Občanská výchova

Idealismus je možná dobrá věc, jenže ono to stejně k ničemu nevede. Se spoustou toho, co bylo ve filmu řečeno, by se dalo souhlasit, jenže ani tento film, ani zanícení idealisté stejně nic nezmění. Docela dobře zahrané plus slušná muzika, takže je na co se dívat, ale žádný extra film to teda rozhodně není. (05.09.2008)

Tak tenhle film měl docela příznivé recenze, tudíž jsem se na jeho dívání těšila a musím říct, že nelituju těch dvou hodin s ním strávených. Film je takové syrové vylíčení příběhu jedné trojky mladých lidí, myslím, že to vylíčení se jim povedlo a tím pádem u mě film dostává body za docela reálný příběh, klidně se to může stát. Film ale taky působí místy někdy depresivně, mladí neví jak z toho problému ven a navíc jim scénarista přichystal ještě milostný trojúhelník. Film jako takový by se dal rozdělit na dvě poloviny. První - více zábavnější a akčnější, napínavé. Druhá půlka - moc se mi líbily rozhovory hlavních hrdinů s uneseným, jejich úvahy o bohatství x chudobě, lidech, světě, problémech, penězích, životě a systému. Musela jsem o tom pak přemýšlet a to mám ráda. Jinak z celého příběhu vyznívá, že hlavní postavy vlastně vůbec nejsou špatní lidé, dělají vše jen proto, že je k tomu donutily okolnosti... No zkrátka, film se mi líbil, poučil mě a zároveň nenudil a strávila jsem u něj příjemné dvě hodinky, takže doporučuju nejenom všem mladým, protože to stojí za to, není to tupý, ale dost chytrý film s dobrými a přesvědčivými hereckými výkony. (05.12.2013)

Zajímavý film s velkým potenciálem, který Hans Weingartner dokázal naplnit opravdu jen zčásti. Jednak proto, že toho zas tolik nenatočil, ale především proto, že divák příliš brzy pochopí, na čí straně jsou režisérovy sympatie. Téma se dalo pojmout jednak jako nemilosrdné drama, kde by se hra mladým "revolucionářům" záhy vymkla z rukou, jenže k tomu režisér neměl odvahu, nebo jako jízlivá komedie na téma "proč se dnes v západní Evropě tak těžko dělají revoluce". Jak napsal Karel Kryl, v Německu se revoluci od 50. let nedaří, protože si revolučně naladění studenti po příchodu do zaměstnání brzy pořídí auto a byt a nemají chuť v revolučních kraválech demolovat svou výbavičku. Jenže k tomu zas režisér neměl chuť. Jak by bylo krásné udělat střih po deseti letech, kdy Julia Jentsch se svým partnerem opouští podobnou klícku, jaké vylepšovali svým třídním protivníkům v době mládí. Pro funkční drama by bylo dobré, kdyby se stal unesený manažer rovnocenným protivníkem a scénárista ho vybavil jednak argumenty, jednak divácky sympatickými vlastnostmi, aby se prohloubil dramatický konflikt, jenže tvůrci z něj chtěli mít nesympatického parchanta, a tak jediná scéna v autě s policejním doprovodem celou pointu vlastně shazuje. Film od začátku do konce jede na půl plynu, mohl být vtipnější, dramatičtější a provokativnější. Celkový dojem: 60 %. (09.03.2010)

Někdo rád holky, jiný zas rebelii. V případě Občanské výchovy šlo jen o holku jednu, ale to nevadí, ta tam totiž byla spíše do počtu. Důležitější byla ta vzletná mladická idea o spravedlivé budoucnosti, za kterou by se nemusel stydět ani Fidel Castro. Chvilku jsem jim to i žral, ale čím víc film nabíral minut, tím víc jsem měl chuť jim nechat za tak stupidní nápady nabančit anebo je aspoň zavřít .. jen tak .. (30.07.2013)

„ Vychovatelé“ Jan a Peter mají zásady a ideály. Julie ta má navíc vztek Svůj vzdor proti konzumnímu způsobu života dávají najevo sice poněkud naivním a fyzicky namáhavým způsobem, ale o správnosti a údernosti svého počínání jsou skálopevně přesvědčeni. Jedna nepovedená akce a „zachraňování světa“ se scvrkne na zachraňování sama sebe. Musím přiznat, že jsem velmi netrpělivě čekala, jak se trojice revolucionářů z té šlamastyky dostane a závěr mě skutečně překvapil. Film taky. (04.09.2005)