Had a duha: Smrtící voodoo

Důkaz, že jde natočit zombie horror, ve kterém se zombie ukážou jen minimálně a výsledek je více než skvělý. Wes Craven se voodoo téma chopil tak dobře, že vznikla neuvěřitelně zábavná podívaná i přesto, že se ve filmu neobjeví žádné klasické zombie typu Romera a ani moc gore či jiných specialitek. Doporučuji. (07.03.2010)

Wes Craven nenatočil jen legendární Noční můru nebo Vřískot, ale i tenhle neprávem opomíjený a přehlížený kousek. Páč tam, kde je Freddy a Ghostface často i (černo)humorný, je Had a duha psycho od začátku do konce. A to si maestro Wes vystačil i bez litrů krve nebo nějakých extra brutálních scén. Ne ne, tady se jede hlavně na atmosféru a to hned od prvních minut, přičemž samotný závěr je pak inferno jak se sluší a patří. Na voodoo šamany, samozřejmě. A pokud jste chlap, bude vás tenhle horor bolet o to víc... :-) (04.01.2017)

Již jen exotika Haiti je zaručeným tahákem pro neukojitelné hltače, této tématiky(vždy natolik přitažlivé).. Proto Wes Craven nedokázal odolat nabízené výzvě a se zanícenosti sobě vlastní se vypravil do niterné hloubky "zombiismu" a mistrnou formou vyprávění, nastolil nový rozměr fenoménu zvaného voodoo. Kde lze pokaždé najít tolik neprobádaného.. :-) (13.11.2009)

Wes Craven sa filmom Had a Duha opat predviedol ako skuseny filmar : scenar nam ponuka daleke exoticke Haiti premiesane s mysteriami zombie tematiky. Takto postavenemu dobremu scenaru treba pripocitat hustu atmosferu, solidne hercke vykony /Pullman, Cathy Tyson ..../ a plno zaujimavych lokalit. Zaverecna bitka dobra so zlom sice mala svoje muchy /trochu pobabrane efekty...../ ale aj tak je Had a Duha vyborny mystifikacny horor o Haiti a ich kulture voodoo, ktora nie je uplne znama ani dnes. 77 % (02.02.2013)

„Opatrne, biely. Nie je druhá šanca.“ Už keď som to videl prvýkrát (mohol som chodiť do školy), zarazilo ma, že je niekto schopný TAKÚTO FANTASY KONINU drzo v úvode vyhlásiť za „inšpirované skutočnými udalosťami“. Mám Wesa Cravena rád (HORY MAJÚ OČI, NOČNÁ MORA V ELM STREET), ale toto je naozaj troška tuhá káva, Wes. Vyhlásiť za „skutočné udalosti“ film, v ktorom vstávajú mŕtvi zo živých? Pritom príbeh sa ZA URČITÝCH OKOLNOSTÍ MOHOL STAŤ: prvopočiatok legiend o „živých mŕtvych“ siaha hlboko do minulosti, krvavo sa rodili na Haiti a v Afrike, kde šamani (tzv. bocorovia) dokázali človeku tajomne namiešaným práškom „učarovať“ tak, že ho ním (ak ho vdýchol) uviedli do stavu tak podobného kóme až smrti, že nebolo možné zistiť, že je v skutočnosti živý (rýchlosť srdca sa obmedzila dajme tomu na jediný úder za minútu, takže v lekársky necivilizovaných podmienkach nebolo problém dotyčného vyhlásiť za mŕtveho). Len čo nešťastníka pochovali, ešte v tú noc ho bocor vykopal a odvtedy mu zombík slúžil: bol síce živý, ale drogami neustále držaný v „zaspatom móde“. Obete boli spravidla zneužívané na prácu, keď na plantážach dreli dňom nocou za kus surového mäsa. TAKTO legendy začali – že z nich hollywoodsky či talianski režiséri a scenáristi urobili to, čo urobili, je vedľajšie. V SMRTIACOM WOODOO sa talentovaný Craven vracia k týmto „koreňom“ – vysielajúc sympatického amerického antropológa (Bill Pullman) na Haiti. Pôsobivá atmosféra z prvej polovice, sa bohužiaľ v zbytočne akčnej druhej preklopí v „tradičného Cravena“ (zbytočná krv, halucinácie, sny v snoch, vízie, nočné mory, proste bordel, chaos a zmätok). (15.12.2004)