Pierre

Musím souhlasit s (bohužel ojedinělými) názory že tento seriál byl fajn zpestřením nedělního večera. Už od začátku  jsem byl rád za pokus o něco ve stylu Vorlíčka, Macourka, Poláka a duch Fantomase či starých Bondovek. Inspiraci můžu tvůrcům jenom pochválit.  Sice jsem v 80.lerech tahal kačera, ale podle tohoto seriálu by se mohlo zdát jako by byla tuhá normalizace fantaskní barevné místo, kde se jenom hemžilo nevysvětlitelnými záhadami a vědátorskými podivíny. Nemůžu si pomoc, ale například břichomluvec, co si vystavuje loutky  a chce vytvořit oživlou loutku se zabudovanou inteligenci by podle mě tehdy skončil spíše už dávno v hledáčku Stb než v luxusně zařízeném domě s vlastní dílnou. Ale tohle prostě nejde brát vážně.  Je to fantasmagorie. Právě ta kombinace futurismu a retra má své kouzlo. Seriál ze začátku sklidil tvrdou kritiku. Mně se naopak  už od začátku líbila stylová forma a  různé hravé nápady. Vydržel jsem a nakonec se mi to líbilo celé. Hravé nápady nakonec  prostupovaly celým seriálem a bylo jich více než dost (Lektvar nesmrtelnosti, Pravdometr, Spiritula.:D přístroj, který čte myšlenky krys, Automatón, kohout, který snaší zlatá vejce,  zpívaný výslech výboj známý jako náboženská extáze,.:D). Nakonec se mi ne všechny díly líbily úplně stejně, ale každý přinesl zajímavé téma k případu. Super byla třeba pětka ve stylu Krotitelů duchů (:D). Ale osobně se mi  nejvíce líbil  čtvrtý díl s možnou svatyní, symbolicky (?) odvysílaný před Velikonoci.:D Opravdu zajímavý námět, který měl  nezapomenutelné  vyvrcholení s příjezdem pápeže a zásahem agentky Snížkové.:D Obdivuji skvělou výpravu. Ústav paranormálních jevů vypadá jako úžasné sídlo.  Celkově je scénografie jednotlivých prostředí vypiplaná. Od Chlupáčka se mi už dost obrazově líbil Úsvit, ale tady byla ta hra barev možná ještě zajímavější. Taky byla zajímavá hra se světlem a tmavou barvou.  Jen občas mi přišlo jako by to s tou postprodukcí už přehnali a byla tam vidět spíš tma.:D Ta nadsázka mi sedla, ale občas i mě přišlo, že se tvůrci pokouší o humor za každou v cenu v  místě, kde klidně nebyl potřeba. Sem tam se objevila chvíle, kdy se klidně mohlo dát prostor náznakům většího tajemna, které skončily jen u náznáků. Když v mé oblíbené ,,čtyřce´´ začalo opravdu hořet v kostele, docela mi zamrazilo...aby se hned ukázalo, že jde hned o fingovaný alarm, který byl nachystán jako past od Stb.  Klidně bych tvůrce povzbudil, aby se nebáli do toho více obout. Vždyť naopak některé momenty seriálu měly naprosto  úžasnou  atmosféru.  (prohlídka již zmíněného břichomluva domu uprostřed bouřky ve dvojce, úvaha o tom, jaké by to bylo kdyby se každému rodiči podařilo vychovat dítě, které chce ,ve stejném díle, duet Fialové a Ciny, snaha dostat z Lady selhání ve finále.)  Také mě trochu mrzelo, že se ve výsledku v žádném případě nakonec neobjevilo to paranormálno. Ne, že bych si na podobných věcech nějak ujížděl, ale když už ho tvůrci slibovali, tak nemuseli dát ve všem pravdu soudruhu Zající- dyž  (a to byla jedna z úžasných scének.:D) v závěru šestého dílu se  přece Ind Shushrut potkal se skutečným Kozlopírem, ne?:D Alespoň já to tak pochopil. Co se týče herců, tak i ti jsou trochu nevyrovnání. Mně tedy určitě nejvíce bavilo to konkurenční duo Stbáků v podání neskutečně roztomilého hláškujícího Leoše Nohy a živelné Anny Fialové, která je zase výborná. Macháček byl asi v zásadě ok, ale hlavně když měl hrát laxního pohodářského skeptika. Ale