Občanská výchova

Moje antipatie k Německejm filmům bude asi jen deformace z romanťáků TV Príma. Myšlenkou mě to sice minulo, protože já se na všechno vždycky dívám z obou stran a tak je mi fanatismus v jakýkoli podobě protivnej, a tak, ačkoli s nima člověk v něčem taknějak souhlasí, bych jako lego nábytek pracháčů asi nepoužívala, i když zábava by to byla. Taky celkem pokrytectví kázat o morálce a přitom sahat, na co se sahat nemá. Ale pátá * je za herce - co tam ty tři dávaj, je radost sledovat a tak snad jen - Daniel Brühl, mix Emila Hirsche, River Phoenixe, Ewana McGregora, Vaculíka a Boučka, přesto naprosto individuální a divnej, což je kompliment, je sakra zvláštní osoba, z který jsem neodtrhla oči. Na tomhle kousku je vidět, že je z Evropy a to rozhodně nejen proto, že se v něm šprechtí Německy... (06.02.2011)

Zaujímavý triler, ktorý mieša klasické schémy s pomerne hlbokou výpoveďou. Podobne ako SNÍLCI, ukazuje nám pohľad na svet okolo nás prostredníctvom trojice mladých idealistov. Oproti Bertolucciho filmu je Edukators menej "umelecký", ale o to priamejší a údernejší. "Undergroundová" kamera veľmi pôsobivo podtrháva relitu, mladí herci sú viac ako uveriteľní a hudba to celé podkresľuje a dodáva filmu švih (- dokonca, keď na konci zaznie "pesnička zo Shreka" je to také pôsobivé, že som prízrak zeleného zlobra okamžite zapudil). Film je vystavaný hlavne na dialógoch, ktoré vedia vtipným spôsobom poukázať na mrazivú realitu... (28.02.2007)

Stockholmský syndrom v perníkové chaloupce? Kdyby měl Weingartner víc nadlhelu, mohla by být jeho "výchova" zajímavou ukázkou, kterak se odpor "čtvrté generace" totálně vyprázdnil do telenovelového kýče: Baaderovo "fucking and shooting are the same" transponované do "chtěla bych žít divoce a nespoutaně". Bohužel, formální neohrabanost, dějová schématičnost a tendenční utvrzování společenských stereotypů finální revoluční gesto (managerova hra na ideové spříznění a neoblomnost novopečené trojky) přes svůj cynismus vyznívá naprázdno. (07.03.2013)

Konfrontace názorů mladých idealistů, kteří chtějí změnit svět a středního věku, zastupujícího konzumní styl života a neúměrné bohatství. Nečekala jsem žádný zázrak, v plánu bylo jen mrknout na začátek, než si dám poslední cigaretu před spaním a ejhle, příběh se začal zajímavě vyvíjet, líbily se mně nápady mladé trojice, zvraty v ději, humorné okamžiky a ačkoliv jsem hádala jako o život, kam se bude vývoj ubírat, bylo to skoro vždycky vedle.Smutné je, že všechny ideály pominou, "přizpůsobení se" společnosti jednou dostihne i rebelující skupinku. Trefně vysvětloval ztrátu svého mladistvého levicového přesvědčení unesený Harderberg: "To máte tak, najednou už nechcete rezavé auto, ale něco spolehlivějšího, lepšího, pak se oženíte, přijdou děti - zadlužíte se na byt, dům a nezbude vám nic jiného, než dělat kariéru a jednoho dne zjistíte, že jste na volebním lístku zakroužkoval CDU". Každopádně zajímavý snímek se skvělým koncem. (21.02.2009)

4,5* Vážení přátelé... Jak tak koukám, německá kinematografie jede... (narozdíl od té české) Zatímco u nás se točí porevolučně jedna píčovina za druhou... (buď umolousaná hezká česká retrokomodie, nebo nevalný pokus o zachycení současnosti) v Německu se točí překvapivě velmi zajímavé kousky. V tomto případě bych rád vypíchnul velmi zajímavý scénář, zajímavou muziku, výbornou režii a v neposlední řadě velmi autentické a uvěřitelné herecké výkony všech zůčastněných. Ve filmu zazní mimo jiné známá věta: "Kdo nebyl v mládí levičákem nemá srdce, a kdo není po třicítce pravičákem nemá rozum." Nuže, musím konstatovat, že jak se kvapem blížím ke třicítce, můžu tohle pravidlo celkem potvrdit...neb jsem za posledních 10 let měl možnost prozkoumat obě strany této mince. Samozřejmě nic není tak černobílé, jak to vypadá, což se trochu snažil naznačit i tento film. Vždycky je potřeba se na věc podívat i z úhlu pohledu té druhé strany. Samozřejmě znám spoustu stejně nasraných chudých lidí, jako jsou tihle mladí revolucionáři. Bohužel jejich nasranost pramení většinou z jejich chudoby. Problém je v tom, že za příčinu vlastní chudoby, považují všechny "nenažrané" milionáře, systém, politiku, svoje chudé rodiče atd. čili všechny a všechno, kromě sebe samotného. Bohužel jediné řešení, které znají, je nadávání na ty bohaté. Jenže tihle bohatí nebyli vždycky bohatí. Museli někdy v minulosti zbohatnout. A od těch chudých se odlišují právě svojí reakcí na svoji chudobu - místo nadávání na bohaté, se rozhodli se svojí chudobou skoncovat. Přemýšlením a vlastní dřinou. Má to ovšem jeden háček: Člověk nesmí nikdy zapomenout na to, odkud vyšel a za jakými ideály směřoval. Pouze v takovém případě může člověk dosáhnout svobody finanční a tím pak následně i té všeobecné. Protože pokud je člověk finančně na dně a musí těžce pracovat pro peníze, nikoliv pro radost, nemůže být nikdy svobodný... No a to ještě tak nějak pomíjíme jakýkoliv duchovní rozměr... dle kterého jsme tu tak jako tak všichni ve vězení... S velkým majetkem, přichází velká moc: moc dělat velké dobré věci a nebo moc dělat velké zlé věci. Ono vždycky záleží hlavně na tom, jaký je člověk člověk, že? PS: Abychom tedy nebyli černobílí, škoda že se tihle mladí revolucionáři nezabívali taky trochu jinými tématy, jako třeba práva sexuálních menšin, práva žen, práva zvířat atd...což jsou dneska myslím neméně aktuální témata... (27.06.2008)