Něco jako láska

Už vím jak poznat 5* film, dokonce ani po druhém zhlédnutí nemám tušení, co psát :-) Někdo to přirovnává k Before Sunset pro nedorostlé a já s ním vlastně můžu i souhlasit, Oba filmy nám ukazují vývoj dvojice, jejich vývoj ovlivněný životem. Jen v Sunset jde o dva zapšklé starce bez schopnosti bavit se, navíc jsou uzavřeni jen v jejich rozhovoru. Zde jde o dva vzájemně se doplňující jedince s neutuchajícím smyslem pro humor i po rozchodech a bankrotech, zárověn si nesou různé malé odkazy od začátku ke konci. I když by se dalo vytknout trochu osekané okolí, které dokresluje zkušenosti (vedlejší partněři), ale to by pak trvalo asi moc dlouho. Plínky se dají určitě dělat i v L.A. Je to takový malý test, pokud jste schopni jen debatovat nad komunismem a světovým mírem, pak nepatříte do světa, kde lze jen tak náhodně zajet do pouště a fotit se nazí za měsíčního svitu :-) (20.11.2009)

Trochu mi to připomnělo letošní Love, Rosie, jen s tím rozdílem, že tady je méně cukru a více humoru. Námět je ale dost podobný: on a ona se v rozmezí několika let potkávají a až po čase jim dochází, že je to něco jako láska. Originální to opravdu není a konec je naprosto klasický, ovšem potěšila mě absence hádky, která bývá v tomto žánru obvykle přítomna chvíli před šťastným koncem. Hlavní dvojice k sobě ladí, jen škoda menšího zapojení postav vedlejších. Minimálně Kal Penn byl zasloužil mnohem větší prostor. (09.02.2015)

Jemně humorné, příjemně zahrané, atypicky napsané. Určitě nikomu nechybí fekální úlety z posledních let, takže uvítá tuhle standardní vztahovou romanci. Sice propírá klasická klišé, ale tvůrci nám k tomu nabízejí originální prvky, které natolik sedí ústřední (hlavně v jejím případě nesmírně přirozené) dvojici Amanda Peet - Ashton Kutcher. Právě oni dva dodávají celému filmu vnitřní půvab: zažitá pravidla žánru vyznívají díky nim zcela jinak (citovému vývoji v rozmezí sedmi let by moc lidí asi jinak neuvěřilo) a u množství situací (samozřejmě výjimky se najdou) zůstává příjemná věrohodnost. Hodnocení navíc pomáhá i vydařený soundtrack (Aqualung, Jet, Groove Armada, Anna Nalick…). (19.07.2006)

Ze začátku velmi příjemné, uvěřitelné a dokonce i osobní, ale postupem času se dostaví klišé, vtip ustoupí a s ním i jakákoli specifičnost. A zůstaneme u předvídatelné romantiky, která sice donutí k úsměvu, ale ke druhému zhlédnutí nebo milým vzpomínkám ani ne... Ale díky nahotě v úplňku nebo kytaře nakonec vše odpuštěno ke smířlivým 60%. (22.07.2005)

Romantická komedie má předem daný děj, tudíž musí, pokud chce zaujmout, sázet na jeho ozvláštnění, aby se odlišila od druhých. Musí disponovat zajímavě napsanými charaktery (aspoň ve vedlejších rolích), důvtipným scénářem (originální nebo minimálně neotřelé situace seznamování a sbližování) a vtipnými dialogy. V ideálním případě má romantická komedie všechny tři tyto ingredience, ale snést se dají i takové, které zvolí aspoň něco z toho. Něco jako láska nedokáže nabídnout ani jedno.______ Hlavní pár nemá žádnou společnou chemii - ona je protivná, on je protivně matný a nerozhodný, jejich vztah a setkávání je naprosto rutinní a dialogy jsou k smíchu povrchní.______ Potkávání se po letech je motiv mnohých filmů, ale v Když Harry potkal Sally to bylo svěží a občas to dokonce neklouzalo po povrchu, ve Čtyřech svatbách a jednom pohřbu to bylo občas hravě vtipné a v Příští rok ve stejnou dobu to občas vyznělo překvapivě hluboce. Ve snímku Něco jako... vlastně nemá letité odloučení žádný motiv, hrdinové se povahově vůbec nevyvíjejí, jen si prostě tak nějak uvědomí, že patří k sobě. Nejspíš proto, že jsou oba takové nezajímavé figurky._____ Častý příkaz hlavní hrdinky: Mlč, ať to nezkazíš, platí pro celý tenhle film. Nepouštěj ho, ať si nepokazíš náladu. /5. 2. 12./ (05.02.2012)