v tom seriálu jsou momenty, kdy jsem cítil, že by bylo potřeba do toho dát víc a Macháček z toho trochu dělá další Samotáře. To Fialová byla skvělá ve všech polohách. Macháček se podle mě nejvíce  našel až v posledním díle, kde mě překvapil, jak dokázal být najednou koncentrovaný a dokonce i něžný.: Co se týče speciálních hereckých hostů, tak to byl taky kus od kusu. Pokud jde o tu spojující linku se zmizelou matkou a odhalováním rodinných ran jako nadstavbou k jednotlivým případům, tak mi zpočátku přišla trochu nadbytečná. Na hlavu postavený vztah soudružky Snížkové a zamilovaného pana inženýra by mi stačil. Nakonec mě ale začala  i ta linka s matkou docela zajímat. Tvůrci si díky ni taky mohli lépe otevřená vrata pro další sérii. Tu bych si určitě dál, obzlášť směřem k otevřenému záběru. Vzhledem k menší sledovanosti první řady mám ale obavy jestli k pokračování vážně dojde. Pokud ano, bylo fajn kdyby se tvůrci poučili s pár chyb, nevykašlali se při pokračování už na jednotlivé případy  a nespadla by kvalita. Ostatně i tady mi přišlo, že to chtělo ještě jeden díl navíc, aby se lépe stihli vyřešit osobní trable postav. Otázkou je jestli je v plánu dozvědět se něco víc o pravém charakteru Snížkové a poslední  díl mi přišel strašně rychlej...a vlastně celý ten seriál utekl, jak mi přišel fajn. Jsem rád, že zde konečně vzniklo v rámci české komedii něco takhle jiného, fandím podobným úletům a obecně bych chtěl pochválit směr, kterým ČT kráčí. Škoda, že nás spokojených diváků je menšina. To se ale vysvětlí, soudruzi.

Ze začátku jsem měl pocit jako by se Tim Burton v roce 2016 pokoušel variovat třináct let starou Velkou rybu. Opět je zde starý umírající pán, který rád vypraví těžko uvěřitelné fantaskní příběhy o svých dobrodružstvích.  Problém je, že se životním příběhem  Abraham se neseznámíme tak do detailu jako s příběhem Edvarda Blooma. Ta  postava působí daleko plošeji. Jacob zase není tak komplikovanou postavou,která by si musela k dědečkovi a jeho příběhům hledat složitěji cestu, protože si s ním byl blízký, narozdíl od svého otce (kterého překvapvě hraje Roy z IT Crowd.:D ), jehož postava ale není ve filmu moc rozpracovaná. Royova vizáž působí strašně pohodově. To že se snažil pomoc synovi navzdory tomu, že otce nebral jako dobrého rodiče a nevěří jeho historkám mohl být hezký  motiv. Když se vydal  s Jakem hledat ostrov ostrov, dalo se zkrátka čekat, že dostane více prostoru. ale ve filmu se vyskytuje spíše sporadicky a jeho úloha nakonec není moc velká. Co se ale týče pasáže, kdy Jack poprvé prochází  sirotčinem a začíná  poznávat podivností děti, musím souhlasit s Enšpíglem. Mohla by být klidně nekonečná. Byl jsem v úžasu.  Z  toho krásného obrazu, scénografie zahrady a v jakém krásněm světě jsem se to ocitl. Fascinovaly mě i ty ulítlé nápady s oněmi podivnostmi (chlapec, co vypouští mouchy, neviditelný kluk) a doprovodná jímavá  snová hudba. Přišel jsem si nadšený při objevování zdejšího fikčního světa jako by snad ještě nikdy žádný jiný film Tima Burtona neviděl. Scény s vypouštěním veverky na strom,  přetáčením smyčky (ty kapky!), nebo potopením za tajným místem s truhlou  vypadaly opravdu monstrózně... A možná dokonce doslova posunuly hranice nejkrásnějších momentů, které jsem kdy ve filmu viděl. Protože to bylo něco neskutečně krásně nasmínaného, snového propojeného s hudbou a celkově nádherného. Přistihl jsem se, jak na to koukám s otevřenou pusou.  Opravdu jsem se po všech stránkách bavil.   