Godzilla: Final Wars

Toho se k 50. výročí zrodu kultovního monstra rozhodlo natočit poslední díl a divákům tak nabídnout důstojné rozloučení. Gojira / Godzilla si jej určitě zasloužila (však má taky svojí hvězdu na Hollywood Walk of Fame). I proto se rozpočet mnohonásobně navýšil oproti minulým dílům a bylo to znát. Do režisérského křesla usedl Ryuhei Kitamura, který osmadvacátému dílu chtěl nesmazatelně vtisknout svou stopu úspěšného režiséra, ale jestli se mu to povedlo, musíte posoudit sami. Závěrečný díl se totiž setkal s dosti rozporuplnými ohlasy a já s nimi musím bohužel souhlasit. Přestože jsem byl na konci docela spokojený s odvedenou prací, našel jsem tu i celkem dost slabin a asi nejvíce mě iritovala přemrštěnost scénáře a ne vždy povedené triky. Skalní fandy této série (mezi které se sám počítám) jistě potěšil úvodní „prostřih“ předešlými díly, které nám dali možnost čistě z nostalgického hlediska alespoň na malou chvíli zavzpomínat na „staré dobré časy“. I proto jsem byl velice rád, že se tvůrci nebáli a na scénu opět přivedli většinu známých Kaiju monster, které se již v minulosti stali soupeři Gojiře, nebo jsme je měli šanci vidět „sólo“ v jiných filmech. Totální destrukce papundeklových kulis tak mohla započít, no a že se bylo na co dívat. Jejich novější vzhled jsem samozřejmě kvitoval s povděkem. Trošku mě sice mrzelo, že Gojira tu v první polovině moc prostoru nedostala (kromě úvodního souboje), v čemž taky vidím hlavní nevyrovnanost zbytečně dlouhé stopáže. Tvůrci se totiž dle mého názoru nechali zbytečně unést a do děje připletli mnoho vedlejších prvků, které tu byli spíše na obtíž. Rozhodně nejsem příznivcem mimozemšťanů a Matrixu, takže tady u mě nepochodili a když k tomu připočítám ještě mutanty s nadpřirozenými schopnostmi – začal jsem skřípat zubama. Ještě mi tu chyběl chodící obtloustlý Seagal a bylo by vymalováno už úplně. Ty jejich trapné souboje a přestřelky mi začali po chvíli lézt krkem a jediné co tak stálo za povšimnutí, byla honička na motorkách. Naštěstí se pak dostala ke slovu Gojira a úroveň filmu šla hned nahoru. 70% (01.01.2015)

Režisér Kitamura nebol podľa svojich vyjadrení spokojný s ´´godzillovkami´´ z rokov 80. a 90. a tak sa podujal na réžiu niečoho, čo malo dať sérii nádych rokov 70tych, čiže obdobia, podľa neho určujúceho ´´kaiju´´ žáner ako nielen obyčajný ´´monster movie´´´, ale aj ako sebareflexiu tej doby a jej problémov. Paradoxne sa ale najviac odchýlil od snímkov, ktoré tak miloval a nasadil smer, ktorým sa naozaj nedalo ísť ďalej ( je to najmenej navštevovaný snímok zo série od roku 1975 ). Polievočka od psíka a mačičky je oproti tomuto delikatesa. Scenáristicky je to odporný blábol, kde sa monštrá nevysvetliteľne objavujú, ako to pisálka napadlo, nemajú pre dej príliš význam a tým pádom divák čumí a diví sa. A to nehovorím o sekvenciách, kde sa ocitáme skôr v nejakom live-action anime ( resp. v tej dobe populárnom MATRIX RELOADED, REVOLUTIONS ). A vsunúť tu aj Ishiro Hondov kultový spektákel YOSEI GORASU, bolo skôr na škodu veci. Zrejme nejaký ( trojhodinový ) extended cut by to určite vylepšil. Najslabší snímok z celej japonsko - americkej série. (15.02.2017)

Kaigu eiga all-in-one pack. Kitamurov nezameniteľný vizuálny štýl je tu pre mňa prekvapivo tlmený a takmer nonstop deštrukčnej akcii občas chýba dravá iskra. Guma, plastika a papundeklové kulisy, všetko to základ filmov daného razenia, ostali aj tu. Roztomilá bábková Godzillka a iné potvorky (za ktorými stoja živí ľudia navlečení do kostýmov príšer) mi tak ani v CGI ére rozhodne nevadili (i keď aj tých je tu požehnane a občas na plátne sledujeme hotové Hviezdne vojny s konkrétnou citáciou na zničenie hviezdy smrti z Návratu Jediho), práve naopak, vyvolávali vo mne nostalgický úsmev rovnako ako aj milé odkazy na predchádazjúce Kitamurove filmy (hlavne Versus). Horšie je to už s naťahovanou stopážou (Kitamurov večný problém hlavne v neakčných sekvenciách), ktorá úroveň zábavnosti v celkovom výsledku rozrieďuje. (20.08.2005)

Režisér Rjúhei Kitamura ukázal, že je správný blázen, a tak vzal nejen všechny Godzillí snímky, ale i další Hondovy snímky, přičemž obvzlášť při zmínce o Gorathovi jsem už jen nevěřícně kroutil hlavou. Pro připomenutí - Gorath je obří slunce letící k zemi - ano i tohle tam určitý způsobem režisér narouboval. Dále do tohodle guláše přihodil pár moderních prvků, kung-fu, speciální efekty, pár novinek v podobě ozbrojené organizace a konečně vykradl Star Wars a Matrix. Nejsmutnější na tom je, že tahle zplácanina kupodivu funguje skoro ve všech směrech. Samozřejmě se to nedá brát vážně, ale ty mimozemšťani jsou tak béčkovitý, že se u toho prostě musíte bavit. I když hlavní padouch přehrává jak ďas. Kapitolou sama pro sebe jsou souboje monster. Opět jedna šílenost za druhou a opět jsem se u toho bavil. Najdeme zde skoro všechny a jako u mnoho jiných případů, i Minilla je zde naroubována snad pneumatickým kladivem. Godzilla je zde přesně taková, jakou si představuji. Nezničitelná, nemilosrdná. Důstojnější zakončení série snad být natočeno nemohlo. (21.09.2006)

29) GODZILLA: FINAL WARS___NEW GENERATION SERIES 2002-2004___Finální rozloučení, které působí přeplácaným dojmem, ale nuda to není. Nechybí tu odkazy na Star Wars (vesmírná loď nepřátelsky smýšlejících mimozemšťanů vypadá jako Hvězda smrti), Matrix (zastavení kulek Neovským pohybem ruky) i předchozí díly (hlavně v tom početném zástupu Godzillových oponentů, které se tu vystřídají), poněkud navíc tu figurují též kung-fu souboje "mutantů", boj se samurajským mečem, honička na motorkách atd. Výprava je opulentní, jak se na rozloučení s přerostlou ještěrkou sluší a skalní příznivce potěší, že ani v něm tvůrci nesáhli po CGI a Godzilla stále působí tím roztomilým, neohrabaným dojmem herce navlečeného v gumovém kostýmu. Godzilla sice neměla tak velký prostor, jak bych čekal, protože její oživení z ledového příkrovu přichází až v 2.polovině snímku, ale jinak bych řekl, že ve svém rozlučkovém Good-Bye odchází se vztyčenou hlavou. (27.07.2010)