Vormittagsspuk

Skrytý protiválečný apel a smutek za odcházejícími časy v taškařici, ze které mrazí. Je to veselé a hravé, ale pod povrchem je cítit změnu, a ne zrovna k lepšímu. Volné asociace obrazů, hrátky se stop motion, velmi vydařené. Nejvíce mne pobavila paralela vousy a copy včetně chvíle, kdy se dívky ostříhají. :-) Ale přes veškerou hravost a rozvernost mi přijde, že je to vnitřně smutný film. Viz tác s hrnky - něco se rozbilo, klobouky - něco odlétá pryč a už na to nedosáhneme. Přicházejí pistole a terče, rvačky, kterým se lidé budou smát jako na pouti. A na závěr naděje, že za minutu dvanáct si všichni sedneme přece jenom ke společnému stolu. (06.09.2013)

Hans Richter se zapsal do historie jako jeden z prvních průkopníků filmových triků. Vormittagsspuk je ukázkovým příkladem mnoha různých vypečeností, které vymyslel. O co jde? Pokud se v dadaismu dá mluvit o příběhu, pak film ukazuje revoltu všedních věcí proti svým každodenním lidským pánům. Celá sláva začíná v 11 hodin a končí u poledního oběda. Čas i prostor si začínají žít vlatním životem, klobouky poletují, motýlek utíká z mužova krku. Dadaistický výraz vzpoury proti monotónnímu životu a jeho často nesmyslným pravidlům se samozřejmě stal trnem v oku fašistům. Hudební doprovod byl zničen jako zdegenerované umění, film se naštěstí zachránil. A jaký je? Skvělý! Takovou explozi originality bych od sešněrovaných let dvacátých opravdu nečekal. Je o ní nouze dokonce i dnes, kdy triky jsou dokonalé, ale obsah za nimi notně zaostává. (09.12.2006)

The Nazis Destroyed the sound version of this film as "Degenerate Art". It shows that even objects revolt against regimentation. A ani sa tomu nečudujem. Hitler a jeho kumpáni boli silne proti Dadaizmu a samotnému Dalímu. Nazývali ich pseudoumelcami a ich diela zase skazeným umením...Viac sa dočítate v Mein Kampf. Tak a teraz k dielu, je tu vidieť obrovský posun od prvotiny režiséra Rhythmus 21. Je tu plno výborných nápadov nahustených za sebou ktoré v sebe určite nesú nejaký filozofický a existenciálny odkaz na tému čas, plynúci čas. Na film bez zvuku ma to naozaj zaujalo. Scénky s lietajúcimi klobúkmi a stĺpom za ktorý každý zmizol boli nezabudnuteľné. Ide o nereálny snový kinematografický pokrm. (02.08.2014)

Na svoju dobu asi prevratné dielo podrývajúce tradičné filmovanie. Hoci film bol ešte v plienkach. Dadaizmu som nikdy neprišla na chuť, ale uznávam, že tento krátky film má svoje čaro (animácie, časozber, objekty, čo plávajú alebo lietajú priestorom - domy, muži, zbrane, rozbitý a zas zocelený porcelán). Akoby veci v priestore dostali slobodu robiť si, čo sa im zapáči. A to všetko s ohľadom na ubiehajúci čas. Za minútu dvanásť. (12.08.2023)

Nechcem vedieť čo by nastalo, ak by proti svojmu účelu začali protestovať nie bežné veci typu šálka ale motorové píly, sekery, strelné zbrane atď. Možno ak nastane nejaká nová dada vlna (po tretej svetovej vojne, snáď sa toho nedožijeme), tak sa môžu potencionálni tvorcovia inšpirovať. Filmík zaujímavý ak po formálnej, tak po obsahovej stránke, ktoré sa vynikajúco dopĺňajú. (27.03.2014)