Pak ale nastoupil padouch. , který byl sice dostatečně vtipný a úchylný, ale v podstatě naprosto neschopný. 40 minut věnujeme boji s ním, aby se pak nechal chytit naprosto debilním způsobem. Vlastně to není všechno...ještě věnujeme skoro celý zbytek filmu vysvětlivkám o dalších smyčkách, mapách smyčkách, kde jsou další smyčky, resuscitování smyček apod.  A tím to taky trochu celé bohužel spadlo do trochu těžkopádné úmorné upovídané smyčky.  Sice se mi strašně líbil ten svět okolo sirotčince a některé jednotlivé přenádherné momenty, ale ty pravidla okolo cestování v čase a časových paradoxu mi přišla dost nepochopitelna. Na rovinu přiznám, že jsem se v tom ztratil a být zaměstnán tím, jak ty všechny kejkle s časem fungují bránilo tomu, abych si to více užil po celou dobu.  Ulítlá bitka s netvory v zábavném parku v Londýně za doprovodu jakéhosi diska mě sice  svou zvrhlostí v závěru bavila. Jinak už to ale nebylo  tak hravé a lehké. Výsledkem jsou smíšené pocity, nerozhodnost v hodnocení a pár opravdu nádherných, nádherných momentů. Na které na oplátku nezapomenu a díky, že jsem  je mohl vidět. Určitě je pro mě i Sirotčinec slečny Perengirové dalším důvodem, proč se rád zase někdy podívám do světa Tima Burtona.

Asi nejdůležitější  film loňského roku, u kterého mi docházejí slova. Bylo to něj dáno všechno (čtrnáct let realizace, z toho jenom rok budování zvuku před natáčením na základě 600stránkového dokumentu).  Výsledek je fascinující a zdrcující.  Znepokojivé. Je opravdu rozrušující sledovat, jak tenká je ,,zóna´´ mezi povědovými běžnými  situacemi, které dělá asi každá rodina a tím největším zlem, které bylo napacháno. Mimo jiné mě dostává i ten kontrast mezi tou (a to vážně opravdovou)  krásou, co měli Rossovi kolem sebe a tou špinou, co měli v sobě.  Postoje typu: U zdi tábora zasadíme víno, aby ji zakrylo a máme vyřešeno? To nejde dostat z hlavy a bohužel to i nepříjemně nastavuje zrcadlo.

Až na opět trochu zvláštní dramaturgii ČT 2 během velikonočních svátků (není to vůbec velkopáteční a ještě je z různých záběrů možno usoudit, že se film odehrává naopak vyloženě kolem Vánoc) to jinak nebyla vůbec špatná klasika na volný večer (a trochu jsem právě doufal, že se podobných kousků od ČT dočkám ve velikonoční programové nabídce víc - i když si vzpomínám, že měl  Kondor běžet už před Vánoci a nakonec byl stažen z programu jako reakce na tragédii na filozofické fakultě.) Teď už konečně více k samotnému Kondorovi, který je určitě poctivým semdesátkovým Thillerem, jaký bych ostatně i očekával.    Má očekávání možná nebyla přeci jen naplněna úplně maximálně, protože milostnou linku bych v takovém provedení asi klidně vystřihl, příběh je místy přeci jen fakt překombinovanej i zmatenej a konec (i když by se dalo tušit na závěr spíše něco fakt osudového) trochu vyšumí do ztracena. Jinak ale poctivá filmařina. Mám rád tyto sedmdesátkové Thillery zachycující obyčejného života, který má strach, že se ocitl uprostřed něčeho většího. Tady je atmosféra nejistoty a strachu v New Yorských ulicích je dobře paranoidní. Špionážní pátraní hlavního hrdiny je rovněž správně tvrdošíjně se zajímavou proměnou obyčejného chlápka, co čte knížky v odvážného vyšetřovatele. Redford a Syndow jsou správně styloví a ikoničtí. Jejich střetnutí  v nočním výtahu  nemá chybu. Navíc film ČT  nasadila ve krásné obrazové kopii s lahodným původním osmdesátkovým dabingem, kde Pavel Soukup byl tehdy ještě ve skvělé formě.

