Městečko

Od Nuriho jsem viděla například Tenkrát v Anatolii a ani v tomhle jeho o čtrnáct let starším filmu nezapřel svůj rukopis. Je to silně bezútěšný a depresivní film, který stavěl hlavně na všeříkajících záběrech kamery. Nebylo zapotřebí moc mluvit, proto mě možná ta střední část moc nezaujala a připadala hluchá. Po celou dobu jsem asi nejvíc byla zvědavá na osud jednoho tvorečka a nedočkala jsem se. V případě Kasaby bych vzala nohy na ramena a mazala pryč co nejrychleji. Strašný život v strašných podmínkách. Nicméně momenty s pírkem nebo pohled na padající kapky z mokrých ponožek na horká kamna a mnoho jiných záběrů byly nezapomenutelné. (07.07.2015)

Ma to naprosto skvelou a skvele natocenou prvni tretinu. Kdyz jsou deti ve skole, je film zajimavy, ma skvele odpozorovane detaily a klade zajimave otazky a otevira nenasilne temata. Pak je jaro a deti pres hrbitov dojdou k ohni, kde se nic nedeje a radoby moudre mluvi dospeli. To pak jednoho zamrzi, ze to nezustalo v tempu a stylu prvni tretiny. (06.08.2012)

Už svojou prvotinou naznačil Ceylan, že jeho tvorba bude meditatívna, úvahová, vizuálne krásna a odžitá, aby sa najviac príblížila pravdivosti našich vlastných myšlienok a zrkadlila naše vlastne snaženie a osudy. Je to veľmi jednoduchý film. Rodinka sa rozpráva, spomienky vystupujú do popredia, rovnako aj alegorické detaily na dravo plynúci čas - pierko, mraky. Na konci zostane veľmi pozitívny a mentálne obohacujúci pocit. Jeden z tých malých veľkých filmov, ktorý sa nesnaží hrať na veľké umenie, pritom ním vo svojej podstate je. Takéto artovky môžem, pretože vypovedajú o súčasnom človeku a jeho osude viac ako tie pseudointelektuálne sračky, pri ktorých musíte byť neustále v pozore, čo daný obraz znamená. Pohladilo ma to na duši a neviem sa dočkať ďalšieho príbehu. (27.10.2014)

Skvostný začátek, odkoukaný od života - vzbuzuje zdání hraného dokumentu o lidech, zvířatech a přírodě, kde voní senzitivní i nelítostné dětství, na který navazuje tíživá melancholie dospělých, která předchozí drsnou poetiku spolehlivě zadupává... Překrásná kamera a naddimenzovaný zvukový doprovod nám má připomenout ztracenou schopnost vnímání, která se vzdálila společně s dětstvím, aby se s menší intenzitou vrátila ve stáří - doba mezi nimi patří osobnostnímu rozvoji a existenčnímu stresu - proto se neumíme nastavit vánku a zaposlouchat se... třeba do ticha. (12.08.2014)

Malé město navazuje na krátkometrážní film "Koza". Tentokrát nesleduje život starých lidí ale naopak si bere do svého hledáčku malé děti a dospívající. Skrze jejich oči ukazuje jejich pohled na svět a touhy. Narozdíl od předchozího filmu však ustupuje symbolika do pozadí, což filmu jen prospívá. Co mi naopak na filmu vadilo bylo přespřílišné množství dialogů, které pomalu zabíjely poetiku, vytvářenou obrazem. Zajímavé na snímku ale je, že ač je z roku 1998, působí daleko starším dojmem (téměř jak z nových vln 60.let); a nezpůsobuje to jen černobílý materiál ale také způsob, jakým je film natočen. (08.03.2009)