Čtyři svatby a jeden pohřeb

Nepříšlo mi to ani vtipné, ani romantické. Co je romantického na tom, že hlavní hrdinka spala s 33 chlapama (z toho s dvěma současně, pak se synem a jeho otcem)? Co na tom, že hlavní hrdina hlavní hrdinku miluje, ale nezabrání jí ve svatbě? Hugh Grant mi se svou postavou a výrazem ani nepřijde jako romantický hrdina. Nejvtipnější je asi Grantův hluchoněmý bratr, i když těch pár gagů za ty dvě hoďky před televizí nestojí. (13.05.2003)

Když byl režisér Lindsay Anderson hostem na Letní filmové škole v Uherském Hradišti, poskytl zde mimo jiné zajímavý rozhovor časopisu Rock&Pop. Byla mu položena otázka, jaký film z poslední doby považuje za nejlepší, a naopak. Anderson uvedl jako nejlepší snímek Co žere Gilberta Grapea, jako nejhorší pak právě tento (mnohem úspěšnější) Newellův film. Charakterizoval ho jako "nechutně buržoazní záležitost". Po Gilbertovi jsem se vcelku usilovně pídil (nakonec, kdo by nedal na doporučení tvůrce úžasného O Lucky Mana s neméně úžasným Malcolmem McDowellem?) a brzy jsem ho také - díky polské televizi - zhlédl. Čtyři svatby za nějaký čas potom uvedla Nova. Mám vcelku rád představu staré dobré Anglie, jako kolébky duchařských příběhů vyprávěných u krbu, s jejími kluby gentlemanů s dýmkou a deštníkem, mám rád představu londýnské mlhy, blata a vřesoviště, černohumorné historky Roalda Dahla, Doktora v domě, nebo ty fenomenální šílence z Monty Pythonů. Tady není po ničem podobném ani památky. Mám rád svatby, a jistým způsobem mě fascinují pohřby. Od filmu s takovým názvem by se tedy dalo čekat, že se mi bude líbit. Avšak chyba lávky: V tomto snímku je vše podáno v tak tupě snobském, dokonale povrchním a chladném duchu, že si člověk nemůže nevzpomenout na Andersonova slova o buržoazním filmu. Nechtěl bych být hostem na těchto svatbách (brr), nechtěl bych se účastnit takového pohřbu (dvojnásobné brr). Zde nenajdu žádného našince. Jsem tu pouhý cizinec, který se raději vytratí někam do nejbližší hospody, aby spláchl onu pachuť, která z Newellova chladného filmu čiší na sto honů... [Mimochodem: Je zajímavé, jak šla po Čtyřech svatbách kariéra Andie MacDowell dolů. Taková hvězda, a kde je jí dnes konec.] (27.08.2007)

Pamätám si ako ma niekdajšia priateľka ťahala do kina na tento film. Vraj to bude nesmierne zábavné, hrajú tam skvelí herci a prekypuje to britským humorom. Išiel som tam s ňou, ale z kina som odchádzal poriadne znudený. Teraz po dlhom čase som si to pozrel s mojou súčastnou partnerkou a bola to rovnaká nuda ako pred rokmi. Vôbec som sa nebavil, Hugh Grant mi je protivný a suchý anglický humor nedokážem oceniť. "Štyri svadby a jeden pohreb" už nikdy viac nechcem vidieť. ** (04.04.2018)

Romantická komedie možná není to správné označení. Několikrát se poctivě dojmete i zasmějete, ale nálada filmu je spíš smířeně melancholická a takový - vzdor happyendu - zůstává i dojem po jeho zhlédnutí. Svatby jako společenská inventura, defilé lidí, s nimiž se nechcete setkat, živná půda trapasů a výsměšně vlezlý důvod k rekapitulaci vlastního života, do níž se nikomu nechce. To vše za sychravé atmosféry vichrné Anglie a s chlácholivým výběrem hudby. Za dvanáct let barvy trochu vybledly, ale pořád je to moc hezký film. 80% (12.09.2006)

Kdysi dávno jsem snímek viděl a to hlavně kvůli účasti v té době naprosto neotřesitelného Mr. Beana, zklamalo mě jak málo dostal prostoru a jak je film zoufale nudný. Po x letech nicméně dostal šanci na reparát a mé nové poznatky jsou. Humoru se zde vyskytuje přeci jen o něco více, Andie MacDowell je ve své podstatě velmi nerozhodné a nezodpovědné děvče, které vůbec netuší co vlastně chce, přesto jí to samozřejmě jako vždy velmi sluší. Hugh Grant hrál počínaje tímto snímkem dlouhé roky vlastně stále stejnou roli. Z Curtisovek bych řekl, že je rozhodně mnohem lepší Notting Hill, kterého si tím pádem považuji zase o kus víc. 70% (06.03.2024)