Šampón

Název jako pro bláznivou komedii kryje veskrze trpkou sondáž do americké společnosti na přelomu bezstarostných 60. a deziluzivních 70. let. Neboť byl tento návrat ke dni, kdy ve volbách zvítězil Nixon, natočen v době po Vietnamu a po aféře Watergate, je zřejmé, že tvůrci do scénáře promítli své následné vystřízlivění. Díky odstupu se mohli vyjádřit k tomu, co hrdinům filmů jako Bezstarostná jízda život bez závazků skutečně přinesl. Kadeřník George není nezodpovědný hipík, i když jej tak okolí dle vzhledu a povolání škatulkuje. Stejně jako celý film klame tělem. Je člověkem, který v nesprávný čas zvolil nesprávnou cestu a s přibývajícími hodinami se dopracovává ke zjištění, že si doslova "prošukal" kariéru a tím zbabral i svůj osobní život. Myslel si, že má věci (kterými pro něj byly i ženy) pod kontrolou, zatímco ony měly pod kontrolou jeho. Pozdě procitá jako poslední snílek ve světě plném pokrytců. Doba ideálů skončila. Kromě toho, že je Šampón "komedií" odvážně revizionistickou, vystavěnou okolo několika typů krize (politiky, ekonomiky, maskulinity), je také špičkovou ukázkou, jak psát scénáře (jako většina filmů, na nichž se podílel Robert Towne). Představování postav, objasňování vztahů mezi nimi a vysvětlování jejich motivací probíhá s nádhernou plynulostí. Každá scéna se určitým způsobem vztahuje k hlavnímu příběhu a doplňuje portrét hrdiny a doby. Vše se děje jakoby nadvakrát, dvěma postavám paralelně. Jen jedna (George) ale myslí to, co dělá, upřímně. Vyprávěcí úspornost se v neposlední řadě projevuje pevným, neodlučitelným provázáním pracovní a soukromé linie. Nečekejte romantickou komedii, nečekejte film, který vám projasní den, a třeba budete překvapeni, kolik hořkosti v sobě ještě v polovině 70. let některé mainstreamové hollywoodské snímky měly. 75% (13.02.2013)

Kadeřník George je objekt i oběť ženské sexuchtivosti. Podle filmu. Odkdy je ženská sexuchtivost nejenže nehaněná, ale dokonce podporovaná? Dobu, kterou film zobrazuje, nejvíce charakterizovala nikoliv volba Nixona, ale probíhající sexuální revoluce, jež změnila pravidla vztahů mezi muži a ženami a tím samým i jejich jednání. George vysvětluje nevěru žen tím, že ty se samy cítí být podváděny muži ("I'm on my feet all day, every fucking day, listening to women talk and you know what they talk about, don't you? Being fucked up by some guy. That's all that's on their minds. I'm sure you've done something they could get pissed off about, what's that got to do with it? All women are pissed off, man, all of 'em. They fucking hate us! Don't you know that?"). Oddělení sexu od reprodukce umožnilo ženám stejným způsobem jednat s muži, čili být více promiskuitní. Všichni získali více sexu, ale ztratili dlouhodobost vztahů. Inu, modernita je tekutá. „Naše doba si vysloužila charakteristiku ‚tekutá‘, protože její rysy jsou chaos, ambivalence, nejistota, nahodilost a neustálá změna pravidel. Je jako řeka, jejíž proud přešel z poklidu a plynulosti do fáze peřejí a vodních vírů…“ (https://managementmania.com/cs/tekuta-modernita _____ http://www.enviwiki.cz/wiki/Tekut%C3%A1_modernita) (11.12.2013)

V některých komentářích se objevuje podivení nad tím, jak nedoceněný snímek Šampón vlastně je a hledá se příčina tohoto odmítnutí. Příčinu bych částečně spatřoval v očekávání části diváků, kteří si pod žánrovým označením komedie dokážou představit jen řadu gagů a hlášek, zatímco Šampón je komedie asi tak jako Višňový sad nebo Strýček Váňa. Prostě jde o pokus o jemnou společenskou satiru, které ale narozdíl od Čechovových děl chybí hloubka a nadčasovost. V polovině 70. let spočíval význam Šampónu v tom, že snímek představoval jeden z prvních studiových filmů, které byť značně nedokonale reflektovaly společenskou deziluzi, témata a pohyby ve společnosti, jako je sexuální revoluce, vyprázdněný život profesionálních manželek ze zazobaných famílií, stínovou ekonomiku, hnutí hippies apod. Převážnou část z toho ale režisér použil jen jako pozadí pro celkem banální historku o lehkomyslném kadeřníkovi, který proplouvá životem od jedné hlavy ke druhé a totéž uplatňuje u vagín svých klientek. Ona postava v sobě prostě nemá potřebný dramatický konflikt, střet hodnot a schází tady scénář, který by dokázal námět náležitě prodat. Takový Buňuel dokázal společenskou kritiku prodat o dvě třídy rafinovaněji a vůči establishmentu krutěji. Celkový dojem: 50 %. Stojí za zmínku, že Warren Beatty do jisté míry ztvárnil sebe sama. Traduje se o něm, že byl nejvýkonnější sexuální mašinou, jaká kdy prošla Hollywoodem - a že měl pořádnou konkurenci. Jeho přístup k ženám a sexu byl tvrdě konzumní a měl to štěstí, že si sexuální revoluci užil ještě předtím, než propukla epidemie AIDS. Dost dobře nevím, jestli ten výčet skalpů, které za ona léta ulovil, vypovídá víc o něm, nebo o těch ženách... (01.03.2013)

Ano ano, až budu velký, chci být také hairdresser, místo koltu fén za pasem, háro jako Warren Beatty a bezstarostně klátit krásky jako Julie Christie (zlatíčko). Nebo ne? Šampon není povrchní film (stejně jako W.B. zdaleka nebyl jen hollywoodský hezoun), Warren je zajatcem vlastní slabosti pro ženy a ve výsledku tragická postava. Protože jak film postupuje, možná vás začne napadat i otázka jestli ony nevyužívají jeho. Herecky výborné na všech frontách. Prostě další výborné "sedmdesátky" P.S. SPOILER: Koho by napadlo, že Clyde opíchá princeznu Leiu (16.08.2008)

Jedno z mála zklamání, které mi na filmovém poli přivodil hollywoodský rebel Hal Ashby. Propojit do sebe krizi středního věku, cynismus 70. let a leitmotiv známé pohádky o chození se džbánem pro vodu je jistě zajímavý a nosný nápad - jenomže u něho to i končí. Scénář je opravdu slaboučký a vyjma závěru se nikam nepohne a zajímavou postavu abys pohledal. Žádná z hereček nemá co hrát a ač se Warren Beatty snažil seč mohl, jeho s věkem bojujícímu slizkému metrosexuálovi jsem nedokázal fandit ani minutu (to snad není ani Beattyho vina, jako spíše scénáře). Na stejné téma vzniklo (nejen) v 70. letech mnoho zdařilejších filmů. Tak za ten nápad a hudbu Paula Simona 40%. (02.03.2013)