bloom

Francouzská komedie Krást se musí umět byla postavená na kouzelném nápadu loupeže bankovního trezoru z veřejných záchodků. O dva roky později se Dánové rozhodli natočit remake a je až s podivem, jak věrně se drží předlohy včetně kopírování skoro všech nápadů a gagů. Na jednu stranu je to určitě dobře, protože to, co na Alt på et bræt funguje, pochází z původního filmu, na druhou stranu veškeré pokusy o vlastní posun dopadly problematicky a působí v ději spíš nelogicky (záliba hlavních hrdinů v divadelním prostředí nakonec příliš využitá není a dvojice lupičů, kteří se inkognito objeví v Národním divadle jako falešní čističi oděvů, se ráda nechá poznat hvězdou souboru). Zatímco původní film si vystačil se zasazením crazy zápletky do běžné reality, dánská verze zbytečně tlačí na pilu a působí jako víc jako silvestrovská televizní groteska. Nejen používáním zvukových efektů u obrazových vtipů, ale především v tom, že své postavy ukazuje jako výstředníky pohybující se v bláznivých prostředích. Také herci jsou ve svých gestech a grimasách mnohem výraznější, než jejich francouzští kolegové, takže o úspěchu jejich plánu začnete hned od počátku pochybovat. K dobru určitě nelze dánským tvůrcům přičíst ani to, že francouzské autory námětu Claviera, Jugnota a Lhermitteho nepoctivě neuvedli v titulcích. Swingový soundtrack je povedený, ačkoliv hudební motiv je také ukrad..., tedy převzatý z ústřední melodie francouzské předlohy. P.S. Madam Svensonová je oproti Róze opravdu slabý odvar.

Zločin v šantánu skutečně nepatří mezi nejvýznamnější položky filmografií většiny zúčastněných a domněnkám, že by se jim při lepší konstelaci určitě povedlo něco o trochu lepšího, jsem se nevyhnul. Nicméně i přesto jsem si jej přes výhrady oblíbil po opakovaných zhlédnutích natolik, že se těším, až ho uvidím znovu. Více zde.

Ovlivnění francouzskou novou vlnou nemohlo byt větší. Temná hmota recykluje její formální postupy a výtvarnou stylizaci, postavy se chovají s obdobně naivním nadšením jako hrdinové Godardových nebo Truffautových filmů a přímé odkazy na Julese a Jima nebo Bandu pro sebe jsou pak jen špičkou této inspirace. Právě ta hra s novovlnými prvky mě na filmu bavila nejvíc, i když tehdejší tvůrci by asi vybrali vkusnější hudební doprovod. Musím ocenit i chvílemi přítomný humor. Íránského filmového undegroundu jsem se trochu bál, ale nakonec zbytečně. [KVIFF 2023]