Pobertové

Vydarená Faulknerova adaptácia, ktorá sa len minimálne líši od knižnej predlohy. Vynechané sú vedľajšie postavičky - železničiar Sam a černošský chlapec Lycurgus, či epizóda so zlatým zubom a jemne pozmenené dostihy, inak film presne kopíruje knihu, vrátane doslovných dialógov. Načo aj meniť niečo, čo je dobré a funguje? O kvalitách knihy hovorí Pulitzerova cena a film nie je o nič horší, aj vďaka výbornému hereckému obsadeniu. (14.06.2020)

Není to čistá komedie, dramatický prvek je tu znatelný a rozhodně dobře koření parádní podívanou natočenou na základě díla W. Faulknera. Steve McQueen zde opět herecky kraluje, děj se odehrává v dobrém prostředí, ostatní postavy jsou zajímavé a sympatické, hudba dobře dokresluje scény a ideální stopáž nenechá diváka se nudit. K dokonalosti chybí málo. (30.12.2013)

Bejt v jedenácti pořezanej při rvačce v bordelu se nepoštěstí každému. A na tom, že poznat život z různých stránek se může člověku dost hodit, něco jistě je. Zvláště pokud se jedná jen o čtyřdenní výlet, který na jednu stranu představuje pouze malou exkurzi realitou okolního světa, zároveň ale zřejmě definitivně ukončí období sladkého a nevědomého dětství. (03.02.2006)

Motto: "Když jsem byl malý, bydleli jsme v mississippském Jeffersonu. Je to už hodně dávno. Nemálo lidí si po dolaru za akr najímalo půdu, uzavíralo manželství, plodilo děti a stavělo domy. Občas jsme se chlubili a lhali, ale vcelku jsme byli příjemní, zdvořilí lidé, kteří si hleděli svého. Dnes mi ty dny připadají jako nekonečné léto, na které mám plno krásných vzpomínek." Když se po úvodu, který takhle pěkně naladí, začnou honit, a ty si řekneš "snad to takhle nebude pořád", pak věz, že vůbec. Dojemné, smutné, veselé, vtipné. Okouzlující. "Nemám rád, když bílej kluk přebejvá u negrů." - "Pane... je jistá mez, kde to končí." - "Cos říkal?" - "Řek jsem, že je mez, kde končí zákon a začínaj lidi." Nečekaně nadprůměrná podívaná, díky níž jsem na pochybách, zda si konečně nepřečíst něco od pana Faulknera. S filmy s panem McQueenem to tolik přehánět nebudu. "Cílová čára probíhá vod tohodle k tamtomu hrazení, nevede až někam do Mississippi." - "To je pravda, páč kdyby šla, tak ji už vod rána překračujou koně, vo kterejch jsme ani neslyšeli!" - "Jasně! Náš kůň podběh drát první, a tam, co žiju, první vyhrává." Lucius slíbil maminice, že nebude pít, a dodržel to. A já slibuju všem, že si knížku přečtu a napíšu sem, jak to dopadlo. Udělám všechno, abych to taky dodržel. "Jak řekneš Šéfovi, žes skončil? Můžeš mu říct, žes ztratil jeho auto, to je snadný. Řekni mu, žes spal v bordelu, to je snadný. Řekni mu, žes lhal tetičce Callii, strejčkovi Ikovi, bratranci Zackovi, to všechno je snadný. Ale jak mu řekneš, žes skončil?" (09.05.2014)

Krásně nostalgický výlet do dětství a dospívání mladého Williama Faulknera, který takto své vzpomínky promítl do svého stejnojmenného posledního románu. Citlivá režie Marka Rydella a nádherná hudba Johna Williamse tohle kouzlo ještě umocňují. Pobertové samozřejmě skutečnou realitu idealizují, ale tenhle film nechce být historickým výletem, chce být právě oněmi idealizovanými vzpomínkami na dětství a dospívání. Vše sledujeme dětskýma očima a teprve objevujeme určité životní rozpory. A právě v tomto tkví mistrovství Pobertů. (08.02.2022)