Vždyť já jsem roztleskávačka

Safra, to zas byl filmek :-) Oni chtěj "napravit" homosexuály tím, že je zavřou do stejného pokoje a začnou terapii? Aha, no, dobrý zase :-D To bylo na tom nejvtipnější. Jak to asi tak pak může skončit, že? :-) Pak samozřejmě řada vtipných a zajímavých hlášek. Musím říct, že jen škoda, že režisérka nemá víc filmů, ale soustředí se pouze na seriály. Protože dva filmy je zatraceně málo. Zvlášť pokud jsou takového tématu. (05.06.2011)

Tak tohle je naprostej unikát, kterej se dá jen těžko k něčemu přirovnat. Prostředí léčebny pro homosexuály mě naprosto odrovnalo. Navíc všechno je to vyhnaný úplně do extrémů. Ať už je to bar s názvem "Cocksucker" nebo třeba nejrůznější činnosti vedoucí k vyléčení, písničky a hesla, atd... Prostě je to všechno totální úlet. Jenom je škoda, že film všechny ty nejlepší vtipy do diváka napere během první půlky a pak už se to všechno dost opakuje a začíná se tam spíš řešit nějakej vztah. První půlka by byla jednoznačně za 5 hvězd, zbytek je průměr. Celkově hodně dobrá a originální komedie. 75% (28.09.2012)

První polovina ještě dejme tomu. Nejednalo se sice o nic, u čeho by se člověk válel smíchy, ale předělávání archetypálních buzen v opravdové chlapy dokázalo místy pobavit. Druhá část trochu ustoupila od růžovo-modré přepálenosti a nesla se spíš v intencích klasického "Jsme jací jsme a vy nemáte právo nás měnit" a tohle už šlo úplně mimo mě. Film mě neoslovil ani herecky, takže 35% je maximum. (24.01.2019)

Rodina zděšená, přátelé rozčarovaní a proč? Sedmnáctiletá Megan je vegetariánka a mezi její idoly patří holky. To může znamenat jediné: ačkoliv roztleskávačka školního fotbalového týmu, Megan je lesbička. Ale pomoc je nablízku. Nápravné centrum vedené zastánkyní tradičních hodnot a pět jednoduchých kroků k heterosexualitě. Film z počátku zdánlivě flirtuje s žánrem společenské satiry, poté se ale mění ve výbušnou, místy romantickou komedii. Formou úsměvného příběhu o centru, kde se snaží mládeže na scestí zbavovat homosexuality podobně jako drogové závislosti, se autoři filmu vyrovnávají s předsudky a zavedenými sociálními úlohami obou pohlaví. Výsledné poselství je jednoznačné: být upřímný k sobě a ostatním. Tento film je skvělá oddechovka pojatá s velkou nadsázkou, což je fajn. Nečekejte žádný zázrak, o uvěřitelnosti ani nemluvě. Další hollywoodská slaďárna útočí na naše smysly. Navíc jako plus Natasha Lyonne v hlavní roli. - "1, 2, 3, 4, you're the one that I adore. 5, 6, 7, 8, don't run from me cause this is fate." (24.07.2019)

Sympatická a neprávem opomíjená teenage komedie z prostředí střediska pro převýchovu homosexuálů, která do určité míry převyšuje spoustu tématicky podobných „výtvorů“ své doby, jelikož dokáže s lehkostí a nadhledem prezentovat v jádru tíživou problematiku, se kterou se gayové a lesby potýkají. Natasha Lyonne v hlavní roli byla roztomile nevinná a pasovala mi tam jak prdel na hrnec. Film obsahuje plno homosexuálních vtipů a narážek, ale vše je podáno se silnou satirickou příchutí, takže rozhodně nečekejte, že by šlo o nějakou oslavu homofobie. Inspirace filmy Johna Waterse je zde jasně patrná, rozhodně ale nedosahuje stejných výšin bizáru, jako je tomu u Waterse – But I'm a Cheerleader je bizarní tak akorát, aby si udržela nějakou výpovědní hodnotu. V první půlce mě to bavilo víc, v té druhé se to více zaměří na romantickou stránku filmu a tam mě to malinko ztratilo. Závěr už je klasické hollywoodské klišé, což nijak výrazně nehejtím, ale ani nemohu říct, že by mě uspokojil. Rozhodně mě to ale bavilo a tvůrcům posílám palec nahoru – už jen proto, že tento film má co nabídnout i po dvaceti letech od svého vzniku. Navíc si myslím, že podobně laděné filmy udělají pro queer komunitu větší službu než úmorná plačtivá dramata typu The Danish Girl. Silnější 3*. (04.08.2019)