Tatínek

Zdeňka Svěráka mám rád, a to se zřejmě promítá do mého hodnocení, nicméně i bez subjektivních brýlí lze zahlédnout hřejivou pohodu a "obyčejnost", která z tohoto člověka sálá. Dokument není jen vršením faktů a závěrů, ale vizitka člověka s možností udělat si svůj názor, což podle všeho část diváků příliš nezvládá... (12.10.2007)

Tatínek je dokument, který si na nic nehraje. Zobrazuje Zdeňka Svěráka jako toho milého pána, kterého známe z divadla Járy Cimrmanna, ale pod tímto povrchem se dá vytušit i druhá vrstva jeho osobnosti... Ta je trochu přecitlivělá, často se cítí ublíženě, současně se žádnou svou depkou nenechá porazit a tvoří a tvoří. Rozhodně to není dokument, který by se vám snažil sdělit nějaké převratné moudro, není nijak zlomový, ale je (promiňte mi to otřepané spojení) svěrákovsky lidský. Nic víc, nic míň. Jsou tu zdařile zkombinovány všechny Svěrákovy aktivity - scénáře, písničky, herectví, dědečkovství. I na tomhle dokumentu je vidět, jak úžasně dokáže Svěrákovic tandem otec-syn balancovat na hranici kýče a chytré podívané. Jestli máte alespoň jeden z aspektů Svěrákovy tvorby rádi, nenechte si Tatínka ujít. Pokud máte rádi Zdeňka Svěráka jako celek, musím vás trochu varovat - po shlédnutí jsem měl smutný dojem, že je na tomhle světě Zdeněk Svěrák se svou upřímností úplně sám. Takže Tatínek pokračuje ve Svěrákově učitelování, promlouvání do dětských duší, a jako by podprahově říkal - buďte všichni jako Zdeněk Svěrák, svět pak bude lepší... Asi ano. (11.12.2004)

Dokument o Svěrákovoch je to príjemný, ale neprináša nič extra zaujímavého ani výnimočného. Ako rodinný dokument áno, ako zhrnutie zásadných diel oboch významných tvorcov ani nie. Napriek tomu Svěrákove rozprávanie je príjemné, nech už hovorí o čomkoľvek, deťoch, vnúčatách, filmoch alebo o vlastnom písaní. –––– Jedině psaním se něco napíše. (21.04.2014)

Hned po začátku mi tento s citem natočený dokument, přivodil pocit naprostého klidu a pohody a já si Tatínka náramně užíval. Samozřejmě, že se divák dozví spoustu zajímavých faktů a perliček, mě ale především nadchla láska a radost, která plyne z každého záběru a když se objevily závěrečné titulky, bylo mi upřímně líto, že už je konec. (08.04.2008)

Tak pro fanclubáky Zdeňka Svěráka jednoznačná povinnost, otázkou však zůstává do jaké míry je tento dokument informačně přínosný. Měl jsem dojem, jako kdyby si dokumentík o všechno jen tak lehounce otřel a do ničeho pořádně nezajel. Vztah s Láďou Smoljakem vylíčen v několika větách, o Oscárkovi jen pár slov a o "dobře utajený" dvojici Uhlíř - Svěrák slov ještě méňě. Vzpomínky na dětství sice krásné, ale nějak blbě nastřihané viz "měl jsem jako kluk z Prahy problém mezi vesnický kluky zapadnout, tady tou cestou přicházeli pražáci.." To je fakt ryze cimrmanovské info, škoda že pan Svěrák neukázal odkud táhnul Napoleon. Nechci se tady tatínkovi nějak vysmívat, protože to hlavní, tedy upřimná výpověď v srdcovým obalu z toho jde, jen si myslím, že více je někdy více. Nicméně sympatie a upřimnost musí zvítězit nad dojmy a výtkami. (29.10.2011)