Příběhy obyčejného šílenství

Režisér Petr Zelenka už dlouho dokazuje, že český film nemusí být stále jen o tom samém (komunisti jsou zlí, ale měli jsme se za nich dobře apod.). Ivan Trojan je takový malý herecký zázrak a troufám si říct, že jeden z nejlepších žijících českých herců vůbec. A Příběhy obyčejného šílenství jsou sice šílené, ale rozhodně ne obyčejné. Jsou prostě správně zelenkovské... (06.03.2005)

Hned jsem si musel dát čokoládového Mikuláše, abych z jazyka spláchl tu hořkost, kterou mi Petr Zelenka naservíroval. Mně naštěstí ještě není tolik, abych pochopil pocity všech postav, ale díky srozumitelnosti a hereckým výkonům jsem se snad u každé minimálně přiblížil, když nic jiného. Navíc mě film mile pobavil a světe div se - já viděl úsměv na tváři Miroslava Krobota! Sice jen na malý okamžik, ale byl tam! :-) (06.12.2011)

Tentokrát bez sáhodlouhých komentářů, pouze s poznámkou a jakýmsi přiznáním, miluju pohled Petra Zelenky na film i život jako takový, zejména potom jeho smysl pro jemný (černý) humor, nadhled, ironii, sarkasmus, smysl pro absurditu, který je hodně podobný (blízký) tomu mému, ale zároveň schopnost ukázat a pojmenovávat věci (problémy) pravými jmény a srozumitelně (navíc vtipně) je podat. Je nesmírným potěšením a zážitkem zjištění, že je někdo schopen (i s pomocí vynikajících hereckých výkonů v čele s I. Trojanem, M. Krobotem a N. Divíškovou konče, přičemž na "náhodnou telefonistku ze Slovenska" Zuzanu Šulajovou se pro změnu více než příjemně kouká) na filmové plátno převést divadelní představení (byť hodně krácené) a současně vaše tužby. Protože tenhle snímek, to jsou především mistrně napsané (bizarní) postavy, následně se stejným úspěchem zahrány všemi představiteli, které mají navíc jednu společnou věc. Všechny se potýkají s "problémem" (někteří více, jiní méně úspěšně) zvaným ŽIVOT a najití si "toho svého" místečka v něm. Co říci k samotnému závěru?! Třešínka na dortu a typický Petr Zelenka tak, jak ho mám nejraději. P.s. SPOILER „Miluji vás. Pardon, už musím končit“. Takhle to umí podat snad pouze pan Krobot. p.p.s. a jedna lékařská rada (zdarma) závěrem, pokud to tedy už dávno nevíte. Já (přiznám se) jsem to doteď netušil. Průvodním znakem Alzheimerovy choroby jsou „divoké oči a nelekavost“. 92% s dovětkem, pokud (tragi)komedie, s notnou dávkou ironie, absurdity a život. nadhledu, potom (v tomto podání) kdykoliv a kdekoliv! (07.11.2011)

Dlouho jsem se spojení Zelenka+Trojan vyhýbal, protože nepatřím mezi uctívače Ivana Trojana (existují ale i filmy-výjimky) a Zelenku jsem si (vůbec ale nevím proč) zaškatulkoval mezi filmy typu Jedna ruka netleská či Samotáři. O to víc jsem si Příběhy užil. Ve filmu se neobjevil jediný slabší herecký článek, vyčnívá Krobot (který si takhle u mě už podruhé vylepšuje dojem z Na vlastní nebezpečí), s potěšením jsem přijal Karla Heřmánka (obsazujte ho povinně do všeho lepšího!), sympaticky působila Zuzana Šulajová. Jeden z lepších filmů české produkce nové doby. (07.12.2008)

Ještě přeci jen umímě dělat trochu komediální komedie. Kvalitní režie Petra Zelenky a famózní výkon Ivana Trojana je spolu s letištním nákladovým vozíkem a živou dekou po dlouhé době originálním počinem z českých luhů a hájů. Inteligentní scénář doprovází diváka (na český film) netradičními exteriéry a interiéry, zabývá se (opět na český film) netradičními tématy a produkuje (na český film) typické komediální výkony. Trojan je snad ještě lepší než v Jedna ruka netleská. Ale i zde jej překonal někdo jiný, a to Miroslav Krobot (v Jedné ruce zase Macháček). Trochu mi vadila hudební stránka a přílišná natahovanost děje ke konci. Tu však napravil samotný závěr. Takové komedie bychom měli točit častěji. (28.02.2007)