Princezna za dukát

Prvotní nápad mi přišel skvělý, ale jak se do toho zamontoval Krytinář a zlá královna, šlo to do kopru - a žel moc brzy. Kolikrát jsem si říkal, co ta princezna furt brečí a neřekne brusiči o dědkovi? A proč vlastně dědkovi tak věří, nechápu? A proč se brusič nepokusil z princezny dostat, co se děje? Přece nebyl na hlavu padlý, aby si myslel, že za vše může jen její odloučení a změna stavu. Sice si nakonec vše řekli, ale na můj vkus moc pozdě. Navíc ta psychedelická strašidla, ta patřila do jiné pohádky, ne sem. Také je pokažen závěr s pádem zlé čarodějnice - nějaký hlásek z lesa, bez detailu, bez pořádného dramatického záběru... Jinak mi zde výjimečně moc Zedníčková nevadila. (13.10.2016)

Byla by to hodně dobrá a příjemná pohádka, kdyby zlo v podání Mahuleny Bočanové a jejích tančících (pro děti opravdu strašidelných) příšer nebylo v pohádce tak výrazné a silné. Příběh odehrávající se v chaloupce začarovaného prince v chudáka je přitom kouzelný a moc hezký, pomáhá tomu i velice, ale opravdu velice příjemná, hezká a milá postupem času se napravující pyšná princezna Lucie Zedníčkové a tradičně milý a hodný Jan Šťastný. Jejich společné scény nebo scény se Zedníčkovou mají šťávu a rozehrávají malý úsměv na tváři. Jenže zlo je v této pohádce opravdu až nepříjemně silné a mocné a i když na konci samozřejmě dobro zvítězí, zůstane po něm výrazná pachuť. Škoda, díky Zedníčkové bych dal i lepší hodnocení, takhle ale nemůžu. PS: papundeklové kulisy mi nevadí, už to tak trochu k těm našim hodinovým pohádkám patří:-) (09.08.2014)

V poslednom čase som zhliadol viacero titulov, pod ktorými je podpísaná pani Vlasta Janečková. Bola to česká režisérka, ktorá celú svoju kariéru zasvätila práci na realizácii televíznych rozprávok. Na svojom konte má desiatky tv filmov. Jedným z nich je aj štúdiový snímok "Princezna za dukát", ktorý natočila podľa vlastného scenára v roku 1991. Ak dobre počítam, tak toto je siedmy snímok, ktorý som od nej videl. Tak sa mi zdá, že sa pomaly začínam stávať odborníkom na jej tvorbu. Tentokrát mi naservírovala príbeh o pyšnej, rozmaznanej princezne Kateřine, ktorá sa toľko preberala vo svojich nápadníkoch, až kráľovi došla trpezlivosť a vydal ju za chudobného mládenca Janka. Až pri ňom objavila tie pravé životné hodnoty, skutočnú lásku a stala sa mu dobrou ženou. *** (15.12.2023)

Princezna za dukát, jak se chovala na začátku, byla i zadarmo drahá. Ubohý chudý nožíř dostal nevyžádaný dar, hezkou sice, ale naprosto nesnesitelnou družku. První, co mě napadlo, bylo, co kdyby dukát zvedlo dítě, žena či ženatý muž. Vím, že pohádky mají své zákonitosti, ale ty má i život a děti, ženy, starci obého pohlaví a zadaní muži tvoří větší část společnosti, než svobodní, laskaví, krásní a v chudáky zakletí princové, kteří jsou ochotni si nechat na krk pověsit nesnesitelnou rozmazlenou holku. Co rozmazlenou, úplně blbou, když vezmeme v potaz, jak snadno uvěřila skřetovi a jak dlouho jí trvalo, než nahlédla, že když se někdo chová dlouhodobě laskavě, zřejmě to není proto, že je založením prchlivý agresor. Skřet a čarodějnice ještě budiž, proč tam byla hora těch ohavných špatných masek - horda dalších strašidel? (03.03.2016)

Motiv pyšných a rozmazlených princů a princezen se v našich pohádkách objevuje velmi často. Někdy jsou ty pohádky povedené, jiné trochu méně. Tato je jedna taková. Neurazí a ani neoslní. Vyšla z pera Vlasty Janečkové. Ta zde použila nápad s dukátem. Ten považuju za originální a taky ho oceňuju. Lucie Zedníčková mě ku podivu neštvala. Mahulena Bočanová mohla být jako kouzelnice mnohem větší bestie, ale pak by z toho byl nejspíš horor a ne pohádka na nedělní poobědový čas. (03.10.2016)