hororech a to finální zůčtování. Ta se podle mého očekávání extrémě nepovedla: Chvíli tam strašně trapně pobíhá Bill Pullman a potom když dojde na setkání Vraždící potvory vs. Sarah Michelle Gellar (které to velice sluší a zahrála též dobře) tak se prostě bát nemůžete, protože když je oslizlej chlapeček v záběru 1,5 sekundy a dělá u toho držky tak je to strašidelný, ovšem když se tam nekonečně dlouho po schodech plazí jeho permanentně krkající (všichni v tom filmu krkaj) oslizlá zombie-duch matka tak je to spíš komický. Jinak ale naprostá spokojenost, protože (a věřte že je ponižující to přiznat) jsem se docela lekal celý film a to se mi tak často nestává. PS. Jednou jsem se lekl opravdu GIGANTICKY a z komentáře Isherwooda vidím že nejsem sám. Je to v místě, kde to pravdu nečekáte a prostě bravo.... (22.11.2005)

Tak nevím. Nezačíná se to už i vám přejídat? To je stále dokola.... dům, kde se stalo v minulosti těžké příkoří a jeho noví obyvatelé, na které původní osazenstvo (s pomocí burácející hudby a roztodivných zvuků) útočí. Nikoliv, jak by se možná nabízelo, zleva, zprava-po křídlech, ale seshora (po stropě) případně podlahou. Přičemž v drtivých počtech případů, se zřejmě jedná o socky nemající na kadeřníka resp. hřeben a zubní pastu. Jak jinak si vysvětlit, ty dlouhé mastné černé vlasy padající přes čelo téměř k podlaze a když už se, jednou za čas, přecejenom ukážou v plné síle resp. kráse, řeknete si, zaplaťpámbu, že plátno nepřenáší pachy. Navíc to vypadá, že se jim hrubě nedostává potřebného železa a trocha těch slunečních paprsků popř. permanentka do BBC by taky neuškodila. Kdo se má pořád na ty šourající se bledule koukat. Trocha pohybu resp. života do toho umírání by neuškodilo. To na ně resp. nás diváky, nemůže (z koupelny) útočit třeba taková Charlize Theron?! Pravda, nikdo by se (jí) nebál, ale... to těhle ředitel(ů)ek vápenky taky ne.... Stylový úvod (B. Pullman), jemuž může konkurovat snad pouze Tomáš Hertl, jedna hustá nečekaná (autobusová) lekačka (souhlas viz Segrestor-mně tam zajela i celá peřina s polštářem), na zbytek rychle zapomenout. Na deset zívnutí, jeden světlejší moment. Navíc, když místo zimomriavek (mám rád tohle slovo súsedia :-) resp. husiny, přichází soucit resp. potutelný smích, nebude zřejmě něco v pořádku. Prozívaných 40%. P.S. Na to (vetřelčí) chroptění bych doporučil (Brom)hexin. Třikrát denně, třicet kapek .... do resp. po jídle. (17.10.2013)

Minimalistický, maximálně působivý horor. Dokonale je na něm vidět rozdíl mezi práci amerických a japonských režisérů. Zatímco takový americký Kruh Gorea Verbinského byl vyhlazený, „čistý“, obrazově dokonalý, plný učebnicově krásných scén, pak Kruh japonský nebo právě Nenávist sázejí na špinavost všedních míst a obrazovou „nečistotu“. Netřeba myslím podotýkat, že to filmu hooodně pomáhá. Ale minimalismus japonská režie americké Nenávisti spočívá i v jiných věcech. Obsazení vesměs neznámých jmen přidává příběhu na uvěřitelnosti a ani vybledlé „krkající“ zrůdičky nebudí dojem návštěvníků z jiné dimenze. Nečekejte žádné efektní scény (jako zbytečný „kůň přes palubu“ v americkém Kruhu), Nenávist těží maximum z nechronologicky vyprávěného „příběhu na pokračování“, z tak neoriginálních schémat jako tajemný potemnělý dům a osamělá žena v něm či (a především) z exotického prostředí Tokia. Zprvu mi připadalo jako kterákoliv jiná světová metropole, jenže Tokio je jiná „jiná“. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Rex Mundi, JohnnyD, Allan, Rocket, Cid (18.02.2006)

V duchu jsem měl vsugerováno, že Nenávist je hodně strašidelný horor, ale když jsem se na to díval teď, tak mě některé scény přišly docela úsměvné a tentokrát jsem se už vůbec nebál. Atmosféra jako kdyby za ty léta vyprchala a ani už mě chraptění nijak moc nebralo. Přesto musím říct, že jde o pěkný horor a pro lepší atmo se na to dívejte raději v noci. (12.07.2013)

Když se zhmotní nenávist, může z toho vyjít dobrý horor. I přes slibně znějící název a potenciál, se film plácá v nudném tratolišti hororů pro děti. Sice se najde pár dobrých míst, kdy film by rád přinesl něco nového do hororového krbu, ale to by se taky musel snažit pan režisér přitopit, aby ho divák nezačal nenávidět za to, jaká mu začíná být zima z toho, jak se ve filmu mele a kde nic tu nic. V rádoby originálním pojetí se ztrácí postupně všechno ostatní. Hlavně schopnost vyděsit. Klady: herecké obsazení není marné + pár dobrých nápadů se najde. Zápory: "nevýživný" remake + nudné a nestrašidelné scény + odtažitá režie + slabé hororové scény + napětí si divák musí domyslet + zmatený výsledek bez kusu hororového umu + slabé pojetí. Mé hodnocení: 40% (26.02.2013)