Byl by to dobrý scénář. Chlap si vezme jednu sestru, nefunguje to, a za několik let skončí v manželství s druhou sestrou. No, mně se to jako dobrý scénář určitě zdá.:o  Takže doufám, že je hned zapomenuto, že jsem ve  smazaném komentáři nazýval problémy postav banální, dokonce mi napoprvé film přišel i trochu jako sebestředná  vztahovka  a původně jsem  měl u filmu jenom tři hvězdy. Naštěstí jsem se za ty čtyři roky naučil u Woodyho vedle (v 60.letech i experimentálních) komediií docenit i tyto obyčejné vztahovky ze života.  Hana a její sestry patří k Woodyho nejoceňovanějším filmům oceněným třemi Oscary a nutno říct, že je to opravdu zážitek a další z mistrovských majstrštyků. Krasná    propletená filmová mozaika o životě tří sester a jejich partnerů, ve které opět nechybí zajímavá témata jako zrada milované osoby kvůli jiné milované osobě, nenaplněné ambice, špatná sebedůvěra. Dokonce tady narozdíl od takové Anne Hallové nemám pocit, že potřebuju mít více ,,odžito´´ a za sebou už nějaký ten větší vztah, abych si to pořádně užil. Hlavní je, že to má poutavé zápletky a postavy. ta  Také je hezké, že  Woody  Woody překvapivě ve výsledku laskavý a hebký, jak mráček. Vedle laskavé Hany, bývalé alkoholičky  Leey, Holly toužící úspět na divadelních prknech a zoufale milostně rozpolceného Elliota, Woody postavou nenapravitelného hypochondra, kterému došlo, že jednou to příjde a umře (:D) film  skvěle odlehčuje, zároveň se ale dá se v jeho trablech najít pochopení, dojemnost i humor dohromady (třeba nepovedené rande na koncertě - Po té písni asi budou brát rukojmí.:D Ach jo, naprostá dokonalost.:D)  Jenže nakonec to dopadne jinak:  Měl bych si přestat ničím život hledáním odpovědí, které nikdy nenajdu a začít si užívat života, dokud tady jsem.  A tak jsem se opřel a začal si užívat. Když si tohle dokáže i  Woodyho postava uvědomí, je to skvělé pozitivní vyvrcholení. Však si taky Woody dodnes myslí, že měl zvolit méně šťastný konec. A když mu přišlo, že na ,,své´´ postavy z Hany byl moc hodný napsal o tři roky později existencionálnější Zločiny a poklesky, které se mi popravdě zdají stále v rámci Woodyho osmdesátek nepřekonatelné. Toto pohlazení  za tónů jazzu a bluesu v krásných barevných  scénériích New Yorských bytů a ulic , ve kterém všechno dopadne dobře, mě ale taky maximálně  potěšilo. Škoda, že této hymně citlivých duší nejde dát šest hvězd.  Nebo že se taky nemůžu projít v těch krásných New Yorských parcích pokrytých listím. Nic se ti nestane, jsi v mém samém centru New Yorku. Je to tvé město. Jsi oklopen lidmi, auty a restauracemi.❤

Bůh dokáže tolik zázraku, co když to řeknu špatně? Ale co když to řeknu všechno správně? Scorseseho film už od začátku zajímavě vyobrazuje Ježíše i jako člověka pochybujícícho zmítaného strachem, který je zároveň často zmatený v tom, co mi Bůh chce říct nebo neví, jak to má předat.  Jeden z nejodvážnějších prvků je motiv Ježíše vyrábějícího kříže pro Římany a postava Jidáše, který v tomto díle vystupuje  jako někdo, kdo se oprávňuje hlídat Ježíše aby nesešel z cesty. Zároveň si ale troufá rozporovat mu jeho myšlenky. Nakonec i Jidášova postava nabere docela zajímavou obhajobu, protože z filmu trochu vyplývá, že bez jeho oběti by se Ježísův příběh odehrát zkrátka nemohl.  První hodina (a čtvrt?) je zajímavá. Až plná tolika myšlenek,  že to je samozřejmě trochu náročné. Asi to jen tak nedokážu probrat.  