Obsahy(1)
Chvíle, kdy děti přivezou herci na konci kariéry (Leslie Carlson) do domu starou kameru, je mu spouští k zamyšlení se nad herectvím a filmem jako takovým.
Krátkometrážní film v podobě monologu, natočený pro Toronto International Film Festival Davidem Cronenbergem nominovaný na dvě ceny: CSC Award, Genie award. (tragicus)
Recenze (12)
Excelentni Cronenberguv kratas a tim myslim excelentni naprosto ve vsech smerech. Fantasticky script, dokonaly herecky vykon a samozrejme skvela Cronenbergova rezie spolu s celkovym pojmutim projektu, ktery ve svych 6ti minutach obsahuje mnohem zasadnejsi psychologickou analyzu a zanecha ve vas mnohem vetsi dopad, nez vetsina beznych celoveceraku. Woody Allen se se svymi radoby intelektualnimi pokusy muze jit zahrabat. Jedna se o volne navazani na Cronenberguv masterpiece Videodrome a rozbor bio-mechanismu, konkretne spojeni starnuti - chatrani tela/masa s mechanikou kamery a jeji schopnosti cely proces zchytit. Dokumentace daneho momentu - smrti. Cronenberg zde na tak malem prostoru nabourava spoustu dalsich temat - generacni problematiku s konektivitou k filmovemu prumyslu (Cronenberguv pohled na mlade filmare), pocity uzkosti herce v navaznosti na jeho existenci pred kamerou (herecka zavislost), nove vs. stare technologie - prechod z rucniho homemade modu mini-DV kamery na oldschool 35mm monstrum v zaveru je dokonaly, stejne tak nekolikasekundove hekticke a lehce abstraktni finale. Les Carlson, ktery si shodou okolnosti zahral i ve zminenem Videodrome, kde mu nadherne mutovalo a explodovalo telo, zde v hlavni roli naprosto vali a cele to svym procitenym monologem v pohode utahne. Camera je typickym prikladem, kdy je umelec inspirovan snem, ktery nasledne transformuje do vyjadreni skrze umelecke dilo (viz. pribeh hlavniho hrdiny o snu v kine). Muj exportni material je v takovych pripadech vetsinou hudba, u Cronenberga z toho vznikne takovyto maly filmovy klenot. Mozna prave i diky snovemu elementu a pristupu k tematu zamernou low-tech metodou tvorby snimku to ma cele velmi silny Lynch feeling. Lynch byl pro Cronenberga vzdycky velka inspirace, takze to neni nahodne a uz vubec ne k neprospechu veci. Jedine co Cronenbergovi schazi k Lynchove dokonalosti je mastering sonickeho aspektu filmu - Cronenberg narozdil od Lynche neni hudebnik a tudiz si sam se zvuky a hudbou nikdy tolik nevyhraje, coz je skoda, protoze k tomuhle by se nejaky ten dark track s industrialnimi ruchy hodil naprosto dokonale - za to srazim jediny bodik dolu. Daviduv dvorni skladatel Howard Shore se ale i presto predvedl s finalnim melancholickym motivem. Camera je dilo, ktere me pohltilo a sjel jsem to hned 4x za sebou jak jsem se ho nemohl nabazit. Jeden z nejlepsich kratasu, co jsem kdy videl! Rozhodne nepodcenovat jen proto, ze je to kratkometrazni, ve skutecnosti je to lepsi, nez mnohe full-length kusy a to i z Cronenbergovi filmografie. "Photography is Death. It's all about Death. Memory, Desire, Aging and Death!"9/10 ()
David Cronenberg je mistr. Nejde to říci výstižněji. Je to nějaká banální historka, nad kterou byste se nepozastavili, kdybyste ji zaslechli v tramvaji, ale režisér z ní udělal temné psychologické drama na ploše - 6 a půl minuty. Všechno, co ve filmu zazní, se nakonec ukáže jako strašná pravda. Jesti jste po shlédnutí zabrousili na internetu na životopisné údaje Leslieho Carlsona, potom máte skvělou fantazii. A navíc jste přesně tam, kde Vás mistr Cronenberg chtěl mít. ()
Nudné při sledování, ale podnětné pro následnou úvahu - způsobuje zachycení momentu na kameru jeho smrt, nebo zvěčnění? Ergo je vysloužilý herec zvěčněn, nebo zachycen v neodvratném umírání, či přímo zabit? Filozofii však za těmito otázkami nevidím, s pořádnou dávkou pesimismu a chutí být za každou cenu zvláštní, se takto dá polemizovat o hromadě jiných činností, tudíž nejde o nic převratného. Navíc způsob natočení nic moc (dojem domácího videa, u kterého si jen někdo neustále hraje se zoomem)... 5/10 ()
Sestiminutovy kratas o starem herci, jemuz deti privezou a opravi starou kameru a on si do ni stezuje. :). Vpodstate celkem nuda, ale se zajimavou kamerou a hlavne skvelym vykonem Leslie Carlsona, jeho deprese ze stari je uzasna. Navic je jeho monolog dobre napsany a obsahuje par zajimavych myslenek. ()
Zaujímavé - ale to by u Cronenberga, a zvlášť v prípade krátkeho a teda lacného filmu, nemalo nikoho prekvapovať - ani nie tak tým, čo sa tam deje a už vôbec nie ako to vyzerá, ale myšlienkovým kontextom. Úvahy o živote - neživote pred (ale v Davidovom prípade nepochybne aj za) kamerou - príšerou, vysávajúcou z človeka životnú energiu, sú svojim spôsobom pravým opakom obvyklejšieho postoja k "zvečneniu" na filmovom páse a nesmrteľnosti, ktorú kinematografia hercom prináša. Nákaza filmom, z toho čo zachytáva a zobrazuje, ako aj okamžitá smrť toho okamihu, zase zaujímavo polemizujú s dielom režiséra, ktorého filmy boli vždy hlavne o tom, čo neukázali, čo bolo prítomné iba latentne a zostávalo takmer vždy mimo záber...a čoho docieľuje aj tu dvojitým druhom snímania a brilantne napísaným monológom, odhaľujúcim dokonale celú tú ambivalenciu voči filmu, jeho klamlivosť pri zdaní absolútnej hodnovernosti a popritom ešte aj dosahuje vysokej emocionality vďaka tej človeku prístupnej situácií starnúceho herca, kedy jediným záberom a kúskom hudby vystihuje celú tú melanchóliu... ()
Galerie (1)
Photo © Criterion Collection
Reklama