O brokátové růži a slavíku z perleti

Samozřejmě mám nejradši pohádky, kde se na konci on a ona vezmou, když před tím zachraňoval on ji, případně ona jeho. Ale na tuhle pohádku koukám především kvůli Haně Maciuchové a jejímu babinci. Ona má tak skvělý mimický rejstřík, že je to vyloženě pošušňáníčko uvařit si kafe a na chvíli vytuhnout pohledem na její umění. Dvorní dámy skvěle vyvažují děj svými skopičárnami, jinak by se divák nudil, protože, co si budeme povídat, zápletka nic moc a navíc chorobně známá. Obsazení je vůbec fajnové, jako první se na obrazovce objeví Haničinec a to jen vzdychám, jaká je škoda, že tahle herecká garda už mezi námi není a co všechno uměla. A pozor - Pavel Trávníček tu ještě celkem nepřehrává a drží se statečně! Myslím, že scénáristce Heleně Sýkorové se povedl pěkný, živý kousek pod skvělým vedením paní Koutné, takže, nemůžete-li své dítko donutit ke čtení Andersena, posaďte je k této pohádce. Někomu se zalíbí vepříci, jinému pusinkování, dalšímu zas kouzelná konvička... (15.03.2015)

Sedí muška na stěně, na stěně, na stěně .... na stěně prasečího chlívku sedí více než jedna a to i pokud je ten chlív přímo pod oknem císařovy jediné dcery. Udělat z Uršuly Klukové dvorní dámu byl velmi odvážný nápad, marně jsem v květinových jménech dvorních dam hledala nějaký přesah k jejich vlastnostem a charakterům, zřejmě to byla jen taková libůstka, takže od Salvie - šalvěje léčitelství nečekejme. Jak mi většinou očekávaný konec se svatbou přijde až malinko nudný, tady bych napravení princezny a svatbu ocenila. Vím, že člověk má odlišovat postavu a herce, ale copak člověk u téhle princezny může? Musí. Takže si s vepříky zazpívejme: "Loučení je smutná věc, smutná věc, smutná věc, zbývá po něm nakonec slzy a sůl. Na místě tady je říkat jen adieu, zůstaneš tu nakonec jak v plotě kůl." (27.10.2013)

„Měsíc … Vykouzlil mi z pokoje zahradu. A ona je vílou té zahrady … Zářivá hvězda na obloze a já nemám křídla, abych k ní doletěl …“ Krásně zamilovaný princ, krásně hloupá princezna. Krásný důkaz toho, že se dá napsat dobrá inscenace na motivy jedné jediné pohádky. Však jejich autoři je uměli dobře vymyslet, tak proč do sebe kombinovat hromady pohádkových motivů? Pohádka z doby, kdy princové v televizních inscenacích ještě vypadali jako princové a princezny byly opravdu krásné. Co mělo být vtipné, to pobavilo. A navíc, tahle pohádka, ta dopadla tak krásně nepohádkově … „Už se o Tebe ucházet nechci… Nechci… Jsi krásná, ale jako panenka na hraní. A já nemám čas si pořád jenom hrát. Mám rád svět, kde políbení nejsou na prodej. Kde kytky voní. Kde ptáci zpívají. A Ty máš ráda brokátové růže a slavíky z perleti… Trochu je mi smutno z té směšné a nevydařené lásky. Myslím, že se mi vlastně jen zdála …“ (08.03.2015)

Vévoda z Lochnesky hahaha. To jsem netušil, že pan Andersen umí udělat j legraci. Nebo přinejmenším alespoň scénárista. Jinak je to od zmíněného autora pro mne překvapení. Já se jím se neprokousal ani v dětství, ani v mládí a nyní to již ani nezkouším. Prostě se mi jeho pohádky nelíbí. Tohle ovšem byla výjimka. (24.06.2019)

To je učiněná katastrofa pro mocné císařství, když se ztratí brýle, protože z celé říše je gramotný zřejmě jen císař a nikdo ze sloužících mu ten tajný stostránkový list nemůže přečíst. Perličkou všeho je přerostlé dítě, dcera, která už má roky na vdávání, vesele odpálkovává jednoho prince za druhým a pak je schopná se prodat tomu nejposlednějšímu žebrákovi za hračku z pouti. To by to Pavlík Trávníček teda vyfásl. Lov bude pro něj jistě lepší krácení času, než se najde ta pravá. :-) (23.01.2023)