Prostředek,. který  věrněji zobrazuje některé známé příběhy z Evangelie, je už možná trochu zdlouhavý a dokonce si říkám, že by šel možná trochu zkrátit.  Nový rozměr a sílu zase film nabere, když dojde na ono titulní ,,poslední pokušení´´ a Ježíšovi se na kříží zjeví anděl, který ho přirovná k Abrahámovi s tím, že už žádná bolest nebude a Ježíš je tak volný. A tak Ježíš začne žít normální život.  Neví se, co se stalo mezi tím, když Ježíš zvolal k Bohu a dodal ,,Dokonáno jest.´´ Neví se, co se stalo mezi smrtí a vzkříšením. Tato alternativní snova verze mě hodně zaujala. Dojde i na kuriozní setkání Ježíše se svatým Pavlem, ve kterém se živý Ježíš snaží přesvědčit Pavla, že žije dál jako člověk a je konečně šťastný.  Tato scéna je zajímavá, ale její výklad jsem moc nepochopil.:D Za mě těžko říct jestli  to má   být kritika například  období nejrůznějších vykladatelů božích skutků, dominance církve a dogmat, když se  Pavel snaží vysvětlit, že Ježíš je pro plno lidí  jejich jedinou nadějí. A on jako Pavel tedy z  něj vytvořil pravdu , protože ho lidé potřebovali a jsou kvůli němu ochotni i zemřít. Nebo zda tato scéna měla být právě prvním signálem pro Ježíše aby pochopil, že nemá jít proti tomu, co pro něj bylo nachystáno. Závěr s umírajícím zestárlým Ježíšem, ve kterém si uvědomí, že mu nebyl určen lidský život, protože ten byl určen lidem a ten není dobrý pro něj celou ,,posmrtnou´´´(:D) sekvenci skvěle vysvětlí a obrátí naruby. Ježíš se rozhodne,  že opravdu CHCE být ukřižován. To  dává v podstatě smysl  nejen filmu, ale i celému Biblickému příběhu.  Vysvětlení pro ty, kteří by nechápali, proč musel Ježíš tolik trpět.   A pokud toto tento film ukazuje, vůbec nechápu zhnusené reakce od některých věřících a duchovních. Osobně mi to přišlo duchovně daleko zajímavější než Umučení Krista, které jsem viděl minulé Velikonoce. Tohle není film o tom, JAK se velikonoční příběh stal, ale PROČ se stal. A ještě navíc vezme filmově za emoce.

Dobrý  hlavně kvůli Kryštofu Hádkovi. Ten si  svou šílenou manipulativní  polohu přeházející od roztomilého slušňáka, slizounka až po terorizujícího psychopata dává geniálně. Než se Kryštofova postava odbourá trochu to trvá, pak se ale atmosféra začne stupňovat. Bohdalová velmi dobře hraje obličejem a na sklonku devadesátky mohla dostat ještě pořádnou hereckou příležitost a to ji nějak extra nemusím, ale na Svatou (která bude na ČT letos)  se těším. Protože za tuto spolupráci se  se Strachem můžou jenom pochválit. Jdětě blíž k oknu, je tam lepší signál.

Ty vajíčka jsou fakt skvělý. Já bych to moc neměl, mám vysokej cholesterol,  ale dneska mi to je nějak všechno jedno. Námět o krematoriu, jehož pec oživuje mrtvoly je  trochu jako od Vorlíčka a Macourka. Oživlý Lábus v roli Jiřího Lábuse slibuje hodně...vsak jeho neschopnt  připustit svou smrt pobaví, některé milé odkazy na jeho kariéru taky (znělka Kouzelníka na pohřbu). Bohužel od momentu, kdy se strejda Jirka rozhodne odejít, opravdu odejde i z obrazovky a pak už to je sotva na tři.  Chození s mrtvým fotbalistou a dovádění polského exorxisty je spíš trapas. Samostatnou třetí hvězdu si ale zaslouží právě Jiří  Lábus, protože byl opět naprosto skvělý a spontánní a přeci jen tady dostal o trochu lepší příležitost se předvést než v některých jiných počinech v předchozích letech.   ♪Za řekou na stráááni, je krematorium, je tam pěknej chládáááek, a kolumbááárium.

