Doznání

Musím před Francouzema smeknout. Je samozřejmě otázkou, na kolik se London podílel na filmovém zpracování knihy, ale i tak je sugestivnost a uvěřitelnost snímku chuť k jídlu beroucí. Znalému člověku se z toho zvedá kufr, pro neznalého je jen těžko uvěřitelné, že tenhle humus byl u nás dennodenní realitou, naopak by tento počin mohl považovat za až kultovně zpracovanou vizi nějakého totalitního Ychtylostánu. Doporučuju! (28.05.2013)

Dlouho jsem se nemohla odhodlat a pustit si tenhle film. Zase uvidím, co dokázali svině v lidském těle, a naštvu se. Naštvu se, když si uvědomím, že ani jeden z těch dobytků nikdy nedostal přes prsty a jejich potomci se mají dnes ještě lépe, než se měly tyhle lidské kreatury. A rozhodla jsem se nevnímat lokaci děje, vnímat jen děj samotný. No, ne úplně se to povedlo, ale Montand předvedl něco takového, že všechny klobouky světa by nestačily, abych před nim mohla smekat. Na tenhle zážitek jen tak nezapomenu! (20.12.2011)

Divácky těžko uchopitelný, mimořádně náročný film, která má přesto důležité místo v dějinách. Costa-Gavras nebyl žádný troškař, a pustil se do toho po okupaci vojsky zemí Varšavské smlouvy naplno. Montand je skvělý, neméně skvělí jsou i dabéři (výčet by byl tentokrát dlouhý, mrkněte na dabingforum). Nestává se často, aby se na Západě povedl film pojednávající o Československu (Kunderovu adaptaci Nesnesitelná lehkost bytí natočenou Američany považuji za hodně vzdálenou realitě). Výkon podala i "Spálené stodoly" Signoret. (29.10.2019)

Francúzi prekvapivo presvedčivým sposobom natočili sugestívnu drámu z čias politických čistiek v 50 tych rokoch v Československu. Je to film o desivej dobe, kedy nebol problém stať sa zo dňa na deň nepriateľom socializmu, film o metódach výsluchov, manipulácie s výpoveďami, film o idealizme socialistického politika a viere v stranu. (25.07.2017)

Psovi psí smrt. A podvraťákovi doživotí... Příběh soudruha, kterého požvýkal a vyplivl jeho vlastní Moloch, aby mohl pokračovat v jeho dalším uctívání, tentokrát z bezpečné vzdálenosti, kupodivu neztratil na působivosti ani po půl století od vzniku a třicet let poté, co čas železnou oponou trhnul, stejně jako se náboženství sice vytratilo z komunistické ideologie, ale v její každodenní realitě v podobě kréda, veřejného vyznávání hříchů a flagelanství vystrkovalo hlavu zas a znovu. A inkvizice nelenila. Co udrželo víru Londona a jemu podobných? Upřímnost? Hloupost? Neschopnost uznat chybu? Nevím. Někdo bude přísahat na světlo na konci tunelu, i kdyby na cestě k němu byly vytrhané veškeré pražce... (28.02.2021)