Jak jsem balil učitelku

Max sice patří mezi nejslabší žáky, ale angažuje se jinak snad ve všech školních aktivitách a akademii Rusmord považuje za svůj život. Ale stačí jedna knížka v knihovně, abych zjisitl, že smyslem jeho života je možná někdo úplně jiný...Dost jsem si užíval především Maxova soka v lásce Billa Muraye (nezklamal!), jehož komediální stylizace s knírkem, typické obličeje a například znuděné kreace s házením míčku do vody mě dost bavily. Opravdu nelehký soupeř, i když má Maxe tak rád. Jinak i u třetího  Wese Andersona jsem spokojený. Už jeho druhý film je zábavná  absurdní jednohubka.  Máš mrkvičky? (10.10.2023)

Je to sice netradiční komedie, ale to neznamená, že to je zábavný, spíš by se dalo říct, že sem při sledování jen přežíval, kdy mě to nenudilo, ale ani nebavilo. Nicméně Schwartzman s Murrayem dobrý a to závěrečný divadelní představení se mi líbilo, dokonce bych byl ochotnej na něj po několikadenním přemlouvání(aby se neřeklo, že jdu dobrovolně do divadla) i zajít. (12.07.2008)

Rushmore možno zaradiť k bočnej vetve amerických komédií, ktoré majú ambíciu humor odvulgarizovať, pridať na jeho inteligentnosti vychádzajúc z použitia herecky veľmi dobre obsadených bizarných postáv, a to všetko v kombinácii s neotrelou vinikajúcou hudbou. Ako príklady by sa dali uviesť Life Aquatic with Steve Zissou, The alebo Royal Tenenbaums, The. Problém je v tom, že pri týchto kvázi komédiách veľa záleží od toho v akom rozpoložení sa momentálne nachádzate,hlavne preto, že nejde o priamočiary humor. Mňa osobne tento subžáner zaťiaľ naplno nedokázal osloviť, aj keď originalita sa mu nedá uprieť. No a Rushmore je tím lepším, čo ponúka. 3,5* (11.03.2007)

Druhý, celovečerný film Wesa Andersona je zcela zásadným establishmentom úprimného a cieľavedomého auteurstva, ktoré sa prenáša, variuje a podvracia od jedného majstrštyku k druhému. Špecifický rukopis však nie každému sadne a osočovanie patetickými frázami v zmysle údajného hipsterizmu či manierizmu dozaista neprekvapí. Ono sa do toho v poslednej dobe zaťahuje už aj divák, ktorý sa od nejakého samozvaného experta ľahko môže dozvedieť, že vlastne - zjednodušene napísané - sleduje niečo len kvôli tomu, lebo je to kúl a nie preto, lebo sa mu to páči. Samozrejme tak nejak nepriamo, žoviálne a s odvolávaním sa na slobodu slova, že ano. A bez akéhokoľvek náznaku irónie musím priznať, že nikto mi ohľadom tohto do pošty nepísal, vážne nie…len som si vybavil zopár detinsky rozhorčených príspevkov z imdb a proste som si nad tým musel, takto verejne, povzdychnúť. Jak málo niekomu stačí ku šťastiu. Ale k veci. "Rushmore" je ďalším, komplexným a svojráznym dielom v pestrej filmografii W.A. Od vycizelovanej formy, cez vychytaný casting, až po plastický soundtrack. O opojnej atmosfére, kde vládne unikátna poetika melanchólie a ťažko rozšifrovateľný druh suchého humoru ani nehovoriac. Kto má vzťah k pochybným a zároveň výnimočným charakterom, na svoje si určite príde. Max Fischer je totižto v podaní Jasona Schwartzmana naprosto fenomenálny a jeho vnútorné (spoločenské) pnutie dané predovšetkým vekom a hyperbola vitálneho kreativca/tvorivého glosátora ktorý okrem iných schopností aj vie, ako na učiteľku, predstavuje najprenikavejší segment celku. Hlavnej postave sa podriaďuje aj samotné rozprávanie a z toho dôvodu máme možnosť participovať, byť bližšie k hrdinovi než ktokoľvek iný, užívať si onen odhodlaný performance. Všetko ostatné - ako napríklad vymazlená a puntičkársky naaranžovaná mizanscéna, hravý štýl natáčania založený na účelne statických kompozíciach obrazu a singulárnych, vertikálno-horizontálnych jazdách či nenútené texty piesní jemne odznievajúce v druhom pláne - je už potom "len" vzrušujúcim prídavkom. Wes, určite sa nemeň. (11.01.2014)

(1001) Ze všech filmů Wese Andersona tomuhle rozumím nejméně, a to i po opakovaných sledováních v odstupu mnoha let. U jeho ostatních filmů (Život pod vodou, Darjeeling a Až vyjde měsíc) jsem to měla tak, že se mi nejprve líbily hlavou a postupem času jsem se do nich zamilovala i srdcem. Ale u Rushmore zatím nenastala ani ta první fáze. Nejspíš je to kvůli tomu, že se nejsem schopna napojit na hlavního hrdinu a sama pro sebe si identifikovat, čím si v průběhu filmu prochází. Jeho emoce jsou pro mě absolutní a kompletní záhada. Nepoznám rozdíl mezi jeho upřímnými reakcemi a naplánovanými akcemi. Dělá to, co si myslí, že by měl dělat, nebo dělá to, co doopravdy chce dělat? V tom ten můj problém nejspíš vězí. Mám pocit falše ze všeho, co udělá. A když nemám žádný záchytný bod, ze kterého bych se se na film mohla podívat s odstupem, tak jsem ztracená. (13.02.2017)