Sice už jsem zkoušel rozkoukávat seriálový Létající cirkus, ale zatím jsem stále ještě neviděl žádnou řadu celou (doufám, že letos to konečně prolomím.) Svatý Grál byl tedy má první plnohodnotnější zkušenost s Monty Pythony hlavně díky znovuuvedení v kinech. No...ono už ty úvodní  natřikrát opravené titulky s propuštěnými viníky jsou  neskutečně kreativní a vtipné. A je tam samozřejmě kupa dalších scén, co vůbec nemají chybu.   Souboj   s bezhlavým rytířem, rozhovor z Bohem, zpívánky o siru Robinovi, rytíři, co říkají NY, zneštilý synáček se svým drsným otcem,  souboj s králíkem, hrad Áááách, kniha ozbrojování.....a možná hlavně hádánková část se starcem, který střeží most.:D To jsou zkrátka místa, u kterých mnohdy v kině i řval smíchy.  Vůbec bych nepoznal, že to celé hraje jenom šest herců, co si střídají postavy.  Něco  takového vymyslet, sepsat, dát do kupy takové množství gagů, to chce opravdu kumušt.  A to se to celé ještě podtrhne rancováním s linkou ,,filmu ve filmu.´´ s vyšetřováním, která si už zahrává s hotovou genialitou. Konec je opravdu nepředvídatelný.:D Přesto mezi vším tím skvělým mi tam přišlo pár míst přeci  trochu slabších nebo na mě už mocná moc přeplácaných v tomto překombinovaném příběhu.:D Jinak ale super.

Luxusní kriminálka. Nevadila mi  ani tříhodinová stopáž. Velkorysá délka je věnována nejen tomu, aby byl velký prostor pro napínavé  vyšetřování, přípravu loupeží a skvěle natočené střílečky.  Tohle všechno tam je, ale je čas to taky  přerušit momenty kdy nahlédneme  do osobního života hlavních hrdinů a můžeme se s nimi  lépe seznámit.  Svou  chvíli dostává i psychologie hlavních dvou postav a náhled do soukromí zločincových parťáků. Je řešena  ikomplikovanější stránka policistovy práce, pokud žije mezi pozůstatky mrtvol a přehnaně rád se šťourá ve svých stopách a minulosti. Dohromady Michael Mann vytváří stejně jako u  následující spolupráce s Al Pacinem u ,,Insideru ´´ (který se mi líbil možná ještě kapánek víc) pestrý příběh.  Tento film taky nabízí zajímavý a unikátní vztah mezi zločincem a vyšetřovatelem. Mezi Al Pacinem a De Nirem je velmi zajímavý vztah dvou profíků ve svém oboru, kteří si navzájem váží sami sebe a jejich střet možná vážně berou jako osudový souboj.  Oba jsou maniaci ve svém oboru a vědí to o  sobě navzájem. Oni jsou přesvědčeni, že oba jsou třída a návzájem se možná trochu obdivují.  Vždyť jsem taky až do konce netušil, jak tento nelítostný  souboj dvou profíků  dopadne. A i ta závěrečná úchvatná noční nahánečka u letiště je do poslední chvíle nejistá a skončí nádherným podáním si ruky za doprovodu krásného klavíru uprostčed noci. On si celkově Mann mimo jiné i dost libuje v tom vykreslení nočního života. Tato prohlídka prostě Los Angeles stojí za to se vším všudy.  Jenom se opovažte, dívat se na Pacinovu televizi! Nejlepší scéna je samozřejmě rozhovor u kávy. Mimochodem: Al Pacino mě tentokrát bavil víc než Robert de Niro.